Pudr a benzin

Nudaaaaaaaaaaaaaa....takové best off jinak skvělých divadelních scének v nesmyslné surrealistické montáži. Snad jediné pozitivum je, že to není politická agitka, jako třeba Rub a líc. Přitom divadelní hry, na nichž je tento film založen, jsou perfektní a neztratily nic ze své aktuálnosti ani vtipnosti. (12.07.2009)

Oproti všeobecnému názoru, že hodnota tohoto snímku spočívá hlavně v zdokumentování scének z Osvobozeného, si na něm ještě víc cením té neotřelé formální hravosti, které jinak většina lidí bůhvíproč říká „nefilmovost“. Má-li někdo rád takové Monty Pythony, nemůže přece Pudr a benzin považovat za nedostatečně filmový film. — Pro správný kontext je ovšem třeba dodat, že já na tomhle vyrůstal, dokonce jsem měl to štěstí vidět to jako kluk začátkem 80. let v rámci filmového klubu mládeže ještě na plátně původního malenovického kina Květen, typické to prvorepublikové dělnické kinoboudy, tedy v dokonale stylovém prostředí. Zas na druhou stranu, už tenkrát si mí vrstevníci povětšinou klepali na čelo, na co to proboha chodím. — Pletu se, nebo ten klavírista, který pohřebním pochodem „okomentuje“ konkurzní výkon Voskovce s Werichem v divadle, je Ježek osobně? A není snad takováhle hudební replika postavy přímo z plátna krásný a neobvyklý nápad (jeden z mnoha drobných detailů, které mě na tomhle filmu ani po letech nepřestávají bavit)? (30.11.2010)

Po premiéře a senzačním úspěchu Vest pocket revue ovládli Voskovec s Werichem repertoár Osvobozeného divadla. Do české kultury tehdy přinesli něco, co na divadelní scéně nemělo konkurenci. Vtip, lehkost, recese, výjimečná slovní ekvilibristika společně s talentem vytvářet texty a dobře zpívat záhy učinily z Osvobozeného nejnavštěvovanější divadlo v Praze. Tato skutečnost samozřejmě nemohla uniknout ani pozornosti zahraničních agentů. Proto se oba komici již v roce 1930 poprvé objevili na stříbrném plátně v českých pasážích americké Paramount revue. Prostředí filmového světa je zcela okouzlilo a nakonec inspirovalo k natočení vlastního snímku. Režii svěřili svému kolegovi z divadla Jindřichu Honzlovi a celé natáčení pak probíhalo pod záštitou francouzské firmy Gaumont, která mohla dodat i potřebné technické zázemí (byla nutná pojízdná zvuková aparatura). I při této svědomitosti, s kterou Voskovec a Werich přistupovali k celému projektu, je evidentní, že film postrádá pevnější dějovou linii. Oba byli odjakživa ovlivněni stylem němých grotesek a v tomto duchu se odvíjí celý film. Vedle stálých členů Osvobozeného divadla dostali ve filmu prostor i nové tváře, především půvabná Ela Šárková, do té doby neznámá neherečka. V rámci prvních zvukových let znamená PUDR nesporně přínosný celovečerní dokument (výstižnější označení mě nenapadá) a pro dvojici V a W výchozí podnět k další filmové práci. (17.11.2008)

Nejslabší film V+W. Nejcennější na něm jsou autentické ukázky z představení Osvobozeného divadla. Zbytek je rozkouskován na jednotlivé scénky, které vůbec nedrží pohromadě. Pokus o dějovou linii s obchodníky s kokainem rozhodně není tím potřebným jednotícím prvkem a spíš působí jako příležitost pro ostatní herce, aby si taky trochu zahráli. (23.11.2006)

Pánové Voskovec a Werich ukazují, že jejich síla nebyla jen ve slovním humoru, i když především Werich se svými slovy proslavil, ale i v klasické grotesce, kterou "Pudr a benzin" rozhodně je. Právě to groteskní kouzlo, které je dáno místy i absencí zvuku, se mi velmi zamlouvalo a tuhle jejich první filmovou produkci musím ocenit celkem vysoko. (17.12.2014)