Ploty

Trochu spoileroidní komentář. První půlhodinka plná planých plků je teda trochu ubíjející, ale už tady je jasné, co bude postava Denzela Washingtona zač. Vysoce sebestřednej, zlým dětstvím poznamenanej člověk, co by všem neustále kecal do života a ze všeho nejraději poslouchá v první řadě sám sebe. Kvůli svému nabubřelému leč křehkému egu zabírá v domě veškerý prostor a rodina tím trpí. Troy Maxson je archetyp těžko snesitelného v nitru smutného člověka, co si musí neustále něco pokrytecky dokazovat a vyžaduje poslušnost a respekt, ač má sám k dokonalosti hodně daleko... Tohle se mě dotklo na osobní rovině, jelikož člověka s jistými hodně podobnými povahovými rysy v rodině mám a není to vždycky úplně snadná koexistence. Denzel Washington je tady naprosto výbornej, Viola Davis snad ještě lepší. Je to natočené úsporně (divadelní předloha je z toho cítit), v několika málo lokacích a přesto to působí technicky i filmařsky velmi na výši. Dobová atmosféra z toho také dýchá. Chápu, že to může být pro někoho uspávací, ale taková komorní dialogová dramata bývají. Pod pokličkou na první pohled nepříliš záživné konverzačky se však skrývá minimalistický citlivý film plný pravd a mistrovského herectví. (14.08.2020)

Když jsem se po filmu podíval na trailer 2, tak jsem zjistil, že stačilo kouknout jen na něj. Tam je všechno a vypadá to pak, že se tam toho ve filmu děje hodně a že je to opravdu film! Ale do traileru dali všechny scény, co nejsou z dvorku a z baráku, nenechte se tedy zmást. Zbytek je jen z dvorku a z baráku totiž :-) Ale mě by divadelní hra jako film vůbec nevadila, ale ten obsah je naprosto marný, tisíckrát viděný, a není zábavný ani poutavý. Člověk po hodině kecání o ničem zbystří, ale to jenom proto, že se tam objeví to nejomšelejší téma ze všech - SPOILER nevěra KONEC SPOILERU. To je samo o sobě nosné, ale je to hrozně levné. Pak jsou tu ještě tři drobné linky, vztah k synům, práce a vzpomínky na minulost. Ale s výjimkou vztahu k jednomu ze synů je to dost nuda. Jediné, co se na tomhle dá ocenit, jsou ty herecké výkony, ale aby jenom to stačilo na supr film, tak to by mohli střihat jeden film denně. Herecké výkony musejí být prostředek nikoliv cíl. (28.01.2017)

Jedna věc jsou kvalitní, herecké výkony, věc druhá je fakt, že je film až moc dlouhý a někdy se doslova utápí v sáhodlouhých monolozích, které jsou tak trošku o ničem. Možná dostala Akademie po loňském roce strach, jinak si nedovedu vysvětlit fakt, že film byl nominován (světě div se!) v kategorii nejlepší film. Jestli nedej bože vyhraje, konvertuju k Islámu, nebo začnu pěstovat na zahradě marijánku. Fakt přísahám. (30.01.2017)

„Podívej se na to takhle když máš v kapse deset centů a chleba stojí dvanáct centů kolik chleba si za to koupíš zkus se nad tím zamyslet kolik chleba by sis za to koupil fakt to zkus,“ řekne jeden negr druhému a kamera se po popraskaných betonových schodech dramaticky přesune ze dvora do domu. „Hmm, dyž nat tim tag přemišlim, odpovjeť je dvanást, dvanást chlebů!“ odpoví vítězoslavně druhý negr. „A nebo,“ zdvihne obočí negr číslo tři a ležérně se loktem opře o rezavějící kuchyňskou stěnu z vlnitých plechů „to bude spíš nula, protože mi dva centy ještě chybí.“ První negr se významně usměje: „Vidíš to synku tady strejda inženýr vychodil základku tak se mu to teď machruje ale v podstatě má pravdu za deset centů si žádný chleba nekoupíš nebo aspoň ne ten co stojí dvanáct to je ekonomika.“ Dešťová voda prokapávající z děravého stropu na propálené linoleum umocňuje tíživost celého momentu. „A taďko, co je to ta ekonomyka?“ vznese dotaz negří dítě. „Ekonomika je když černej dělá za deset centů na hodinu a bílej za dvanáct takže bílej si pak může pořídit chleba zatímco černej za tu samou práci ne.“ „A nebo,“ zachraňuje situaci negr číslo tři a uhasíná nedopalek balené cigarety o zbytek zatuhlého omastku na talíři ve dřezu „je ekonomika spíš něco jako hospodářství.“ Rafinovaný střih odhaluje klíče ve dveřích a do záběru vstupuje hlava rodiny. „Ježiži taďko, to je mamka!“ zhrozí se malý negr a utíká se skrýt do své dětské pevnosti postavené z promočených molitanů. „Tak si představ, táto,“ vzdychne vrchní negřice a vyčerpaně odloží nákupní tašky na kuchyňský zahradní stolek „že v sámošce na konci čtvrti zdražili chleba na patnáct centů!“ ///… a takhle tam tento pavilon nemajetných amerických opic na dvou metrech čtverečních skoro dvě a půl hodiny třepe kokotiny a jeden se až nestačí divit, co za odporně ostentativní pseudofilozofický superblábol to letos dostal nominace na Oscara. (29.01.2017)

Každý milovník divadla již po patnácti minutách pozná, že se dívá na filmovou adaptaci divadelní hry. Co je ale totálně přepísknuté, je stopáž. Film jsem doslova protrpěl a díval se asi natřikrát. Kdyby se první hodina úplně vymazala a začalo se dramatickou scénou v kuchyni se zásadním Troyovým oznámením manželce, bylo by z toho téměř strhující rodinné drama. Takhle musí divák cítit pachuť oscarové politiky, že po loňském skandálu se letos musí černochům nominace cpát horem spodem. Neříkám, že herecky si to Washington nebo Davis nezaslouží, a v druhém případě se domnívám, že existuje velká šance, že tentokrát uspěje, ale filmy a herci by se měli hodnotit podle výkonů a ne podle barvě kůže. Když je jeden rok bohatý na excelentní černošské výkony, tak ať jsou nominovaní klidně jen černoši, ale pokud není kde brát, neměly by se dodržovat nějaké pomyslné kvóty. (25.02.2017)