Ohnivé ulice

Král osmdesátkové stylizace Walter Hill v jednom ze svých nejhravějších filmů. Streets of Fire mají ve Státech kultovní status a potvrzují nástup MTV generace, kde se jede hlavně na efekt. Hill se s dějem nesere a užívá si volnosti, kterou dostal od producentů Joela Silvera a Lawrence Gordona, užijeme si vybuchujících motorek (!), pěstí, prkených herců (a hlavně dialogů - Rick Moranis v jedné ze svých nejlepších rolí), ďábelského záporáka a spousty rock'n'rollu. Pokud nebude Ulice brát příliš vážně, je tady potenciál na nové GP. 75 % (06.05.2013)

Čistokrevné potěšení z osmdesátých let, které se rozjede s úvodním songem Nowhere Fast a servíruje Dafoeho v kožených rybářských laclech, mladého Perého bez bázně a hany, obnažené svaly, drzé i krásné ženy...Co na tom, že stylizace už trochu pokulhává a celé je to natočeno potmě na dvou ulicích :) Bez té hudby a koncertních čísel by to bylo horší... (18.06.2010)

Another time, another place... bylo nebylo, byl Walter Hill se svou posedlostí jednoduchými, ale poctivými, maximálně vytěženými a lahůdkově stylizovanými nočními akčními béčky. OHNIVÉ ULICE v mnohém připomenou jeho předešlý snímek, skvělé WARRIORS. Opět nás čeká jedna atmosférická pekelná noční jízda smrdutou městskou stokou hemžící se nepřátelskými (motorkovými) gangy a úplatnými poldy, plná skrývání a potyček a zakončená za úsvitu soubojem hrdiny s ultraslizským padouchem (přičemž tentokrát bojují kladivy). A našlo by se toho mnohem víc, co oba filmy spojuje (např. Deborah van Valkenburg nebo scéna zapálení nadzemky), spokojím se ale s tím nejdůležitějším a sice, že je spojuje stejná kvalita. ULICE jsou stylizovanější (auta jako z POMÁDY, město připomínající Gotham, rokenrolová čísla), ale už poněkud osmdesátkově bezzubé a já u nich, narozdíl od WARRIORS nebo námětově podobného ÚTĚKU Z N.Y., necítil žádné napětí. Postavy byly totiž tak sympatické a celé to bylo tak pohádkové, že bylo brzy jasné, že se nikomu hodnému nic zlého nestane. Ale za Dafoea v černých latexových montérkách, rockovou bohyni Dianu Lane a vysmátého Billa Paxtona ve vedlejší roli si to čtvrtou hvězdičku zaslouží. (17.09.2006)

Mělo to něco do sebe. I když jsem xkrát během sledování měla cukání film vypnout (staré, gangy, potyčky, téma tuctové, jen aby bylo o čem hrát), ale pak mi to přišlo natolik klasické a stylové (místy hraničící s parodií), navíc se slušnou hudební stránkou, že jsem to dorazila do konce a docela jsem si to užila, včetně mladičkého hejkovského Willema Dafoe. (09.06.2012)

Postupně se mi do mysli vkrádaly pochybnosti, zda autoři toto stylizované motorkářské béčko v (glam) rockovém rytmu nemysleli nakonec vážně. Mně totiž přišlo jako přepálená skoro (postapo-pohádka) parodie, kde drsní bezrozměrní hrdinové cedili opovržlivé jednovětné hlášky a měli všechno na háku. Jenom jim jaksi (tvůrcům i postavám) unikala nadsázka – a samotná akce také nebyla nic moc. (25.03.2022)