Simone

Je ničím. Jen jedničky a nuly. No jo, mít hvězdu ve filmu, která toho příliš sama od sebe nenamluví (hlavně nekecá do práce), nepotřebuje největší přívěs na trhu a vystačí si s málem, je minimálně výhrou!! Mírně uvadající režisér Viktor Taransky o tom ví své. Jeho zcela nová top herečka je extrémně plachá a.. tak trochu virtuální. Inteligentní a cíleně provokativní snímek, který si pohrává s hollywoodskými postupy a trendy, nejednou zabrnká na satirickou strunu, kdy se nakonec vše obrací proti samotnému Viktorovi, který se sám stává obětí celé lži. Andrew Niccol, milerád si pohrávající s tématy mystifikace či konspirace, tak vytváří přehnanou filmovou modlu, jejíž osudy nicméně nutí k zamyšlení. Námět výborný, zpracování pokulhává!! (06.02.2009)

Poslední snímek Andrewa Niccola, který mi chyběl do mé sbírky a musím říci, že ani na počtvrté určitě nezklamal. Ba naopak Simone mě opravdu bavila a to hlavně díky opět Niccolovsky dobrému námětu, který sice pár nelogických kiksů, ale ani to mi nijak nevadí. Al Pacino je prostě vynikající, jeho angažování je pro mě signále výborného filmu. Takže tedy Niccol i na počtvrté potěšil a nemůžu se dočkat jeho dalších filmů. (18.11.2011)

Ukrutně jsem se zklamal - protože jsem naivní blb. Věřil jsem panu Niccolovi, protože mne uchvátila Gattaca, coby jemné a inteligentní sci-fi. Věřil jsem mu také, protože Obchodník se smrtí bylo vcelku dynamické drama. A potřetí jsem věřil, že ať už půjde režisér libovolnou z těchto cest, vždy si poradí. Dobře mi tak. Simone je plytká jako jarní kaluž, oproti zcela organické a úsporné Gattace tady ze všeho lezou barevné filtry a kulisy, nikdy bych neuvěřil, že je tento film o pět let mladší, než Gattaca - spíše naopak. Hudba je rušivá a amatérská. Epizodou samou o sobě jsou technické motivy ve scénáři, který musel napsat někdo zpola nebo úplně retardovaný. Z toho pramení i trapnost "vtipných" scének. To by ale ještě na pořádný průser nestačilo - hřebíkem do rakve jsou toporní herci, zde konkrétně totálně všichni kromě Ala a Winony. Režisér se asi zbláznil, když do postavy "nejlepší, nejkrásnější a nejcharizmatičtější" herečky v dějinách obsadil tupou, strnulou a - omluvte můj slovník - vyblitou panenku, která si nikdy v žádném filmu předtím ani potom neškrtla. Díky Bohu. Kdybych sledoval umělecký film s touto figurínou, dozajista bych plakal, ale asi sotva dojetím. Strašně mne to rozhořčilo - Niccol dokonce nevyšlápnul k žádnému poselství ani alegorii, látku doslova vykuchal a naplácal na talíř, přistoupil k ní tak barbarsky, jak to jen šlo. Tohle není nějaké sarkastické komentování reality - spíš jen na hranice únosnosti roztažená epizoda Krajních mezí. Na komedii to nebylo vtipné, na sci fi to bylo prostoduché a naivní, na moralitu - povrchní a odfláknuté. Cos mi to udělal, Ondro, cos mi to udělal ... (08.03.2009)

Po druhém zhlédnutí jsem nucen pozměnit nejen komentář ;-) Film se mi líbil víc než prvně, možná je to také tím, že jsem si tu geniální manipulaci s důvěřivým davem vychutnával podstatně více. Žánr komedie sedí, každou chvíli jsem se nějakým Pacinovým poznámkám smál. Ale samozřejmě největší předností snímku je, kromě skvělého Pacinova výkonu, myšlenka/nápad-ta je totiž tolik současná, reálná a zároveň trochu děsivá, že vás prostě osloví, zaujme a po celou dobu filmu baví. Nakonec jsem se dospěl k názoru, že si tento možná trochu nenápadný film zaslouží lepší ocenění, takže zvyšuju hodnocení ze 4* na plný počet. Jo btw, ač to nemám ve zvyku, protože se snažím herečky hodnotit hlavně podle hereckého výkonu a ne podle vzhledu, tak tentokrát musím podotknout, že tu byla Rachel Roberts opravdu krásná :-) (16.12.2007)

Nejsem si jistý, nakolik měl Niccol tu alegorii promyšlenou, nakolik se do ní sám projektuje jako autor, ale nakonec si stejně podrazí nohy. A ačkoli jsem se bavil u narážky na Andreje Tarkovského (hrdina se jmenuje Viktor Taransky), taky nevím, jestli mu chtěl vzdát hold, anebo si utahuje z jeho hlubokomyslného artificiálního stylu. Každopádně ty analogie mezi uměním (art) a umělostí (artificiality), proklamované teze o autonomii umění, kde jsou nedůležití herci, a vůbec ono téma totální manipulace ve jménu svobody vyjádření, dostávají v digitální éře celkem dráždivou příchuť. Dráždí to ale jen intelekt, ne emoce, takže se nelze divit, že ten film je tak chladný. (11.11.2004)