Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Voskovec s Werichem zde vytvořili svéráznou dvojici - nešikovného řidiče autokaru a stejně nešikovného dopravního strážníka, kteří se zamilují do mladé herečky. Jejich potřeštěné námluvy sice nevyjdou, zato se z obou kumpánů stanou úspěšní revuální komici. (oficiální text distributora)

Recenze (63)

anais 

všechny recenze uživatele

Z filmu úplně dýchá atmosféra raných zvukových filmů... Není to dokonalé, ale je to o objevování té správné formy. Pudr a benzin je také jakýmsi převodem revuální formy na filmové plátno. Jsou tu scénky jak z grotesky, písničky i chatrná zápletka spojující jednotlivé výstupy. To sice nefunguje stejně dobře jako tomu asi bylo v divadelní realitě, ale má to své nesporné kouzlo. Pro mě je Pudr a benzín o něco zajímavější než následující Honzlův film Peníze nebo život. Ten je sice formálně ucelenější, ale tím se mnohem víc přibližuje typické produkci 1.republiky. Pudr a benzin je víc experimentem a svého druhu raritou. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Bylo by strašně snadné tenhle film "popravit" pro ledabylou režii, plytký děj, mizerný střih nebo nejrůznější technické obtíže... Ještě před tím by ovšem nebylo od věci, podumat o dobovém kontextu. Nejen, že sotva šestadvacetiletí Werich s Voskovcem neměli do té doby s filmem, notabene zvukovým filmem přílišné zkušenosti, nejen, že je neměl ani Honzl jako režisér, do té doby čistě divadelní, ale především, samotný zvukový film byl stále ještě novinkou, která i pro ostřílené filmové tvůrce znamenala řadu problémů navíc. Werich s Voskovcem si navíc svou úlohu nikterak neulehčovali a klidně natáčeli řadu scén v exteriérech či v reálných interiérech. Problémům s málo citlivými mikrofony zřejmě film "vděčí" za nepřirozenou deklamaci většiny zúčastněných. Přestože film opravdu je slepencem divadelních scének, tehdy populárních písní, komiky vysloveně groteskové (včetně toho, že v části scény se zaseknutým zvonkem nezní zvuk), je tu nepochybně i řada míst, které neskrývají evidentní snahu po experimentu a po maximálním možném využití nového média. Je to takové dosti svobodné a nesmírně roztomilé "ohmatávání možností". K pozitivům samozřejmě přičtěme i spoustu úžasných fórů, například hlášení o "zraněných a usmrcených kobližkách", odzbrojující konstatování "všechny větší dopravní nehody jsem tu řídil já, váženej pane", dohadování se ohledně parkování "našeho vícesedadlového kabrioletu", či onu nádhernou parodii na reklamní slogan v podobě geniální věty "Když Mogul, tak do huby"... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec, Marthos, Sarpele, LeoH ()

Reklama

LeoH 

všechny recenze uživatele

Oproti všeobecnému názoru, že hodnota tohoto snímku spočívá hlavně v zdokumentování scének z Osvobozeného, si na něm ještě víc cením té neotřelé formální hravosti, které jinak většina lidí bůhvíproč říká „nefilmovost“. Má-li někdo rád takové Monty Pythony, nemůže přece Pudr a benzin považovat za nedostatečně filmový film. — Pro správný kontext je ovšem třeba dodat, že já na tomhle vyrůstal, dokonce jsem měl to štěstí vidět to jako kluk začátkem 80. let v rámci filmového klubu mládeže ještě na plátně původního malenovického kina Květen, typické to prvorepublikové dělnické kinoboudy, tedy v dokonale stylovém prostředí. Zas na druhou stranu, už tenkrát si mí vrstevníci povětšinou klepali na čelo, na co to proboha chodím. — Pletu se, nebo ten klavírista, který pohřebním pochodem „okomentuje“ konkurzní výkon Voskovce s Werichem v divadle, je Ježek osobně? A není snad takováhle hudební replika postavy přímo z plátna krásný a neobvyklý nápad (jeden z mnoha drobných detailů, které mě na tomhle filmu ani po letech nepřestávají bavit)? ()

