Psycho

Je zcestné hodnotiť Psycho ako zástupcu nejakého žánru alebo ako film, pri ktorom sa divák bál do miery niekoľkých hviezdičiek. Psycho si zaslúži byť hodnotené ako ukážka možností filmárskeho umenia. Ako ukážka géniálnej kreativity Alfreda Hitchcocka. A touto cestou sa dá dospieť iba k jednému - Psycho nie je film, je to nadfilm. Najprv je ono, až potom sú filmy, hodnotiteľné nejakými hviezdičkami podľa toho, nakoľko sú vydarené. ___ Predstavme si, že štetec maliara má X možností pohybu, sklonu k plátnu, intenzity dotyku s plátnom. Svoje možnosti má tiež filmová réžia, práca s filmovými postupmi a divákom. Hitchcock si týchto X možností, s ktorými dovtedy pracovali ostatní tvorcovia, skrotil, s úsmevom si s nimi zažongloval, a vytvoril novú paletu možností XYZ. Filmárčina je veda. Kto a kedy sa stane väčším filmovým vynálezcom, než bol on? (07.04.2003)

Když jsem PSYCHO viděl na filmovce v narvaném kině, vzbuzovalo spíš smích, než zděšení. A nebyl to ten úlevný smích jako reakce na něco šokujícího, ale jako reakce na některé dnes již nechtěně úsměvné dialogy a situace ke konci filmu. Prostě doba se mění, co fungovalo před 40 a více lety, dnes už nemá takovou sílu. Oceňuji Hitchovo veliké překvapení pro nezasvěcené diváky (slavná scéna ve sprše a její zcela nečekaný důsledek) a šokující pointu. Také černobílá kamera je znamenitá, působivé jsou rovněž reálie, kde se film odehrává. Ale celkově na mě nejznámější Hitchův film hlubší stopy nezanechal. Jenom proto, že to natočil sám velký Mistr, nebudu plýtvat absolutním hodnocením :o) Z pohledu historického za pět*. Z čistě subjektivního pohledu a celkového emocionálního prožitku za slušné čtyři*. (24.08.2003)

Alfred Hitchcock a jeho nejslavnější film, nejslavnější scéna, nejslavnější nůž, nejslavnější černá krev, nejslavnější díra do sprchy a nejslavnější sprchová plachta. To celé oblepeno v jedné z nejslavnějších atmosfér hororů šedesátých let vůbec. Psycho je prostě klasika. U mě to sice na plný počet nevyhraje, ale vždycky to bude klasika. Klasika daleko lepší jak Závrať a cokoliv jiného. V tomhle případě určitě jo. Protože kdo jiný si dovolí zabít hlavní roli, která se ve filmu více jak polovinu času prochází a pak najednou kuch a kamera se okamžitě stočí na někoho jiného. No jen tak někdo rozhodně ne. Mistr hororů ale na to ve všech ohledech měl právo pokaždé, kdy takovéto filmy točil. (22.12.2009)

"Já jsem jeden z těch, co vypadají vždycky podezřele." Kdepak Normane. Ty vůbec nevypadáš podezřele, takže kdyby mne nějaká sympatická slečna s kradenými penězi požádala o úkryt, tak Batesův motel mohu jenom doporučit. Ty i matka se totiž umíte o hosty postarat tak dokonale, že vám z toho ubývají koupelnový závěsy. Já se tedy přiznám, že mě Psycho nevyděsilo k smrti ani napoprvé, při reprízách mě chvílemi i trošku nudilo, ale ten Normanův závěrečnej úsměv je prostě dokonalej. (25.07.2011)

Hledej duši tam, kde má smysl duši hledat. Hledej filmovost tam, kde se na tebe dívá ze všech stran. Chtěl jsem nějak oduševněle uvést jeden z nejlegendárnějších hororů a myslím že nejen hororů všech dob. Z nebe padají miliony slz, do noci svítí světlomety starého amerického korábu silnic a v dáli bliká nápis Bates Motel. Mistr napětí Alfred Hitchcock si zoufal, že už dlouho nenatočil černobílý film a tak se rozhodl pro Psycho. Kdysi v historii se v očích šílence Eda Gaina měnili ženy v terče jež likvidoval a tak nevědomky poskytl svůj zvrhlý život jako námět pro celovečerní filmy. A tak se za spoustou vypreparovaných opeřenců začala rýsovat postava Normana Batese v podání legendárního Anthonyho Perkinse. Za zvuků depresivně dráždivé hudby, až pod kůži se zažírajících tónu se tak Marion blíží vstříc scéně scén. Prázdná pokoj, voda ze sprchy dopadá na dno vany, půvabné dívčí tělo mizí za závěsem. Tak to všechno začalo a v kalužích krve, na svou dobu drsné vražedné scény, s pohledem do mrtvé dívčiny tváře to taky skončilo. Pronásledován hlasem své matky jenž měl nahraný v hlavě jako na nějaké pásce a ten se pořád a pořád opakoval, rozpoutal Norman Bates jednu z nejlepších a nejpropracovanějších her se strachem. Víra v dobro je stejně pomíjivá jako chuť šampaňského v ústech a tak záhy zjistíte, že vyšinutá lidská mysl se nezdráhá vůbec ničeho. Uzavřena ve svém světe, symfonie sžírající atmosféry pod taktovkou toho nejpovolanějšího. Tak tohle je Psycho dámy a pánové, tohle je legenda a tohle jsou dějiny filmu. Výuka právě začíná! (31.07.2004)