Pod obratníkem Kozoroha

Jediný barevný film v sérii...Hitchcock/Bergmanová. Plný (jak tu mnozí píší) dlooouhých záběrů, hahaha! Nic tak prdlého jsem již dlouho o nějakém filmu zde, nečetl.;-) Já tedy s tím problém nemám. Už jen díky faktu, že tento film byl natočen v Technicoloru, což má za následek, 9 až 10min. záběry. Asi tak, milánci. Já vím. Vy by jste to chtěli nejraději po 30s. záběrech...šup, šup a je po filmu. Njn. To máte smůlu. Checht. Výpravné tak akorát. Krásná práce výtvarníků, při malovaném pozadí. Délka, akorát. Obsazení je též tak nějak (ne akorát, šmarjá) na klasicky vysoce profesionální úrovni. Tak Hitchcock, ne? Nu...a příběh? Nemohu nic vytknouti. Klasické melodrama, šmrncnuté ´´šílenou´´ vrchní služkou. Jen mi opravdu vadí, že ji v té scéně, fakt jednu nevyťal. A už se chystal. A nějaké to stopové množství humoru především v podání postavy Charlese Adarea, 2.bratrance právě dorazivšího nového guvernéra do Nowého jižního Walesu. Film se sice zaplatil z poloviny a Hitch sám ho považoval za svůj nejhorší film a katastrofu, ale na to mu zvysoka....víte co.;-) Krásný komentář (pardon, recenze) Vančura. Díky;-) (18.10.2020)

Netypický kostýmový film (Cotten prekvapivo v netradičnej úlohe), ktorého doménou, ak sa to tak dá nazvať, nie je nosnejší dej, ale vzťahy medzi postavami a časté dialógy. Predsa len oveľa lepšie by to bolo, keby príde na väčšie emócie, keby sa diali nejaké závažnejšie obsahové zvraty - na to sú práve tieto kostýmové filmy špecializované (viď Wylerove filmy). Ale inak som v celku spokojný, v pasážach kde v pozadí hrá klavír, či iné hudobné motívy výborne zabezpečujú smutnú romantickú iskru. A že hrať znamená skutočné remeslo a nie pózerstvo sa tu určite presvedčíte. (23.01.2014)

Vynikajúca Hitchcocková réžia plná dlhých, na svoju dobu originálne komponovaných záberov a dlhých dialógov, presne ako je u Hitcha zvykom. Herecký koncert tu zasa predviedol Michael Wilding. Skrátiť o pol hodinu by nezaškodilo, ale aj tak je to jeden z najlepších Hitchcockov už len pre tú formu brilantnej vnútrozáberovej montáže. (09.05.2010)

Pouze „kamerové cvičení“, leč uvedené do distribuce... Návrat na Britské ostrovy se Hitchcockovi vůbec nepovedl. Působí to jako zbytný projekt, který po zkušenosti s filmem Provaz zkouší, co ještě unese snímek postavený na dlouhých záběrech. V tomto ohledu je určitě o čem mluvit a film celkem vytrvale chválit, protože znamená krok kupředu – Hitchcock úžasně vytěžil dostupné technické možnosti a promyslel orientaci v prostoru velkého sídla, takže bez střihu provádí jízdy, nad nimiž by zaplesal i Jancsó. Unikátní je i práce se zvukem, respektive jeho mizením při vzájemném vzdalování postav. Tohle všechno je hezké, ale když odhodím blok s čárkováním počtu záběrů a vykreslováním prostorových plánů, tak mi zážitek klesne někam k bodu nula. Melodramatické vyprávění zasazené do poněkud nepřesvědčivě vyhlížející Austrálie první poloviny devatenáctého století se spoléhá převážně na dialogy, které mají rozvíjet komplikované vztahy mezi postavami. Není ovšem snadné udržet v paměti všechny informace, které připomínají více náhodný výňatek z románu než cílený výběr toho nejpodstatnějšího. Pro herce je tento film za trest – nejistá Ingrid Bergman je místy naprosto k nepoznání, kožený Joseph Cotten zase připomíná jakéhosi „australského Johna Waynea“, což zní otřesně a je otřesné. Napětí je pozvolné a negradované, nedokázal jsem si vybudovat trvalý zájem o nastalé situace. Pod obratníkem Kozoroha podle mě spojuje dvě oblasti, které Hitchcock příliš neovládal – historický film (viz zmatená Jamaica Inn) a nacionalismus (viz nesnesitelný Juno a páv). Spolu s tím ale zároveň uznávám, že kdyby se u každého režiséra projevoval tvůrčí výpadek tímto způsobem, tak by byl svět daleko příjemnějším místem. Alespoň pro cinefily... (01.05.2013)

Další titul z těch, které mi v pomyslné skříni ležely vícero let, abych se k nim dostal až nyní. Přece jen, někdejší absence i anglických (natož českých) titulků či pověst nezvyklého zástupce Hitchcockovy tvorby, se kterým i on sám nebyl příliš spokojen, nebylo příliš velkou motivací k projekci... Jakkoli celou tu dobu jsem měl na paměti, že se jednalo o třetí a poslední spolupráci s další mou velkou oblíbenkyní v hlavní roli. Kupodivu však kombinace romantiky a historických kulis nebyla až takovým šlápnutím vedle, schopnost napínat a procvičit pozornost prokázal Hitch i zde, vypíchl bych třeba scény s podáváním mléka... Stejně tak platí, že návrat v čase zde není až tak zásadní, že by jej bylo třeba vnímat, neboť jednotlivé postavy a jejich zápis do příběhu by byly schopny fungovat i v tehdejší současnosti a dají se srovnávat s charaktery jiných položek Alfredova filmového portfolia - při sledování se vybaví podobné motivy, jako například z "Podezření" či "Notorious", v kontextu herecké kariéry Ingrid se zase připomenou Cukorovy "Plynové lampy" (kteréžto mě svého času příliš nechytly). Tudíž jak mě některé ze společných chvil s Hitchcockem ne zcela uspokojily dle mých představ, zde jsem se o to víc rád nechal překvapit. 70% (29.03.2021)