Černobílá spravedlnost

Mám problém s vyzněním scénáře, který je mnohem černobílejší než ona kritizovaná spravedlnost. Policisté jsou zde jen sadistická hovada, která si vybíjí frustraci na nevinných černoušcích. Snažím se představit si práci mužů zákona, kteří se marně pokouší zabránit mase naštvaných primitivů v rabování, ničení a pálení města, napadání všeho a všech prakticky holýma rukama. Navíc rukama svázanými spoustou předpisů a zákazem použití střelby. Z jedné strany život ohrožující násilí, z druhé kritika od veřejnosti za neschopnost zvládnout situaci. Boal tohle vše neobjektivně naprosto ignoruje. Katrhryn je výtečná režisérka, která by zřejmě dokázala napínavě natočit i film o věšení ponožek na prádelní šňůru, takže Boalův nekritický postoj dokázala zamaskovat do řemeslně skvěle odvedeného filmu. V mém osobním žebříčku politicky agitačních filmů však Detroit ani náhodou nemůže ohrozit prvenství Krále Šumavy. (27.05.2023)

Nečekal jsem to, ale Detroit mě překvapivě strhnul. Začátek byl velký a vcelku nepřehledný chaos, ale v okamžiku, kdy se děj přesunul do motelu Algiers, tak to nabralo grády. Navíc mě překvapilo kolik známých tváří se ve filmu objevilo. O skutečné události jsem neměl ponětí, ale nepřekvapuje mě, že se odehrála. Podle mě stojí za podívání. (11.06.2019)

U filmů Kathryn Bigelow si pokaždé řeknu, že nevědět jméno režiséra předem, tak mě nikdy nenapadne, že to točila žena. Její filmy jsou vždy řemeslně vypiplané a syrové, ale zároveň bývají chladné a často mi chyběly větší emoce tam, kde bylo třeba. Detroit však ždímaní emocí z diváka vůbec nepotřeboval, její schopnost budovat atmosféru a přesné vedení jednotlivých scén a postav, diváka dostane přesně tam, kde ho chce mít. Detroit má hned několik 5* pasáží při kterých mi příjemně nebylo. Škoda například těch závěrečných 15 minut, které už dle mého byly navíc, ale Kathryn natočila vážně dobrý film, který je aktuálnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Silné 4* (10.12.2017)

Paradoxně nejzajímavější je první třetina s "úvodem do děje", představením tehdejšího Detroitu, se širším záběrem na svět a pnutí ve společnosti. Pak se film zlomí do minimalistického vyprávění o jednom baráku a nepěkných věcech které si v něm dělá pár postav, jeho tempo umře, a jeho náhled začne být tak didaktický, až se jeho postavy začnou měnit na karikatury, čímž vlastně přestanou být jakkoli zajímavé - a ani následná soudní dohra to moc nezachraňuje. Teď se vyloženě nabízí srovnání s o pět let mladším Chicagským tribunálem, který podobné téma a koncepci zvládl nekonečně lépe. 7/10 (24.10.2020)

Slušně odsýpající drama na základě skutečných událostí, které až na přepálenou stopáž nemá skoro žádný kaz. Detroit mapuje krvavé události v motelu Algiers téměř dokumentární optikou, což ještě umocňuje zajímavě zvolená kamera, která všechny zúčastněné zabírá v osobnějším a intimnějším úhlu. V tomto bodě musím zmínit fenomenální herecký výkon Willa Poultera, jehož nesympatický "ksicht na ránu" velmi ostře kontrastuje se zvrácenou povahou jeho postavy. Na druhé straně této pomyslné barikády je John Boyega, jehož postava téměř po celý film nedělá vůbec nic a jenom se zmateně rozhlíží, což výsledný dojem z celého filmu lehce sráží. Avšak pokud se přenesete přes těchto pár chybiček a hluchých míst, dostanete vcelku povedenou sondu do jednoho zásadního občanského povstání v Detroitu roku 1967, které svou syrovostí ukazuje rasismus v celé jeho nahotě. A už jenom díky tomuto by neměl tento film zapadnout ve vodách filmového průměru. „It's a war zone out there. They're destroying the city.“ (10.12.2017)