Zahradnictví: Rodinný přítel

Pamatuji si tehdy, když jsem na film viděl někde plakát, jak jsem vyprskl smíchy. Já jako teda nejsem markeťák, ale rád bych si z dálky prohlédl množinu diváků, které do kina přiláká něco, co se jmenuje Zahradnictví: Rodinný přítel. Více usazený a nevzrušivý název příště prosím říkala prababička. Krom toho je Rodinný přítel zatím asi nejsilnějším průkazem tvůrčí zakonzervovanosti a izolace Hřebejka s Jarchovským, kde opravdu šíleně selhal dramaturg. Výsledkem je narativní avantgarda, kde je úplně bizarně rozložený čas mezi zápletkami, podzápletkami a ilustračními momenty. Pro diváka se tak film stává vlastně takovým trochu interaktivním dobrodružstvím, kdy se z filmu snaží odhadnout o čem teda že jako vypráví a čím vlastně chce být. Myslel jsem, že lépe ponesu "vážnou" roli Sokola, protože vzhledem tomu, že jsem ho nikdy neslyšel říct něco vtipného, nepovažuji ho za komika, leč jeho herecký rejstřík obsahuje jen zvláštně infantilní polohu na rozmezí mladého Daniela Craiga a starého Marilyna Mansona. V závěru mě pak fascinovaly dva záběry, kdy nejprve vidíme panorama terezínské ulice, ze kterého se střihne těsně poté, co se začne zvedat jeřáb s kamerou a pak ten poslední, ve kterém jednu postavu zastíní stropní lampa, ale střihne stejně až po tom, co herečka dojde na značku, akorát již pět vteřin není vidět. Jasně to naznačuje, že do konce to neviděl z tvůrčího týmu nikdo. Na další díl, který, tentokrát skrze plakát, naznačuje další pevný zářez do vlny "new Czech weird cinema" se s odpornou zlomyslností těším. (29.08.2022)

Opravdu jsem se snažil být nezaujatý a a tenhle první díl prequelové trilogie si užít bez předsudků. Problém ovšem je v tom, že vlastně po prozívání téměř dvou a čtvrt hodiny vlastně nevím, co mi chtěl Rodinný přítel vlastně sdělit a pro koho by měl jít. Zmatek, bída a nepřehlednost na jedné stranně, přepálení a značně nepříjemní herečtí představitelé na straně druhé. Docela chápu, že tahle série něco pro tvůrce znamená, to ovšem neznamená automaticky to, že bude mě zajímat nebo budu přehlížet elementární chyby, kterými film oplývá. Film si sice asi nezaslouží být stahován do stejné úrovně jako pitomé komerční komedie, na druhé straně ale právě díky bezbřehému parazitování na jednom z českých filmových kultů a hraní si na velkolepou filmovou událost bych čekal přeci jen něco trochu víc, než jen takovéhle umělé a prvoplánové křepčení bez atmosféry a uvěřitelné hloubky. (26.09.2017)

Velice chatrný a plytký film, který doplácí jak na to, že je prvním ze tří (spíš jde o takový uvozovací film, který pouze představuje postavy a připravuje půdu pro zbytek příběhu), tak na řadu filmařských nedostatků na téměř všech úrovních, leckdy vyloženě začátečnických, což je u Hřebejka skutečně šokující. Příběh je strašlivě nedramatický a nekonfliktní a tím pádem působí hrozně líně, přičemž jakýkoli náznak o aspoň trochu zajímavou zápletku je vždy hned zkraje smeten ze stolu. Děje je navíc ve filmu tak na slabou hodinku a zbytek je výplň tvořená vyloženě "prázdnými" a nedějovými pasážemi, které film ještě víc zpomalují a zbytečně protahují až za hranici únosnosti. Zvolená nálada filmu, kombinující dva naprosto nekompatibilní žánry – cudné melodrama a usměvavou komedii ve stylu Pelíšků, marně se pokoušející o podobně průrazné vtipné hlášky – zoufale nefunguje. Sice se párkrát zasmějete, ale emocionálně vás ve filmu nezasáhne vůbec nic a nijak. Poslední naděje padnou v závěru, kdy se film se smrtí jedné z hlavních postav ostudně vypořádá jedinou větou, navíc ve voiceoveru a mimo obraz, což už je vážně amatérismus. Herci jsou sice prima a dobová stylizace je dokonce výborná, ta to ale utáhne těžko. A spojitost s Pelíšky zatím minimální a spíš rušivá, nicméně uvidíme v dalších dílech. (27.04.2017)

