Obsahy(1)
Střihový dokument nabídl na sklonku života velkou příležitost nestorovi českého herectví Vlastimilu Brodskému (*15. 12. 1920 – †20. 4. 2002). Nejde totiž jen o tradiční vzpomínání pro kameru. Snímek je postaven především na vtipných, sebeironických průpovídkách Brodského, v nichž glosuje svou uměleckou dráhu i životní zákruty. Režisér Ondřej Havelka neváhá nechat jeho postřehy zaznít ani v příhodných inscenovaných mezihrách. Pro mnohé může být překvapením až morbidní humor, díky němuž se herec vyrovnával (podle vlastního přiznání už několik desetiletí!) s vědomím blížícího se konce. Tímto zpola odevzdaným, zpola provokujícím tónem ovšem prozrazoval, že si do nejmenšího detailu uvědomoval mýtotvorný charakter svých výpovědí – ani na okamžik nevypadl ze zvolené role bručivého dobrosrdečného staříka. Svérázné životní bilancování doplňuje detailní procházení Brodského hereckou dráhou prostřednictvím jeho vážných i komických filmových rolích, s nimiž se po řadě let konfrontuje na filmovém plátně. Řada z nich mu vynesla nepolevující přízeň publika jeho hereckému umění a také mezinárodní renomé, o čemž svědčí Stříbrný medvěd z berlínského festivalu za titulní úlohu ve filmu Jakub lhář a Zlatou nymfou z Monte Carla oceněná role Fendrycha v televizní inscenaci Tažní ptáci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (29)
Hodnocení dokumentu výrazně pomohl sám Broďa, protože bez jeho specifického a v mých očích vynikajícího smyslu pro humor i sebeironii, no nevím. Je to takový vzpomínkový filmový retro obohacený o vynikající komentář pana Brodskýho. Zřejmě to bylo z úcty nebo to byl záměr, že Ondřej Havelka prakticky neklade žádné otázky a vše nechává na panu Brodským. Nemůžu si pomoct, ale myslím si že Ondra Havelka tímto přístupem promeškal možnost ještě k daleko zábavnějšímu a informativnějšímu dokumentu. Stačilo třeba víc Broďovi nahrávat. Nejhezčí pasáž byla ta Vinohradském divadle, na ní bylo jasně vidět, jak moc Bróďa svoje řemeslo a kolegy miloval. Ta hláška " tady už jsem hotov a teď bych se mohl přesunout o patro níž.", kterou pan Brodský pronesl v nemocnici mě rozchechtala víc než lecjaká americká komedie. Po skončení jsem dostal chuť si pustit si nějaký film s panem Brodským a vyjednat s bohem navrácení pana Brodskýho mezi náš živý. ()
Dokumentární film Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský je upřímnou poklonou vynikajícímu herci. Zaměření Ondřeje Havelky na filmovou tvorbu Brodského je pochopitelné. Je to nejznámější hercova podoba, navždy a pro každého uchovaná na filmových pásech. Vedle notoricky známých filmových rolí se objeví i několik neznámých a zapomenutých zajímavostí. Bezmála osmdesát let života v několika zcela odlišných etap politicko-společenského uspořádání zanechal v hercově duši sarkastický nadhled dráždění. Zdá se, že existencionalismus našel své praktické uplatnění! S potěším to vítám. Vlastimil Brodský patří k nezapomenutelným veličinám českého herectví, je otevřený ve zpovědi, bilancování se pomalu a jistě začíná uzavírat a já se již navždy nechám unášet jeho noblesou a nezapomenu i nadále uctívat jeho soukromý genius loci. ()
70%. Zajímavý pohled na herce, který o několik let později zemřel... přestože je po formální stránce podán velmi zajímavě, zamrzí, že u jednotlivých ukázek není napsáno, ze kterého filmu pocházejí (závěrečné shrnutí v titulcích moc užitečné není) a také že přehled Brodského kariéry končí kolem roku 1969 Skřivánky na niti a Hajajou - že by chtěl upozornit pouze na těch "pět či šest ze stopadesáti, které se povedly?" Nebo to byl dramaturgický záměr Havelky, protože "v sedmdesátých a osmdesátých letech úroveň české kinematografie poklesla"? ()
Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský je velmi zvláštní dokument. Není jako standartní dokumenty. Vlastimil Brodský s Ondřejem Havelkou postupně procházejí některými obdobími herecké kariéry legendárního herce, ovšem některé filmy pomíjejí, což je dle mě rozhhodně škoda. Stejně tak některé důležité události. Naopak se věnují názorům Brodského na umírání, smrt a tyto věci okolo. Morbidní humor, jak sám své poznámky nazývá, je podle mě lepší, než kdyby se smiřoval s tím, co nakonec potká každého s lítostí a slzy na krajíčku. Bróďa se pak objevuje v několika scénkách, které ve mě místy vyvolávaly smíšené pocity. Nedá se říct, že je to souhrnný dokument o Vlastimilu Brodském a nejspíš se o to ani nesnaží. Spíše se jedná o poslední výpověď herce, který měl stále co říct. Přesto mi příipadá, že je dokument chvílemi trochu chaotický, skáče z tématu do tématu a není snadné mu věnovat pozornost celých osmdesát sedm minut. ()
Laskavý dokument o jedné z největších postav českého filmu. Úspěšně se vyhnul syndromu "mluvících hlav", místo toho nabízí neustálé prolínání dialogů s panem Brodským na místech jemu blízkých s ukázkami snímků, v nichž hrál. Soustředí se čistě na hereckou kariéru, doplňovanou postřehy, pocity a názory. Krásné a krásnější tím víc, čím raději jste pana Brodského měli. ()
Reklama