Poltergeist

Poltergeist je v mnohém velice zvláštním hororem. Už samotný přístup k látce vypovídá o tom, že Tobe Hooper nechtěl natočit tradiční žánrovku, ale trochu si se snímkem pohrát. Pokud se zaposloucháme do mimořádně se hodícího hudebního doprovodu, můžeme v něm identifikovat něco jako náznaky dětské ukolébavky, což samo o sobě ukazuje, že tady také půjde zejména o ty malé caparty a hrůza se bude čerpat převážně skrze ně. Jenže to je právě tím největším problémem, děti jsou tu extrémně nesympatické, hlavně ten fakan Robbie, kterého naštěstí scénárista pěkně odklidil, aby se moc nepletl. Vlastně se celou dobu nic mimořádného neděje, až na pár scén, které se opravdu povedli a zachraňují tak film před potopením se do podprůměrných močálů. Mezi ty opravdu povedené patří závěr, který se nese v ultrabéčkovém stylu, jinak je to jenom vata a zase vata. (03.07.2006)

Hodně se spekuluje o tom, do jaké míry měl nad projektem kontrolu jako režisér uvedený Tobe Hooper či produkující Steven Spielberg. Co do celkového stylu a motivů snímek zapadá do Spielbergovy osmdesátkové režijní a producentské tvorby. S tou sdílí jednak přesazení fantaskní premisy do dobového esenciálně domáckého prostředí předměstí, ale i motiv rodinné pospolitosti coby absolutního dobra. Sice bychom našli také paralely s Hooperovou filmografií, předně v motivu hrůzostrašných či strašidelných domů, ale na druhou stranu jeho vlastní projekt "Invaders from Mars" jej usvědčuje z toho, že neuměl pracovat s dětskými herci, čímž se "Poltergeist" rozhodně nevyznačuje. Každopádně jejich společný výtvor můžeme považovat za počátek osmdesátkového trendu dětských hororvě laděných filmů. Byť oproti nadcházejícím snímkům "Poltergeist" více stojí v hájemství hrorou, děti a mládež představují jeho primární publikum (ne náhodu distributor požádal MPAA o přehodnocení ratingu na PG), což se projevuje i tím, že namísto děsu staví na zneklidnění a bojácném údivu. Jinými slovy je "Poltergeist" vynikající horor pro celou rodinu, ze kterého budou především děti mít oči navrch hlavy. (12.10.2015)

Na to, že POLTERGEIST nemá ani celé 2 hodiny, se mi tento Spielbergův kousek neskutečně táhl. Neodpustím si parafrázi slov "Pánů Sklepáků", že "tento film má jeden zásadní problém - je příliš dlouhý... a kdyby byl i o polovinu kratší, byl by stále příliš dlouhý." ;o) U Spielberga mám tento problém u více filmů - někdy se bohužel nedokážu zbavit pocitu, že některé imho nastavované věci nám Steven servíruje především proto, aby ukázal čemu novému se zase přiučil. ;o) Stejně tak je pro mě malou záhadou 3 nominace na Oscara, a to v oblastech, které mi v tomto filmu připadaly jako imho jedny z nejslabších - hudbu bych si dokázal představit v řadě jiných filmů, do POLTERGEIST (resp. do hororu) se mi však ani za mák nehodila. Vizuální efekty mile překvapily v pár momentech. Ve chvíly, kdy však měly budovat napětí a strach, jejich klady skomíraly a já si připadal jako při sledování z-komedie. Samostatnou kapitolu pak tvoří některé/mnohé repliky - v některých chvílích se mi nechtělo věřit, že POLTERGEIST není béčko, ale Spielberg. Ale ať jen nekritizuji... tento film není zas tak špatný. Má pár hodně silných momentů - bohužel to však nejsou ty, které měly být pro tento film těmi elementárními. Přijde mi, že v době natočení tohoto Spielbergova kousku vznikaly již podstatně podmanivější a hororovější horory. Shrnuto a podtrženo: Imho průměrný horor s pár hodně silnými momenty a závěrečným morálním apelem k developerům všech zemí světa. ;o) (09.01.2006)

Mainstreamový horror 80. let pro celou rodinu z dílny Stevena Spielberga... pokud jste v tomto směru fanoušky, klidně si k mému hodnocení přidejte nějakou tu hvězdičku navíc. Protiví-li se vám tenhle druh filmu, naopak uberte. Já jsem u Poltergeista tak nějak uprostřed. Uznávám kvalitní filmařské řemeslo včetně stále funkčních triků, stupňující se napětí na mě v mnoha scénách zafungovalo, líbila se mi na horrorový žánr i často netradičně příjemná atmosféra (mimo dramatickou akci). I trochu vtipu se najde a třeba ten úplný konec se záběrem na chodník před novým ubytováním, dovršený libozvučnou Goldsmithovou je natočen úžasně, přímo poeticky. Díky těmto aspektům byl celý tento spektákl pro mě určitě snesitelnější, než třeba jiný tematicky spřízněný hollywoodský hit téže doby Krotitelé duchů (1984). Plakáty s hrdiny ze Star Wars na zdech dětských pokojů sice neocením, ale nevadí mi. Na druhé straně tu máme zase ten námět paranormálních jevů s duchy měnící se v nekompromisně útočící ozrutná monstra, což je prostě něco, což můj rozum asi nedokáže pobrat a vysvětlit si smysl podobných zápletek natolik, aby to ve mě vzbudilo plný zájem o děj. Ještě pak víc, jde-li o mainstreamový US rodinný horror, kde je jediný možný konec vlastně předem jasný. Nejvíc na mě ono zlo určitě působilo ve chvílích, kdy zůstávalo neviditelným. [55%] (27.05.2022)

Podíl Hoopera a kreativní kontroly značky Spielberg na celkovém výsledku už asi navždy zůstane zahalený tajemstvím, ale to u těchto nepatrně drsnějších Krotitelů duchů není podstatné. Zajímá mě mysteriózní atmosféra první poloviny, schopnost odlehčit situaci i výbava dětského pokojíku, která je svou autenticitou víc retro než všechny díly Stranger Things dohromady. Aktivity včelky Máji a následné neříkej Hop, dokud nejsi v Holiday Inn, sice lehce trpí nadužíváním tehdejších schopností ILM, ale jako jeden ze základních kamenů žánru si to respekt zaslouží. Jen doufám, že jej nepoložili na lidské ostatky.. (22.11.2022)