Vracím se s kina nadšen a z dobrou náladou. A ani ostatní drzí návštěvníci, mi jí nezkazí. Úvod byl teda dost rychlý a divný. Sice jsem si zde již všiml dobré filmařiny, ale jinak jsem se ztrácel a nudil. Ale již scénky s Vánoc mi napravily náladu. Nebyly dlouhé. Ale vybaveny milým humorem, lidskými citlivými dialogy a kouzelnou atmostférou. Zbytek filmu mi připadal výborně natáčený, se skvěle napsanými dialogy a občas až nezapomenutelnými pasážemi (příjezd Jindřicha, rozhovor v posteli, tanec Jiřího, konec s deníkem.) Nesouhlasím, s tím že je to málo dramatické a emotivní. Já přitom filmu pociťoval nějáké emoce pořád. Vlastně už dlouho, jsem neviděl tak emotivně obohacujíví film. Dlouhé scény, zde skutečně mají svůj význám. Beru je jako výraz pro žánr melodramatu, kterému očivïdně oba tvůrci rozumněli. Třeba Tanec Sokola s Melíškovou je neodmyslitelný a řadil bych ho mezi nejlepší scény českého filmu. Celé je to VELMI kouzelné a příjemné. Ovšem, zcela přirozeně. Bez patosu a kýče, Takový film je v dnešní době potřeba. A na konci jsem skoro čekal, že všichni vstanou a zatleskají. Nestalo se. Tak jsem si zatleskal sám. Těším se na další díly. 90 % (29.04.2017)

Co k tomu napsat? Rozjezd filmové trilogie je přinejmenším rozpačitý. Něco je rozvyprávěno, ale nedovyprávěno, a obávám se, že se k tomu už ani nevrátíme, linie se objeví a zase zmizí, postavy se přetahují o to, která je víc nesympatická, se sestrami se ani moc neseznámíme, vztahy a situace jsou umělé, emoce chybí úplně. A nejedna scéna vypadá, že se odehrává na divadelních prknech. Po šesti letech od zatýkání manželů gestapem lékař a „rodinný přítěl“ hodí oko na Aničku Geislerovou (jako jedna z mála si zaslouží uznání), aby divák pochopil, že nějaká náklonnost mezi nimi je. První díl trilogie chce být rodinným dramatem, jenže mu chybí pořádný příběh, pořádné dialogy, dynamika, konflikt, tempo. Po slušném startu (zatýkání atp.) se ovšem desítky minut nic neděje, vše je natahované běda, plné prkenných promluv. Pak přijde předlouhá scéna o podříznutí husy nebo chlapík, co se projíždí po domě na koni. A já začínám kroutit hlavou. Jsme také svědky, kdy zaznívá (v dopise) archaická čeština, ale postavy mluví prakticky současnou mluvou. Sabina Remundová je sice agresivně otravná, na děj nemá žádný dopad, ale alespoň je nějaká. Což se nedá říct o Sokolovi, který jako dramatický herec absolutně selhává. Zájem o něj coby herce prostě dlouhodobě nechápu. Vedle sester hlavní postava, jeho rozloučení je přitom naprosto odfláknuté, absolutně bez emocí. Dvojice Hřebejk – Jarchovský trpí nespornou nevyvážeností své tvorby, nedokážu pochopit, že jednou dokonale potěší (Učitelka, Nevinnost – a to nepočítám ranou tvorbu), jindy šlápnou totálně vedle (Zakázané uvolnění, Svatá čtveřice – ač tady je v tom Jarchovský nevinně). Palec dolů. (08.10.2017)