Černobílá spravedlnost

Bigelow sice točí posledních pár let víceméně pořád to samé dokola, ale dělá to precizně a osobitě. Ať už si vybírá obecnou tématiku toho o čem vypráví, či jeden konkretní příběh (Zero Dark Thirty). Detroit je opět procedurálka jako řemen, ale zároveň nabízí oba dva pohledy. Prvních dvacet minut nám dá přičichnout nekompromisní vřavě a chaosu skrze těkavou kameru a zrnitý obraz, načež se z hrubých siluet začnou zhmoťnovat klíčové figury na dobré i zlé straně a nosná příběhová linka celého filmu. Umí stupňovat atmosféru, bravurně pracovat s prvkem násilí, ať už přímého, či nepřímého a velmi dobře emocionálně graduje. Není tu sice tolik hvězdných hereckých jmen jako v jiných, podobně zaměřených filmech, takže bude divákovi trochu déle trvat, než si najde "toho svého favorita", ale nakonec se to pravděpodobně povede většině, jelikož čím dál se prodíráme příběhem, tím osobnější a naléhavější výpovědní hodnotu ve finále má. Citlivé téma USA a Kathryn Bigelow jako obvykle tne do živého. (04.12.2017)

Prve dve tretiny filmu boli pre mna rovnako nudne ako Hurt Locker, kvôli strasne chladnemu pristupu k postavam a nezucastnenemu dokumentarnemu stylu akym je film natoceny. Od sceny: mal si ho zabit len akoze a nie naozaj, to zacala byt neskutocna sranda na ucet tvorcov, ktora vyvrcholila v sudnom procese s ocakavanym verdiktom. Tento film podla mna ani tak nie je o rasizme, ale hlavne o hluposti. Na jednej strane je banda hlupych deti z jednej skupiny, ktore sa rozhodnu provokovat druhu napriek tomu, ze sa to odohrava v casoch ked su obidve skupiny na noze a ta druha je pri moci a plne ozbrojena. Na druhej strane je banda idiotov, ktora ma momentalne moc a zbrane, takze si myslia, ze môzu vsetko. Co ukazuje, ze aj ked je nejaka skupina pri moci, tak by predstalen mala aspon trochu selektovat komu zo svojich da absolutnu moc, pretoze sa to môze vsetkym vypomstit. No a ked sa dve taketo skupinky idiotov a debilov vo vyhrotenych casoch stretnu, tak to skonci tak ako v tomto filme. Bohuzial Kathryn Bigelow to nepodala tak, ze by som mal chut sa nad tym zamysliet a nejak poucit, ale po dlhych minutach nudy som sa zacal nakoniec smiat. Napriklad ten zaverecny proces vo mne nevyvolal pocity bezradnosti nad tym, ze spravedlonst nezvitazi, ale skôr to pôsobilo ako prvoplanova fraska z nejakeho Hallmarkovskeho filmu. Za to, ze som sa nad blbostou niektorych postav bavil davam aspon jednu hviezdicku. 2/10. (22.09.2018)

Kathryn Bigelow a její pohled na rasistickou Ameriku konce 70. let minulého století, která vykvasila masakrem několika mladých afroameričanů, psychicky labilními příslušníky policie. Dané téma je určitě poutavé a závažné, ale zpracování se možná až moc drží novinových článků, než aby se pokusilo být jakkoliv inovativní a celkové vyznění, tak je překvapivě chladné a bez emoční, ačkoliv to mělo být naopak. (08.10.2018)

Slušně odsýpající drama na základě skutečných událostí, které až na přepálenou stopáž nemá skoro žádný kaz. Detroit mapuje krvavé události v motelu Algiers téměř dokumentární optikou, což ještě umocňuje zajímavě zvolená kamera, která všechny zúčastněné zabírá v osobnějším a intimnějším úhlu. V tomto bodě musím zmínit fenomenální herecký výkon Willa Poultera, jehož nesympatický "ksicht na ránu" velmi ostře kontrastuje se zvrácenou povahou jeho postavy. Na druhé straně této pomyslné barikády je John Boyega, jehož postava téměř po celý film nedělá vůbec nic a jenom se zmateně rozhlíží, což výsledný dojem z celého filmu lehce sráží. Avšak pokud se přenesete přes těchto pár chybiček a hluchých míst, dostanete vcelku povedenou sondu do jednoho zásadního občanského povstání v Detroitu roku 1967, které svou syrovostí ukazuje rasismus v celé jeho nahotě. A už jenom díky tomuto by neměl tento film zapadnout ve vodách filmového průměru. „It's a war zone out there. They're destroying the city.“ (10.12.2017)

Kathryn Bigelow je zručná režisérka, jež nám do této chvíle přinesla mnoho filmů povedených po všech stránkách, tudíž jsem se i na tento, širokému publiku docela neznámý snímek vskutku těšil. Film pojednává o povstání v americkém městě Detroit v roce 1967 a hlavně se zaobírá vraždami v motelu Algiers. Musím pochválit zejména kameru, která mě svou dynamičností vtáhla do děje již v úvodních minutách, normálně tento typ "shaky" kamer moc v lásce nemám, ale sem se to doopravdy hodilo. A za druhé nesmírně oceňuji herce, s kterými tvůrci přišli. John Boyega mi zde překvapivě nevadil, to spíše ve Star Wars bych si dokázal představit někoho jiného v jeho roli, tady jsem s tím jednotvárným výrazem neměl problém, na postavu to sedělo. A hlavně Will Poulter zde herecky koncertoval, i kvůli jeho brilantnímu výkonu si asi každý musel rvát vlasy, kdykoliv se jeho antagonista objevil na obrazovce. Prostřední část v motelu asi nejnapínavější sekvencí filmu, momenty mi bylo z jednání mnoha postav fakticky špatně, no, a závěrečný soud tomu nasadil pomyslnou třešničku. Nepochopitelné. Skvělé řemeslo. Za mě dávám 81 % (16.09.2019)