Krátký film o zabíjení

Po Kubrickově Mechanickém pomeranči asi druhý nejlepší snímek o násilí, co jsem viděl. Takhle nějak si představuju opravdu hluboký film - můžete o něm debatovat třeba měsíc a stejně neřeknete úplně všechno. Já blbec jsem si ho pustil v noci a pak jsem nemohl spát, musel jsem o tom pořád přemýšlet. Jak už tu někteří komentátoři poznamenali, nejlepší na tom je, že Kieslowski vám nenutí žádný svůj názor. Neříká kdo je zlý a kdo je dobrý, kdo má pravdu a kdo se mýlí; to si musí ujasnit divák sám. Proto mám radši nezávislou kinematografii než všeobecně uznávané trháky typu Forrest Gump nebo Zelená míle, kde vám tvůrci jasně nalinkují, komu máte držet palce a koho máte nesnášet. (24.03.2008)

Film rozdělený na dvě části - zločinu a trestu - víceméně aplikuje dva modely snímání postav, motivované mírou empatie mezi postavami. V první polovině filmu všechny postavy víceméně křečovitě brání svůj soukromý prostor a přehnanou neochotou vyjít vstříc okolí nedovolují nikomu proniknout do něj (s výjimkou právníka a jeho přítelkyně). Do jejich bezprostřední blízkosti se tak nedostáváme prostřednictvím jiných postav, ale skrze pohled kamery, která naopak tradiční odstup od postav nedodržuje, snímá jejich tváře v nepříjemně velkých detailech a na samotný pohled je upozorňováno umísťováním jiných předmětů hned před objektiv (např. sklenice během pohovoru mladého právníka), takže jsme stále nuceni si uvědomovat nepříjemnou dotěrnost „filmu“. Naopak v druhé polovině filmu, kde jsou postavy okolnostmi nuceny spolu komunikovat napříč společenským spektrem (např. idealistický právník s vrahem), kamera zaujímá mnohem distancovanější pozici, stává se v „bordwellovském“ smyslu neviditelnou a do popředí vystupují samotné společenské konflikty, komplikující průzračně jednoduchou charakterizaci postav v první části snímku. (22.04.2007)

Filmová variace na Dostojevského Zločin a trest přenesená z daleké Rusi do polské Varšavy éry reálného socialismu, která je skutečně příznakově volenými kulisami k první části filmu - Lazarovo zločinu. Má všechny Raskolnikovské rysy, chladnou promyšlenost, naturalisticky krvavou podstatu (namísto sekery kámen), oběť s morálně pochybnou obživou (lichvářku a její setru nahradil arogantní taxikář), jen bez Nietzscheovské linie vyvolenosti a naprosté svobody umožňující ,,Nadčlověku" brát i životy... Formálně hodně neotřelá práce se světlem, kamerovým rastrem a originálně komponovanými záběry, překrývání části objektivu kamerovou maskou zaostřující divákův pohled na expresi detailu (obvykle lidské tváře), vynikající hudbou a úděsnou kulisou socialistického Polska se vším tím bahnem, paneláky, otřískanými auty, nerudnými lidmi, závistí, zlobou...(To věrně známe i u nás...) Pak se dějová osa náhle láme (motiv dopadení je přeskočen, není podstatný) a přichází druhá část filmu - část trestu... Jestli Kieslowskému něco jde, tak je to práce s herci (úžasná proměna hlavního hrdiny - Jacka Lazara) a zaostření na detail (např. zvláštně odosobněná scéna přípravy popravčí místnosti, nebo naturalistický výjev kapek tělesných tekutin dopadajících na tác do propadla...). Krzysztof Kieslowski nebyl zkrátka obyčejný režisér, ale jednoznačně velká osobnost světové režie, která nejenom tímhle filmem dokázala, že k vyjádření názoru (tady o nepřiměřenosti a etické rozporuplnosti trestu smrti) a vytvoření silného uměleckého díla nepotřebujete hollywoodské studio ani oslňující rozpočet, dokonce ani ne zcela svobodnou společnost... U nás to samé dokázal třeba František Vláčil... Podobné filmy: Mrtvý muž přichází, Život Davida Galea, Capote, Zločin a trest, Krátký film o lásce (16.10.2008)

Hodně silné a depresivní. Režisér udělal z prostředí další mpostavu svého v podstatě prostinkého ale o to důraznějšího příběhu... Kde je vlastně právo? Co je právo? A co zločin? Opravdu je obojí stejně kruté? Ať je to tak, nebo tak, vražda není nikdy obhajitelný čin... Koneckonců, bůh také zakázal komukoli mstít se Kainovi za vraždu Abela... PS: Tanec v temnotách je ÚPLNĚ o něčem jiném, tyhle dva filmy mají společný jen trest smrti a to je sakra málo. (06.02.2006)

Ešte lepšie ako skvelý Krátky film o láske. Na prvý pohľad jednoduchý príbeh zasadený do šedej Varšavy, ktorý v sebe skrýva množstvo skrytých myšlienok a úvah. Vynikajúcu vykreslená psychológia postáv, či už ide o mladého právnika- zelenáča, ktorý sa nemôže vyrovnať s neúspešnou obhajobou ale najmä mladého človeka, "vraha", ktorý vo vás vzbudí najskôr odpor a opovrhnutie a neskôr s ním súcitíte. Ani jeden záber v tomto na prvý pohľad minimalisticky pôsobiacom filme, nie je zbytočný, každá veta má svoje opodstatnenie...A pri záverečnej scéne popravy som takmer nedýchal... Nemôžem inak ako plný počet!!! (27.01.2006)