Ptáci

Když se Melanie vydá o víkendu na pobřeží, aby provedla vtípek Mitchovi, který ji také napálil, netuší, že jí půjde o život. Útokem racka na moři to jen to začíná. Napínavý horor má několik památných scén - útok ptáků na běžící děti, katastrofa u benzinové stanice nebo obležení domu zdivočelými opeřenci. Jindy se napětí zvolna stupňuje, jako když Lydia jde navštívit farmáře a v kuchyni vidí viset zbytky hrnečků, či Melanie sedí před školou, kouří a za jejími zády se postupně houfují havrani. Památný je rovněž poslední bezútěšný záběr filmu. ps. text distributora je blábol. Melanie znala Mitche jeden den a už vůbec ne ze studií, jelikož on je právník. Vymyslela si však, že studovala s jeho bývalou dívkou Annie. Viděno 4x a vždy s nadšením. (17.10.2021)

Alfred ve mě vyvolal rozpory. Nevěděl jsem, co čekat od legendárního snímku a naštěstí od jeho předchůdce Psycha jsem o něm ani příliš nevěděl (úmyslně). Výsledek mě však (kvalitou) potěšil i (trochu) zarmoutil současně. Těch 119 minut prochází postupně přerodem z romantické komedie až v souboj proti zlu/přírodě/neznámu/vyšší moci s tváří ptactva s takovou lehkostí a současně nenucenou přímočarostí, že jsem tomu nemohl odolat. Asi jsem měl zrovna náladu raných 60sátých, ale ani efekty a technická stránka mi nepřišla špatná, právě naopak. Velký kus dobře odvedené práce s promyšleným celkem i detaily, které na sebe navazují a dávají jasně najevo, kdo je mistr, jenž chodí s pejsky na vodítku z krámu s ptactvem a natáčí prakticky cokoliv způsobem, který se těžko překonává. (24.06.2010)

Alfred Hitchcock byl mistr přes stupňování napětí, což potvrzuje i v tomto hororu, na němž se však znatelně poznamenal zub času. Více než o horor jde tedy o thriller, protože scéna, u níž by se mi rapidně zvyšovala srdeční aktivita a dostavovala se vlna strachu, se zde nenachází. To však nic nemění na tom, jak geniálně jsou tu jednotlivé scény natočené, např. postupné slétávání ptáků v pozadí, přičemž Melanie v klidu sedí a pokuřuje; nálet ptactva na děti; vrabci v krbu, ad. Tippi Hedren je tu vskutku půvabná a líbilo se mi i vykreslení charakteru její postavy se všemi narážkami, chladnými a někdy i ironickými poznámkami. Jsme-li ochotni si připustit, že se ptáci semknou proti lidem a začnou na ně útočit, tak pak nechoďme po dokoukání tohoto snímku do postele bez nabité brokovnice. Nelogické počínání postav: a) Proč si Mitch nevezme přes sebe nějaký festovní kabát, když vychází z domu, jenž je obklopen ptáky? - Kdyby se do něj zabalil, tak se tím ochrání. b) Když Melanie jde do horního patra domu a otevře dveře, je nelogické, že by se z místnosti plné ptáků nedostala! Kdyby urychleně opustila pokoj, možná by do zbytku domu vlétlo pár opeřenců, což by ale nebyl takový problém. c) Je nepochopitelné, že se Annie nedokázala dostat do svého domu, když Cathy dokázala strčit dovnitř. d) Vrány, racci ani vrabci by nedokázali zobákem vyklovat díry do dveří. - Jsou to sice logické nedostatky, avšak dojem z filmu nekazí. (28.12.2010)

Všichni tvůrci apokalitptických filmů třeste se před mistrovským kousek, vašim vzorem, Hitchcockovými Ptáky. Stavba hlavních charakterů zde není jen nějakým plochým odrazovým můstkem před kupením strachu a mrtvol, ale žije svůj samostatný příběh a mohla by klidně naplnit celý samostatný film. Ptáci také vynikají absencí, u hororů jinak nepostradatelné, hudby. Práce se zvuky šustících ptačích křídel je vzorovým příkladem budování strachu před očekávaným střetem, který třeba ani nepřijde. Mrazivá tečka v podobě závěrečných záběrů zaručeně zůstane v paměti i těm, kterým by se snad předchozí děj o ptačí agresitivě zdál směšný. (17.03.2007)

Síla nejlepších Hitchcockových filmů tkví v jejich uvěřitelnosti a reálnosti. S tím souvisí i propracovanost psychologie postav (v tomto případě psychologie jejich stresových stavů), děje a jeho zákrutů i do detailů jdoucí propracování vlastní filmové realizace. Z populárně přírodovědné literatury jsou známy hromadné sebevraždy lumíků nebo naprosto absurdní smrti velkých kytovců najíždějících (naplavávajících) na mělčiny, kde poměrně záhy hynou. K tradici odkazuje v tomto případě volba prostředí: proč k útokům ptačích hejn má docházet právě v odlehlých místech? Čím se od nich liší velkoměsta, v nichž sice ustupuje biodiverzita, ale zbylá podmnožina savčích a ptačíchdruhů se činí o to víc a působí značné problémy? Uměřenost ve výrazu i v myšlence je tedy další předností tohoto osobitého mistra světové kinematografie. Mistra, který se poprávu stal klasikem svého žánru. (07.04.2008)