Luk královny Dorotky

Tři krásné adaptace Vančurových próz. Úvodní „magickorealistická“ povídka odzbrojuje tím, jak současně doceňuje význam živé tíhy všeho zemského, tělesného, smyslového, a jak v něm – v tkáni vztahů, které vše se vším splétají – odhaluje řeč, kterou se ten, kdo opravdu vidí (nebo kdo alespoň něco zahlédl) a slyší (nebo přinejmenším cosi zaslechl), dorozumívá se světem, v němž se ocitl. Druhá – téměř bezsujetová – je čiré jiskření vášní. A třetí vše syntetizuje: zpřítomňuje úzkost zraku, který vidí skrz, a to i svou vlastní zkázu, a přenáší vlny těl, která touží po spojení s čímsi, o čem se domnívají, že to znají – a když splynou, tak se rozplynou… Ocenil jsem i vnímavou lyrickou kameru, souhru tváří vracejících se v čase v různých příbězích, a přenádhernou hudbu. (25.11.2021)

Tento snímek jsem nedávno zhlédl v TV. Atmosféra obou závěrečných povídek i výtvarné zpracování se mi hodně líbily. Nejdříve jsem nepoznal, že předlohou byl Vančura, ale bylo mi nápadné, že pásmo vypravěče je nadstandardně zajímavé. Trochu se divím textu v obsahu... prý nedodělek...? Jistě výprava je velmi minimalistická a téma povídek odlehčené, každopádně se i tak jedná o dost osobité dílo. (25.01.2009)

"Víte však vy, co je to láska?" Odpověď na tuto otázku stále hledám, leč zhlédnutí tohoto filmu mě v tomto ohledu nijak neposunulo. Film mě celkově vůbec neoslovil. Vančurův stejnojmenný povídkový soubor jsem bohužel nečetla, takže s předlohou nemohu srovnat. Zajímavé komentáře: Amper01, Snorlax, Vančura. (04.05.2013)

Z šesti nezávazných a nezávadných povídek Vladislava Vančury tu byla zfilmována polovina. Z Vančurovy jazykové ekvilibristiky tu sice mnoho nezůstalo, ale pokud se na celou triádu díváme z perspektivy vančurovského stylu vyprávění, pak ani jedna ze zfilmovaných povídek není chabá či obsoletní. Jejich propojení do jednoho hereckého rámce, neboť i dějový i ideový rámec je propojen, je možným režisérským přístupem. (20.10.2019)

Chtít po adaptacích od Vláčila a Menzela natočit něco podle Vančury, to byla od Schmidta odvaha. To je asi tak jediné pozitivum tohoto filmu (jedna hvězdička), jinak jde o koncentrovanou nudu. Měly-li být povídky trochu "odvážnější", někde se stala chyba. Všudypřítomný vančurovský vypravěč maskoval neschopnost vypravěče filmového, a herci většinu času byli jen za aranžované loutky. Snad jen v poslední povídce se to trochu zlepšilo, za to je druhá hvězdička. (05.01.2009)