Uteč

Příjemné překvapení až do samotného finále to jede na takové správně napjaté struně, kdy jsem očekával odkud na mně vypadne tajemství a která postava to vyprdne první. Dobrý, na Oscara samozřejmě ne, to jsem viděl za rok 2017 desítky lepších filmů, ale chápu, že kdyby neměli černoši v nominacích na Oscara svého koně, v ulicích by se rabovalo, hořeli by auta a napadali si policajti aneb jako píši media, taková černošská poklidná demonstrace. Takže v rámci klidu a míru v amerických ulicích nominaci tohoto filmu na Oscara rozumím. (17.02.2018)

Milé hororové překvapení. Co chvíli mi Get Out svou nervózní a tajemnou atmosférou připomínal Rituál (1973) či dokonce Osvícení (1980), což je, myslím si, dobrá vizitka, stejně jako některá ocenění (především Oscar za nejlepší scénář, budiž důkazem). Zajímavě vybraní herci, bizarní postavy, opravdu hutná ATMOSFÉRA (!!) a povedené rozuzlení příběhu. Maximální spokojenost. P.S. Napodruhé ještě lepší! (26.12.2019)

Tak zručný thriller typu všechno kolem tebe nehraje jsem si už dlouho nedopřál. Od úvodní sćenky je jasný, že nebude žádná průměrná filmařina, buduje se vytrvale trpělivě napětí, navíc se šmrncem a skvělým humorem. Čekal jsem to možná originálnější a samozřejmě, velká část šeptandy a appealu spočívá i v perfekt timingu při aktuálně žhavých tématech v US - černošský otázce & bělošskýmu privilegiu - ale případný nevědomý divák se tím nemusí vůbec nijak zaobírat/ kazit si dojem z kvalitního zábavnýho hororu. A ať si v tom kdo chce co chce vidí, mám beztak dojem, že se Peele (chytře) tomu všemu hrocení a pnutí v první řadě vysmívá... (13.05.2017)

Jet dělat první dojem na rodinu vaší holky je nevděčná práce bez ohledu na barvu kůže. Trefit správnou kytku a flašku, přetrpět křížový výslech matky, ustát vražedné frťanové tempo otce, udržet koncentraci při rozhovoru se zkouřeným bratrem, přetrpět druhý křížový výslech od babičky, ustát doutníkovou výzvu strejdy, nezemřít při prohlídce vinného sklípku dědy, nezírat na sexy sestřenku, zajímat se o výzdobu bytu, spotřebu elektřiny, rodinnou historii, lhát o rodině svojí, sníst všechny knedlíky, chlebíčky a zákusky, nekrkat, neprdět, nezívat, nechodit často čůrat, vonět, chválit, divit se, být vtipný, vypadat mile na fotkách a večer pak podat konkurenceschopný výkon v posteli, to je ty vole taková dřina, že ještě jednou a pošlu tam za sebe bráchu. Tahle rodinka mi po zkušenostech přišla docela v pohodě, kde totiž nejde o vlastní kejhák? Překvapení měsíce. (08.05.2017)

Peeleho „Hádej, kdo přijde na transplantaci“ lze vnímat ze dvou úhlů. Jako lehce psychologický horor o člověku hozeném do podivně se chovajícího společenství. I přes rušivou přítomnost černého Setha Rogena z letištní ochranky jsou první dvě třetiny svou nejistotou ohledně dalšího dění docela znepokojivé. Škoda, že se na konci zamíchalo horké černé kafe plastovou lžičkou soudruhů z NDR.. Mnohem zajímavější je však druhý úhel, který se na mezirasové tenze v USA dívá satirickou optikou. Do děje je jednak zakomponována spousta drobných narážek (mj. stříbrná „ovládací“ lžička jako symbol privilegia, záchrana života „sběrem bavlny“ z křesla, bingo jako otrokářská aukce). Nosná myšlenka stojí na tom, že rasističtí zloduši nemusí být jen neo-nacisté či rudokrcí Jižané, nýbrž i liberálně smýšlející střední vrstva, která svým ignorantstvím a samolibostí dovede černé bratry taky pěkně pohoršit. Nechybí i ukazováček směrem k nezájmu úřadů a médií o pohřešované Afroameričany, kteří kvůli barvě pleti a sociálně-ekonomickému statusu dostávají oproti bílým nálepku méněcenných. Citlivá, současnou Amerikou silně pulzující témata, pro autora evidentně velmi osobní. Klidně mohl být odvážnější a vše ukončit zatčením či ještě lépe zastřelením obvyklého podezřelého.. (03.05.2017)