Na šikmé ploše

Na šikmé ploše je dalším Hitchcockovým němým filmem, který ocení hlavně jeho fanoušci. Na šikmé ploše je drama jedince o čtyřech dějstvích, zobrazuje jeho postupný a nezadržitelný pád až na samé dno apatie. Film má podnětné momenty, závěr je na můj vkus příliš smířlivý a chlácholivý. Zajímavě experimentuje s hořečnatým stavem halucinace, dosahuje tím znejišťující hloubky lidského nitra. Dominujícím vypravěčským prvkem je výmluvná majestátnost gest a výrazů, beznaděj se pokouší zachytit se natrvalo v duhových zornicích alegorického výjevu. Hlavní postavou existencionálně podbarveného příběhu je Roddy Berwick (sympatický Ivor Novello), nadějný student a vzor společenského miláčka. Na počátku je bezstarostná radost ze života, růžová předurčenost a bláhová romantika věrného přátelství. Život si připravuje další cynické úlitby ke svému uspokojení a útočí na zbytky ideálů s lehkou drzostí. Nejvýraznější ženskou postavou je Julia Fotheringale (zajímavá Isabel Jeans), rozmarná a obletovaná divadelní herečka. Cílevědomě kráčí za svou představou osobního naplnění života na očekávané životní výši. Důležitou postavou je Mabel (příjemná Annette Benson), lehkomyslná servírka s prostoduchou představou o nápravě třídní nespravedlnosti. Výraznou mužskou postavou je Archie (zajímavý Ian Hunter), stálý obdivovatel Julie, který rád přenechává finanční aspekty své pozornosti ideálu romantického očekávání. Významnou postavou je Tim Wakely (příjemný Robin Irvine), Roddyho nejlepší kamarád a univerzitní spolužák s morálním dilematem. Z dalších rolí: Roddyho náročný a společensky vážený otec Sir Thomas Berwick (Norman McKinnel), Timova cudná sestra Sybil Wakely (Sybil Rhoda), Roddyho starostlivá matka (Lilian Braithwaite), Roddyho duši dotěrnou řečí zasahující dáma (Violet Farebrother), znepokojený představitel školy Dr. Dawson (Ben Webster), či pařížská kuplířka Madame Michet (Barbara Gott). Na šikmé ploše je zajímavou a podnětnou ukázkou historie kinematografie němé doby, alegorický výraz zde má hlavní slovo a největší prostor. (28.06.2018)

Po celý film skvělá kamera a docela se mi i líbil začátek, který měl ještě nějakou atmosféru. Pak z toho vypadne poněkud naivní a zbytečně utahané drama se slabou zápletkou a rázem ty veskrze pozitivní dojmy, co jsem zpočátku měl, šly dolů. Navíc absence hudby to dost kazila, s ní by to asi i fungovalo, ale takhle to byla poněkud nuda - a hlavně v druhé polovině. Na ty slabé 3* je to fakt jen tak tak a to ještě do hodnocení započítávám rok vzniku. Zatím to nejslabší, co jsem od Hitchcocka viděl. Slabé 3* (05.12.2020)

V tomto raném Hitchcockově díle není ani náznak talentu, který v sobě Mistr skrývá. Přitom již v předchozím filmu Příšerný host ukázal, že bude jedním z nějvětších režisérů dvacátého století. Na šikmé ploše je přímočarý film, na kterém Hitchcock ukázal, že je sice schopen režisérského řemesla, ale ani trochu víc. Downhill je tak pouze pro fajnšmekry, kteří touží zkompletovat Hitchovu filmografii, a i ty nejspíše zklame. (04.08.2009)

Hitchcock po Nájemníkovi podruhé v témže roce naťukl téma, které ho poté provázelo po zbytek nejlepších filmů, a i na druhý pokus mu vyšlo excelentně. Mladý student (Ivor Novello - mimochodem Nájemník osobně) je falešně obviněn z obtěžování dívky a vyloučen ze školy. Následně ho jeho aristokratický otec (polo)vyhodí z domu a on tak má volnou cestu až na společenské dno (tehdy jakýs taneční "prostitut"). Jednotlivé pády hl.hrdiny jsou výborné samy o sobě, Hitchcock je ale nacpal k prasknutí obrazovými metaforami, které jsou tu více, tu méně čitelné, pokaždé ale ohromující a místy geniální. Většina herců odvádí výborné výkony a plně bez nějaké šílené gestikulace nebo mimiky. Na vrcholu je pak charismatický Ivor Novello, který svého dobráckého studenta zahrál dokonale přesvědčivě (a to mu například tenkrát táhlo už na pětatřicet!). __ Titulky ZDE. (31.03.2010)

Trochu nechápem všeobecné sklamanie z tohto filmu, v mojom rebríčku ranných majstrových filmov sa dostáva na tie najvyššie priečky. Možno je to absenciou thrillerovej kostry, proste tento film je iný žáner a ja mám dojem, že Hitch to zvládol opäť bravúrne. Čím sa dostávame nižšie a nižšie v spoločenskom rebríčku a duševnom rozpoložení spoločne s hlavným hrdinom, tým je obraz subjektívnejší a emocionálne zdrvujúcejší. Potom funguje katarzne aj pointa, teda aspoň u niekoho sentimentálne založeného, ako som napríklad ja. A najmä dokážeme súcitiť so študentom aj napriek tomu, že si hovoríme, že je blbec a môže si za všetko sám. (04.06.2017)