Seabiscuit

Než začnu psát různá ale, tak -- hodně se mi ta slepenina líbila. A teď ta "ale", proč jen *** .... film je odshora nahoru :-))) plný klišé. Režisér (možná už scénárista?) se jej snažil pojmout jako skoro až dokument, používá přesná data, místa, jména reálných osob -- a když si pak najdete něco v hodně rozsáhlých materiálech třeba na wikipedii, zjistíte, jak moc překroucená ona historie byla. Na druhou stranu je příběh pojatý jako nepravděpodobná pohádka, tyhle dvě linky na sebe narážejí. Tři hlavní postavy jsou úplně archetypální: Americký milionář (když jsem dorazil, měl jsem 21 centů v kapse) je logicky úspěšný, protože je na prachy, ale v podání Bridgese je to lidumil skoro jako Matka Tereza. Trenér je poctivý rovný chlap, co vždycky mluví pravdu a je takový naivisticky přírodní typ, no současní ekoblouznivci určitě zamáčknou nejednu slzu. A samozřejmě, proti logice života, s tím uspěje i v nepřející době. A prosťáček žokej, loser od mládí do smrti, dělá jednu botu za druhou, a milionář mu všechno toleruje... pomalu jsem čekal, kdy ho adoptuje. U koníka taky ukazujou jen úspěchy, a že to třeba nebylo "když nastoupil, tak vyhrál", vědí jen pamětníci. A pak když se dozvíte, co se stalo doopravdy... .NO NICMÉNĚ jak jsem předeslal, líbilo se mi. :-) (25.07.2007)

Moc hezký dojemný film, na kterém mi ovšem vadilo několik věcí. Tak za prvé: prvních 45 minut je strašně zmatených, záběry zkratkovité. Scény tam měly být delší, ucelenější. Ano, znamenalo by to prodloužení filmu, který má celkově dost dlouhou stopáž, ale myslím, že by to nevadilo. Anebo variantou číslo dvě by bylo vyhodit začátek filmu úplně a soustředit se jen na příběh se Seabiscuitem. Za druhé: Ten všudypřítomný patos a americké vlastenectví. Srovnávání zlomených Američanů po roku 29 s koněm, který se jako outsider vyšvihl na vrchol. Bylo to moc okaté...A za třetí: S dojemnými scénami tento film nešetří, ale někdy toho bylo až příliš. Viz závod na konci. Celkově ale nadprůměrný snímek s krásnou kamerou (záběry na závodící koně, scény z nočních tréninků) a tradičně velice přesvědčivými Bridgesem, Cooperem a hl. Tobey Maguirem. (02.07.2005)

Pozitivní sportovní příběh se k meritu věci, to jest výzvě a porážce šampióna outsiderem, dostává zeširoka přes dopady velké hospodářské krize a přinášení naděje prostému lidu (proč? protože mohou sázet na někoho "poškozeného", který se dokázal vzepnout ode dna… asi). Samotný Seabiscuit se poprvé objeví ve 45. minutě a vlastně nemá žádnou osobnost, působí až vedlejším dojmem jako prostředek k jímavým příběhům jeho vznětlivého žokeje, zkušeného trenéra a altruistických manželů majitelů. I přes značnou délku ale funguje krásně s několika emotivními vrcholy. (30.06.2021)

Povedený film o dvou outsiderech, kteří to nakonec zvládli. Režisér Gary Ross odvedl krásnou řemeslnou práci. Je moc dobře vidět, že Ross ví, co dělá a umí parádně prodávat jednotlivé scény a momenty. Dostihové závody vypadají skvěle a jsou napínavě natočené.  Dobře se na ně kouká díky výborné kameře Johna Schwartzmana. Film má krásnou vizuální stránku. Od kostýmu, lokacích až po výpravu. Ve filmu je hvězdné obsazení. Tobey Maguire svou polohu zvládl a ukazuje všem, že není jen Peter Parker. Kdyby si Jeff Bridges a Chris Cooper prohodili role, tak by to bylo mnohem lepší. Elizabeth Banks nemá tolik prostoru a je to celkem škoda. Co se týče tempa, tak to je ze začátku hodně pomalé a celý úvod je zdlouhavý a trochu nudný. Celé se to rozjede s příchodem titulního koně. Seabiscuit je dobrý film, ale kdyby měl o půl hodinu méně, tak by to bylo o dost lepší. (19.01.2022)

Nádherné, jedním slovem nádherné, strhující příběh prcka a zrzka, oba zlomení, plní hněvu, podobní si jako vejce vejci a právě proto si rozumějí víc než jiní. Film o naději, tlukoucím srdci, druhé šanci, přátelství a víře jeden v druhého. Sportovní drama jako řemen, trojice hlavních postav - Tobey Maguire, Jeff Bridges a Chris Cooper - úžasná, krásné záběry s velice příjemným hudebním podmazem. A o tom, jak mi tekly slzy jako hrachy, pomlčím... (21.09.2019)