Priťaženije

´Přitažlivost´ Ruský sci-fi snímek vzniklý z vybraných scén a námětů z amerických filmů posledních třiceti let. Název tak spíše evokuje k přitažlivosti k americké filmové sci-fi tvorbě, od romantiky až po válečné blockbustery. A skutečně toho není málo a tak, jak to u podobně laděných snímků bývá, si i u tohoto filmoví fanoušci mohou oprášit své znalosti a hádat, jaký motiv z kterého snímku vlastně je. Například napadení Země a vzniklá panika připomíná film ´Válka Světů´ (1953,2005), romantický kabát zamilované dívky k mimozemšťanovi vypadající jako člověk zase připomene filmovou sci-fi romanci ´Starman´ (1984).  Nebo válečná scéna ke konci, kde jeden z chuligánů v mimozemském robotickém skafandru bojuje s ruskou gardou, nemálo připomíná podobné scény z počinu ´Transformers (2007). Atd., atd. Je známo, že ruská kinematografie hodně napodobuje hollywoodské filmové motivy, ale tohle je vskutku tvůrčí majstrštyk. Příběhově a v logice vývoje děje  to strašlivě skřípe, ale co se týče CGI efektů, klobouk dolů. Film byl uveden ve 3D, což muselo hodně vyniknout. V historii ruské kinematografie se jedná o první film o invazi mimozemšťanů a dá se říct, že se na tom tvůrci patřičně vyřádili. Po delší době byla v rámci filmu dokonce přímo použita současná vojenská technika, takže tu jsou vidět současné ruské obrněné transportéry, vrtulníky, roboty, drony a dokonce i raketový křižník s těžkými letadly. Kvůli dokonalosti scén byli pozváni konzultanti, jako např. aktivní vojáci námořnictva, vzdušných sil, pozemních sil, ministerstva pro mimořádné situace a ministerstva vnitra. Škoda jen, že ruští tvůrci ještě stále nedokáží sami přijít s něčím originálním a natáčejí jen takovéto podivné slepence. (08.11.2020)

Vizuální stránce bych dal jedničku s hvězdičkou. To se mi vážně líbilo. A zatraceně mě mrzí, že tvůrci v tomto ohledu odvedli zatraceně dobrou práci, kterou pohřbil mizerný scénář a většinově nesympatické postavy. Výborných prvních 20 minut vystřídá záhy laciná lovestory, a to ke všemu jen stěží uvěřitelná.. stěží bych si vybavil film, jehož potenciál byl takovým způsobem zahozen, jako se stalo v případě "Priťaženije". Stačilo najmout lepší scénáristy a soudruzi mohli strčit "halywůd" do kapsy. >| (13.04.2020)

Ruské filmy obecně mám hodně rád, mám rád jejich specifický "euroasijský" filmový jazyk, jejich svéráznou poetiku. Ale Priťaženije je naprostý průser. Nechápu, že někdo vrazí hromadu škváry do opulentní výpravy a drahých technologií (tohle evidentně není levný film) na lobotomizovanou idiocii pro mentálně retardované týnejdžry. Začnu tím, co se mi líbilo. Líbila se mi vizuální stránka celkově, líbila se mi velkofilmová výprava i 'americky' velkofilmové záběry z Moskvy, líbily se mi nedokonalé počítačové triky, bavily mě jako obvykle ruské reálie, bavila mě typicky ruská atmosféra chlapáctví a drsňáctví (tak osvěžující v našem změkčilém a bezzubém evropském dnešku), bavil mě Sluncem unavený gumák Oleg Meňšikov. Nebavilo mě a nelíbilo se mi pak ale úplně všechno ostatní. Probůh psal snad scénář nějaký čichač lepidla? Mimozemšťan v podobě vysolárkovaného šampóna s pěstěným strništěm a "moderně" vyčesanými vlásky? Dialogy a zápletka jak z nějaké parodie na Tvajlajt? Slzopudný... pardon, zvratkopudný závěr se svým moralizujícím poselstvím? Řeknu vám, že u některých scén jsem se z hloubi duše styděl, že jsem jich svědkem a odvracel štítivě zrak. Z přehršle trapností zmíním aspoň tu první, která mě rozsekala: Scéna prvního kontaktu rozprasená prostřihy na Ťomu obírajícího Júliu, navíc podbarvená nějakým hnusným cajdákem. Suka bljať. A to byl teprve začátek. Dám druhou, za ten vizuál, za to chlapáctví a drsňáctví, a za příjemnou proměnu Ťomy z Timura Dušína ve vymaštěné agresivní hovado; stejně tak bych ale mohl s klidným svědomím vysolit i odpad! (11.04.2017)

