Maudie

Příběh o postižené ženské, která navzdory všem předpokladům najde uplatnění jak v profesním, tak osobním životě, se mi docela líbil. Co se mi ale nelíbilo, byla Sally Hawkins. Já vím, že svou postavu zahrála v obecných měřítkách na jedničku, ale mě asi tak po půlhodině začala lézt neskutečně na nervy a bylo to horší a horší. Hawke, který to snad mohl nějak vyrovnávat, na tom nebyl o mnoho lépe a ostatní přítomní nedostali prakticky žádný prostor. No a když vám dvě hlavní postavy pijí krev, není nic platné, že je tahle story hezká a vlastně i celkem zručně natočená. 40% (18.02.2018)

Používala světlé barvy, volila často přírodní motivy, takže se na jejích obrazech objevovaly květiny, zvířata, scenérie. Sama byla vstřícná a plná lásky ke všemu živému, podle toho tak její práce vypadala. Kanadská lidová umělkyně Maud Lewis se dočkala biografie, která je stejně bezelstná jako ona sama. Dívala se na svět pozitivně, ač se k ní mnozí nechovali dobře, protože její tělo zkroutila revmatoidní artritida. Rodině byla na obtíž, skočila tak po inzerátu mrzoutského podomního prodavače ryb, který potřeboval hospodyni. Nějakou dobu si na sebe zejména kvůli jeho staromládeneckým sobeckým návykům zvykali, nakonec se ale stali životními partnery. Přes bolestivou deformaci kloubů se začala naplno věnovat svému koníčku, který je nakonec živil. A její malby se dostaly až do Bílého domu. Výsledek je přímočarý a líbivý. Nechce si sáhnout na dno, nechce být ošklivý. Líbit se bude podle toho, jak je divák k tradičně pojatým biografickým kouskům (v drtivé většině s výjimečným hereckým výkonem v hlavní roli) nastavený. Já je vnímám jako jakousi pravidelnou ingredienci každoročního filmového kalendáře. Většinou se nechám zlákat, jen výjimečně ale podlehnu. Tenhle je za mě hodně zidealizovaný, herecky mi vedle Sally Hawkins sedl i proti zažitým škatulkám obsazený bručoun Ethan Hawke. (04.05.2020)

Sympatické biografické drama a nezvyklá love story. Maud je i přes těžkou artritidu pozitivní, trpělivě snáší výpady proti své osobě a nakonec je i překvapivě silná a stojí si za svým. Jejím protějškem je hrubián a emocionální pařez Everett, který navzdory svojí povaze dovolí Maud nastěhovat se do svého domu (a postele a srdce). Druhým tématem filmu jsou její rozkošné naivistické kresby, jejichž úspěch jí dodá sebevědomí. Ve zkratce jde o příběh losera, který ke štěstí přišel, a je podaný odpovídajícím sentimentálním způsobem, ačkoliv ve vesnických kulisách. Poselství filmu ho ale u mě vyšvihlo na čtyři hvězdy z pěti. (20.12.2017)

Aisling Walsh je další z přívalu režisérek, které se na mě v poslední době vrhly - až tak, že mi to připadá, že tu jde o genderové dělení; páni režiséři budou točit akční a hororové filmy a slaďáky, čili filmy pro duševně narušené diváky, a dámy režisérky pro minoritní zbytek. Příběh rachtitické dívky a sociálně deklasovaného sirotka není rozhodně sladký, u všech krásných a pozitivních emocí se současně dere na povrch i drsné pozadí společeného/společenského bytí. (Z hereckého pohledu se domnívám, že představitel role Everetta Lewise měl obtížnější roli než byla role neproměnné, i když pozvolna upadávající, Maud. A zároveň také, že ho režisérka využila pouze pro "dokreslení" role hlavní hrdinky.) Ale račme vstoupit do malovaného domku manželů Lewisových. I přes zimní chlad a letní hic, se tu budeme zřejmě cítit lépe než ve Váchalově Portmoneu - mezi ptáčky a kytičkami jde všechno lépe než mezi ďábly a příšerkami. Pozn.: Kdybych se na film nepřipravil, asi by mě závěrečná scéna - krátké zobrazení skutečných manželů Lewisových, a v podstatě "přiznání barvy" - šokovala. Nicméně droboučká, bezbradá Maud má stejný bezprostřední usměv jako Sally Hawkinsová. (15.12.2017)