Zahradnictví: Rodinný přítel

První díl Zahradnictví je jako dárek, který je zabalený v nádherném balení, je na něm efektní stuha a Vy se nemůžete dočkat, až ten dárek rozbalíte a naleznete stejně nádherný a kouzelný obsah, jako bylo balení. A pak přijde to obrovské zklamání, že uvnitř nenaleznete nic anebo téměř nic. A ten film je vážně velké NIC. Zvláště první půlka filmu byla naprosto zbytečná, nudná a nikam nevedla, druhá polovina už se zlepšila, přinesla i některé světlé momenty, ale celkově jde o rozvleklou a nafouknutou záležitost. A je to škoda, když máte po ruce plejádu divadelních herců a hereček, s nimiž můžete natočit cokoli a jakkoli. Jedno pozitivum na závěr - Hřebejk stále umí skvěle točit scény u jídelního stolu. (21.12.2017)

Válečné milostné melodrama se nekoná. Nevím jestli Hřebejk neumí herce vést nebo jestli pro estrádního herce Sokola a neherečku Geislerovou je nad jejich možností skrývanou vášeň zahrát, ale ze spousty jiných lepších filmů víme že to jde zahrát jediným pohledem. Film nemá rytmus, chybí korektní dramaturgická stavba. Úvodních konspiračních dvacet minut je celkem zábavných, jakoby se tam odehrálo vše podstatné._____V neúměrně natahované střední části se čas vánoční stává časem nekonečné dlouhé nudy, kdy máte podezření jestli se ty prkenné promluvy za svátečním stolem místo druhé světové neodehrávají náhodou za mnohem delší třicetileté války._____ Vskutku bizardní je přiznání nevěry - útrapami zdecimované vězenkyně chtěly být zbouchnutý protože věděly že nepřežijí ?! a tak došlo ke gruppensexu ve vězeňském lágru za hvizdu padajících bomb a bortících se stěn?! :-))) Po tomto dialogovém extempore film jako šedivá myška nenápadně vyšumí do ztracena. Chladné strnulé nezajímavé. Propadák se zoufale slabou režií. _____Někteří říkají, že „mnozí mylně čekali drama, odboj, napínavý děj. film je ale o tom, že se neděje nic“ – s tím nelze než souhlasit. Aby se tedy dělo alespoň něco, vzdejme hold těm zdejším komentátorům, kteří se CinemArtem nedali koupit !!! Produkce: Česká Televize (05.12.2017)

Vypelichané melodrama s amputovanou hlavou. Deset minut jsem smál představě Ondřeje Sokola o charakterním herectví, zbytek nesoudné stopáže meditoval o tom, jak může v roce 2017 udělat kdysi soudné tvůrčí duo něco tak chatrného. Takže: za prvních 10 minut se stane cca pětinásobek toho, co ve zbytku filmu. Hodinu a půl sledujeme bezkrevnou čechovovskou variaci, z níž protektorátní všednost vyznívá jako trýznivá nuda, kterou zpestří jen nechtěně pedofilní etudy strýčka Jiřího a momenty, kdy si Sokol a Geislerová v duchu šestákových čtení pro paní a dívky sdělují, že k sobě asi cítí něco náklonnost a že to teda asi nebude tím, že pan Jiří jest věrný rodinný přítel. Neděj některých rodinných seancí pro jistotu opakuje i voiceover. Cudný ráz jednoho domu se třemi sestrami naruší vpád Sabiny Remundové, který byl původně nejspíš zamýšlen pro nerealizovaný film Slunce, seno, protektorát. Když už se zdá, že budeme 130 minut sledovat jen ketaminové rodinné sedánky s příšerně prkennými promluvami, udeří velké drama, protože se vrátí někdo, koho postavy nečekají, ale čeká ho divák, protože nejspíš ví, že je to jako ten "Kodet z Pelíšků, ale mladej". Hrozící drama ovšem Jarchovský zdárně zažehná tím, že jednu z postav nechá umřít na tyfus, což nám jiná postava sdělí krásným voiceoverem, v němž slovesa končí na libé archaické -ti. Tahle zborcená struktura se spoustou nedějových míst svádí ke spekulacím, že se Hřebejk režijně pokouší o artové kouzlo všednosti, jaké známe třeba z filmů Hirokazu Koreedy. Jeho režijní vedení je nicméně totálně mrtvičné a ne, insitní motivy draného peří a občas rozklepané snímání z ruky nepokládám za režijní koncepci. Když už se zdá, že válka, která subjektivně trvá 30 let, konečně končí a film s ní, připomene nám potitulková scéna, že jsou tu stále dilemata, které musí řešit zbytek trilogie. Rodinné kroniky nám mají připomínat tíhu plynoucího času. Zahradnictví nám připomíná, že není nic horšího, než když místo času filmového pocítí divák existenční tíhu své prdele na sedačce kina. Pro mě je tohle nové dno tvůrčí dvojky, která kdysi podobný žánr uměla udělat s lehkostí a humorem. [ano, řemeslně je to samozřejmě v pořádku a za prvních snesitepných 15 minut přiznávám tu původně odepřenou jednu hvězdu, jsem, podobně jako Ondra Sokol, "dobrý člověk"] (26.04.2017)

Dobová výprava dobrá. Ale herci trochu přehrávají a vyprávění se nesnesitelně vleče. K hrdinům nenaplněné romance si divák nevytvoří vztah. Milostné napětí musí být divákovi vysvětlováno.Herci hrají strnule. Je skečů jako stopy humoru (s husou). Vytrácí se cit pro rytmus vyprávění. Braková duchařina... (06.10.2017)