Zahradnictví: Rodinný přítel

Nechci být nevděčný. Opravdu si hodně vážím toho, že mě Cinemart pozval na předpremiéru do Lucerny. Také jsem přijal s nadšením, i když Lucernu nemám za rohem. Těšil jsem se totiž na nový český film, protože český film obecně mám hodně rád. Jaké ale bylo moje zděšení, když po první scéně se Sparťanem Novotným přišlo scénáristické spražení v podobě nelogického seznámení se třemi sestrami, které na první pohled s Novotného Zahradnictvím nemají nic společného. Vnímal jsem to tak, protože druhá scéna trvala snad půl hodiny a já během toho vůbec nechápal, kam film směřuje a co je vlastně ten příběh. Scénář mě v tomto případě opravdu hrozně zklamal. Až po hodině jsem zjistil, že příběh je daleko jednodušší, než na první pohled vypadá. A jak je jednoduchý příběh, tak si film zjednodušuje i samotnou atmosféru. Tíživost tehdejší doby film neukazuje vůbec. Například z kraje vůbec nevysvětluje, proč Finger s Macháčkem skončí ve vězení. Jasně, má to nějakou spojitost s odbojem...ale jakou? Naopak mě sejme neuvěřitelně afektovaná Sabina Remundová, která rozjíždí nejchytřejší tetku z města, kterou jí sice nemám za zlé, ale do filmu mi vůbec nesedí. Stejně tak, jako samotný Ondra Sokol, který, na to, jak velkou roli měl, příliš vážnosti nepobral a tak jak se jeho role prolíná životem, tak se s ní nakonec rozloučíme na konci filmu. Naprosto bez emocí. Film mi nakonec přišel prázdný stejně jako exteriéry filmu, které díky kameře působí sice suprově, ale neuvěřitelně uměle. Kde se jako sakra vzal ten funkcionalistický barák uprostřed polí? No nevím...člověk se těší a nakonec přijde solidní zklamání. Alespoň to zachraňovaly ty suprové dětské role, které film zjemňovaly svým neotřelým humorem nebo tři sestry, které herecky byly standardně dobré. Když už nic jiného, tak alespoň to mi udělalo radost. Kéž by zbylé dva díly byly o poznání lepší. (26.04.2017)

Předem díky Cinemartu a čsfd za pozvání do Lucerny. Byl jsem v Lucerně poprvé a nádherný prostor. Teď k filmu: hlavně na to nechoďte s tím, že jdete na Pelíšky. S Pelíškama to nemá nic moc společného a celou stopáž budete přemýšlet, která postava je ta z Pelíšků, a stejně na nic nepřijdete. Film, i když má 130 minut, tak se toho zase tolik nedozvíte. Celou stopáž se řeší naprosto banální a nedůležité věci jako nekonečné scény při rozbalovaní dárků nebo čtení z knih. Některé scény a postavy byly ve filmu opravdu navíc, například postava Sabiny Remundové byla pro děj a celý film naprosto zbytečná. Zahraná nebyla vůbec špatně a patřila k tomu vtipnějšímu, ale bylo to moc na sílu. Scéna s koněm v baráku, nebo když Bedřiška jede za Jiřím a následně se vrací k vile a začne houkat po válce na sirénu je úplně mimo. Co se týče dětských herců, ve většině filmů, kde se objevují, tak trpím, ale tady to bylo naopak. Skvělý casting všech tří děcek. Z dospěláků fajn všechny tři sestry. Naopak mužské role trošku mimo. Sokol na drama zatím nemá, i když to nebylo tak špatné jak píšou někteří uživatelé, ale na takovou látku to chtělo někoho, kdo má s dramatem zkušenosti. Scénaristicky zoufalý mi přišel osud Jiřího. Celý film dostává nejvíce prostoru a pak se jen prostřednictvím voiceoveru loučíme. Chtělo to důstojnější rozloučení s postavou. Pochvala za masky, interiéry a exteriéry. Retro atmosféra vypadala reálně, a tím pádem se dá pochopit rozpočet kolem 100 mega za všechny tři díly. Shrnutí: ve 130 minutách se moc nedozvíte, stopáž vám bude připadat delší a docela se budete těšit na konec. Snad další dvě části nebudou takové scénaristické prázdno. (27.04.2017)

Já teda nechci nikomu kecat do práce, ale nezapomněl to někdo správně seřadit? Připadal jsem si jako v pomocné škole scén, kde si každá scéna dělala co chtěla, kdy chtěla a ještě byla zhruba třikrát delší než představa žen o ideální předehře. Jestli tady polovička komentářů začíná větou "děkuju Cinemartu za pozvání na premiéru", pak já bych Cinemartu rád poděkoval za to, že mě ignoroval. Spící Pepinec na slavnostní projekci by asi tu správnou reklamu nedělal, i když je to právě touha usnout jakožto jediná emoce, kterou film probouzí. Právě proto jsem šel včera do kina a ne na ČVUT, protože samotná technická dokonalost je zábavná asi jako předehra bez dohry. (08.05.2017)

Pozerať Zahradnictví takmer tri roky po premiére, respektíve po tom, čo opadla eufória a následné kruté vytriezvenie, je zrejme lepšie rozhodnitue ako to sledovať pred rokmi v kine. Nič som totiž nečakal a vedel som, že bude lepšie si prvý film nijako nespájať s Pelíškami. Dočkal som sa tak solídnej drámy z druhej svetovej, ktorá je takmer bez humoru, s kvalitnou výpravou, dobrými hercami, psychologicky uveriteľná, ale na druhú stranu vlastne úplne bez vojny a neprirodzene naťahovaná. Čo by nevadilo, ak by emocionálne vyvrcholila. Lenže to, čo malo byť emocionálnym vrcholom a skutočne ním byť mohlo, je nám iba sucho oznámené, naproti tomu mnoho scén predtým a o ničom sú nám prezentované ako niečo extrémne dôležité pre dej, lenže nie sú. Možno bude ale lepšie ohodnotiť celú trilógiu ako celok. Zatiaľ relatívna spokojnosť... (12.02.2020)

Zahradnictvi: Rodinny pritel je tak ojedinelym zpusobem podivne dilo, ze me otevrene provokuje k uvaham, jaka presne koncepce za nim stala ci stat mela. Je to okazale nejednotny film, sveho druhu film paradoxu: dramatickych, rytmickych, inscenacnich, motivickych, stylistickych atd. Jako by byl tvoren radou do sebe se vlamujicich odlisnych filmu stejneho nametu, pricemz vicemene vse je v nem nejakym zpusobem podkopavano necim jinym, zadny vzorec neni doveden do konce, velke pribehy nejsou dopovidany, male pribehy se objevuji a bez dalsi kontextualizace mizi - a ja nejsem s to odhadnout, nakolik je to umelecky experiment a nakolik umelecke selhani. Neni to srandovne nabubrele dilo jako Krev zmizeleho a v leccem je mi svou necitelnosti mnohem sympatictejsi nez vetsina dalsich filmu Hrebejka a Jarchovskeho, jen ho zatim nedokazu uchopit a jako system vysvetlit. Ale je to pouze prvni epizoda, mozna se zdanlive nesystemove rysy odhali s dalsimi dvema dily. (01.06.2017)