Reklama

Reklama

V 60. letech se prosadily pohledy mapující dětskou obrazotvornost - pokoušely se ji zprostředkovat fantaskními obrazy. V tomto filmu si dva venkovští kluci vysní cestu na Měsíc. K tomu jim stačilo, aby navštívili příslušnou veletržní expozici. (oficiální text distributora)

Recenze (18)

Prochazka19 

všechny recenze uživatele

Film Automat na přání je vlastně jakýmsi kinematografickým holdem dětské představivosti, touhy po dobrodružství a v neposlední řadě i touhy po vykonání něčeho velkého a slavného. Zato dospělým nastavuje nemilosrdné zrcadlo. Dále je třeba ocenit, jak tvůrci filmu pracovali s barvami. To bylo něco na svoji dobu úžasného, zejména když uvážíme, že barevný materiál byl drahý a vzácný (a na filmy pro děti a mládež se používal spíše výjimečně). Tak třeba pohledy do kaleidoskopu jsou přímo kouzelné, zvláště pak ve spojení s filmovým trikem. Ovšem nejvíce mě pobavila scéna z vězeňské cely, kde je na pozadí slyšet píseň Karla Gotta C’est la vie, načež dozorce vzkřikne: „Ježíšmarjá, já zapomněl vypnout oblbovadlo!“ No, představte si, že byste měli dokola poslouchat „C’est la vie“ – to už by nebylo oblbování, ale přímo rafinované mučení... ()

Master19 

všechny recenze uživatele

No, nutno uznat, že tohle se moc nepovedlo. Jednak kvalita zpracování neatakuje závratné výšiny, a ačkoliv scénář hloupý není, atraktivita prostředí veletrhu už dneska jen těsně přesahuje úroveň přitažlivosti prvomájového průvodu. Je jasné, že ve své době byl pak let na měsíc velkým tématem, ovšem ani to už dneska nijak extra nefrčí. ()

Reklama

triatlet 

všechny recenze uživatele

“Máte prospekty?" Josef Pinkava jednoduše dokázal dětskou duši pochopit. Na rozdíl od snímku Pohlaď kočce uši, ve kterém autor dává prostor hlavně dívčím hrdinkám, v tomto sci-fi dobrodružném filmu vystupují dva rošťáci. Honzova a Vaškova dobrodružství jsou podána poeticky (symbolem duhovky), metaforicky (především závěrečnými pasážemi, které se odehrávají v hradním vězení), ale i vtipně (úvodní obžerství na veletrhu, doučování dozorce). Představitelé obou kluků hráli přesvědčivě. Zajímavé je, že film měl premiéru v září 1968, přitom ti vojáci byla taková směs stalinistické a fašistické diktatury. 0+0+0+0+0=0 / 0=0+0+0+0+0 ()

A.L.E.S. 

všechny recenze uživatele

Příběh dvou malých uličníků je v dnešní době už zapomenutý film. Což je škoda, protože dětští herci zde předvedli velmi solidní výkon. A je jen málo dětských filmů, které dokážou oslnit tím, co se před kamerou děti dovedou. S trochou nadsázky se dají považovat za předchůdce slavného Tomáše Holého. Dojem z filmu, a to pro mě docela zásadní (tak zásadní, že jsem musel ubrat hvězdičku), mi zkazilo soudruhování. Jistě, film se natočil v dobách komunismu, ale ty odkazy jsou docela přehnané. Tomu napoví i chování represních jednotek. Naštěstí je tady milá a chytrá raketa URANIE, která chlapce donutí svá přání volit uvážlivě a užívat si krás života. Překvapením pro mě byla druhá polovina filmu a také konec, který bych rozhodně nečekal. Ale u tohoto typu to může dopadnout všelijak. Proto jej neberte vážně. Je to přece pro děti. ()

Fingon 

všechny recenze uživatele

Medvěd se samopalem, co vypadá jako Chewbacca? Představa v představě plynoucí z představy? Karel Gott zpívající stále dokola C'est la vie a ve vězení tím mučí vězně? Nádherné šílenství, u kterého si nejsem jistý co vlastně byla realita... ale ono je to přece jedno. (zajímalo by mně, jestli film neměl problém s distribucí, když si na tolika místech střílel ze socialistických frází a dokonce i májového průvodu:) ()

Galerie (4)

Zajímavosti (2)

  • Film bol natáčaný na výstavisku v Brne. (dyfur)
  • Ve filmu několikrát hraje píseň „C'est la vie“ od Karla Gotta. Když tato píseň hraje ve vězení, dozorce se lekne a vykřikne: „Ježišmarjá, já zapomněl vypnout oblbovadlo!“
    (Prochazka19)

Reklama

Reklama