Chcete spoilery? Máte je mít. Nad široširou Rusí sviští bolidy, což je pro třídu gumanisty Bezkulkina Gulibrkova krásná příležitost hlásati rovnost, svornost, bratrství. Za domácí úkol pubíci dostanou observovačku oblohy. Do hry tím vstupuje sestřelený mimozemský bazmeg, nešťastná Vasilisa Vturbinovanaja, zupáček Uvsjegobyl Tatkin Dulezhitnikov i jeho, prozatím nenačatá, dceruška. Již v Soči se Ivan prsil sofistikovanými systémy ku fízlování, kupř. tím na rozeznávání obličejů, díky kterému, jen co ze zemljanky vykoukla hlava libovolné kundí riotky či koza některé z FEMENek, na nich do minuty sedělo pět zelených mužičků. Zde však sajůz gangsta Timur grůp ze sídláku, ve složení Neurotikslav Modrootchkin, Rákos Rákosevič Rákosov, Pitchusa Zlunetiku Dvojnikov a Umirajak Pleschkov, v klidu a opakovaně překračuje přísně střežený perimetr, courá se v zóně zamoření se šajnící baterkou a odnáší si odtamtud tunové suvenýry. Má-li toto být referát o schopnostech sovětských vojsk, tak jsem v klidu, protože takovou armádu by levým zadním kolečkem vyřídili i frajeři z uskupení THE TAP TAP. Vrcholem všeho (kromě alogičnosti prefinálního urban violence) je slečinka, propašovavší si do rodné garáže zaigelitovaného íťáka. Vložka se špitálem, kde mu, na základě úvah retardovaného sextána, poskytně svépomocí transfuzi, u které si i spinkne, mírně vybočuje z již tak obskurního děje. Zas ale na druhou stranu... přináší nové pojetí práce v utajení. Stačí uprostřed nepřátelského prostředí obsadit klíčové prostory, zde operační sál v nemocnici, a zhasnout. Tím je vše posichrované, nenajde vás ani Belzebub. Není se tedy čemu divit, že taková pionýrka s úsměvem ojebe i bezpečnostní protokoly ministerstva války a přilehlých laboratoří, aby si hvězdný poutník mohl odtáhnout zpět do kocábky svůj ,,šrůt", či jak se tomu nadávalo. Základem je však vyděržať, protože na závěr vám mluvící hřeben dokonale vysvětlí lidumilné poslání filmá. Ty dvě hvězdy jsou za triky, panoramata a bombarďáky ústřední Nasti, zbytek si pak vysloužil tak urputné kroucení hlavou, že jsem si málem strhl závit. Nebo jinak - vidět tohle Solženicyn, přidá si dobrovolně sórog ljet na vymrzlé samotce, aby mezi tyhle exoty nemusel již nikdy více zpět. Je hrátek se jmény málo? Na ploše mi straší ještě jeden východní skyfy hit, Ochránci, ovšem po tomto zážitku si budu raději říkat Vyserjoža Senatov. (27.11.2017)

Přitažlivost zaujme hlavně svým technickým zpracováním, které je na opravdu vysoké úrovni (Rusové mě vážně překvapili) - akční sekvence s pádem vesmírné lodi měla vážně grády a netradiční vzhled mimozemšťanů se mi rovněž líbil. Příběh je do jisté míry jedno velké klišé - kontakt dvou rozdílných ras a poukázání na "nízkost" a nevyspělost té lidské - ale na rozdíl od jiných uživatelů mě například romantická linie nijak nerušila. Vedle sci-fi, akce a romantiky se ve filmu našlo i několik humorných vsuvek. Filmu by určitě neuškodila o dvacet minut kratší stopáž, ale i tak nemohu říct, že bych se výrazně nudil. (20.08.2019)