Sarpele 

všechny recenze uživatele

Přestože filmu chybí jednotný rytmus (jde vlastně jen o sled různě dlouhých komických scének s naprosto odlišnou dynamikou – absurdních dialogů, fyzických akcí, honiček), jednotná poetika (divadelní scény, často převzaté přímo z jednotlivých her vedle scén výsostně filmových – např. úvodní jízda ulicemi Prahy) a pevná dějová linka (zkoušení nové revue ozvláštněné milostným a kriminálním motivem), nedá se říct, že by byl první vstup do filmové tvorby pro Voskovce a Wericha nějakým neúspěchem. Především ve scénách, odehrávajících se mimo divadelní budovu, se ukazuje znalost progresivní části světové kinematografie i jistá vynalézavost a snaha o specificky filmový jazyk. Hned úvodní scéna, ve které spolu se směrovou šipkou autokaru v popředí projíždíme ulicemi Prahy, sledujeme ruch velkoměsta, provoz, reklamní poutače, a jenž nakonec končí velmi nápaditě natočenou havárií (většina se odehraje ve zvukové stopě, vidíme jen rozbité sklíčko na směrové šipce) působí velmi moderně (především v kontextu tehdejší české produkce). Snaha o zachycení ruchu velkoměsta a silničního provozu je typická pro avantgardu. V tomto ohledu jsou příznačná i povolání dvou hlavních hrdinů – řidiče autokaru Voskovce a dopravního strážníka (že by odkaz na kolektivní hrdiny oblíbených grotesek britské firmy Keystone?) Wericha. Za podrobnější zmínku stojí i scéna automobilové honičky V a W s pašeráky kokainu. Dynamicky natočená scéna (tak, že při promítání působí zrychleně) doprovázená svižnou hudbou Jaroslava Ježka v sobě nezapře inspiraci nejslavnějšími filmovými groteskami. Dokonce dojde i na kropení protivníků hadicí. Na scénách výletu do přírody (při němž cestování s absurdním množstvím nábytku a jeho rozmísťování po lese je krásným ironizováním tehdy populární městské víkendové zábavy) a návštěvy „boxmače“ vidíme snahu zasadit příběh do reality moderního velkoměsta. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Tedy zde před náma leží Praha úplně jako na dlani. Jenže dneska náhodou není vůbec nic vidět. Tedy, z tohoto místa bývá krásně vidět a tam, kdyby bylo vidět, tak tam, co dneska nevidíte nic, byste krásně viděli muzeum a hned vedle Prašnou bránu.“ - „Jenže tyto 2 objekty byste taky neviděli, i kdyby bylo vidět, protože ty sou docela jinde.“ Povedených, mnohdy nápaditých frků a hrátek s češtinou je tu víc, bohužel se téměř pravidelně střídají s vtípky slabými a příliš chtěnými. Dobře to jde vidět třeba na příkladu 2 situací, kdy při takovém přesedávání na „boxmaču“ se podařilo z minima vytěžit maximum, naopak u přestřeleného skládání lehátka jen rozpačitě čekáte, kdy už ho konečně složí. Voskovec a Werich zde tak mají své výborné chvilky (nejlepší asi jako průvodci k nezaplacení), ale celkově jde poznat, že se teprve rozehřívali (a třeba Záhorský tu má vyloženě chabou roli). Filmu taky ubližuje technická stránka, kdy ona „zvukovost“ místy hapruje, i když se ji tvůrci snaží vdechovat život i pomocí hudebních vložek. Za mě to budou lepší 3*. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (13)

  • Film mal premiéru v Prahe 15. januára 1932 v kine Gaumont a jeho projekcia tu prebiehala ďalších päť týždňov. Hoci mal u obecenstva úspech, kritika pristupovala k hodnoteniu filmu len veľmi rozpačito a aj pre samotných tvorcov bol hotový filmový útvar pomerným sklamaním. (Raccoon.city)
  • Spoluproducentem filmu byl i otec režiséra Pavla Háši, Josef Háša. Podle jeho slov film skončil v dluzích. (sator)
  • Film byl částečně točen v Paříži, neboť u nás do té doby ateliéry nebyly vybaveny zvukovou technikou. (cariada)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno