Svět pod hlavou

Na Svět pod hlavou jsem se neskutečně těšil a pak byl dost zklamán, když jsem zjistil, že je převzatý. Od těchto tvůrců jsem skutečně čekal něco víc původního. Po prvním zmateném, druhém detektivně chabém díle začalo být vyprávění hutnější. Pro hlavního hrdinu to začíná být osobnější v rodinné i profesní rovině, normalizace je špinavá a díl 7 - 9 připomíná opravdu ty drsné kriminálky. Ano, časové paradoxy jsou nezvládnuté, díl poslední příliš rychlý (osobně bych byl rád, kdyby Filipovi vyřešení zabralo třeba dva, tři), ale přístupem k minulosti a stylem zpracování mi seriál zkrátka a dobře konvenoval v osobní rovině. A v neposlední řadě mě přivedl ke knihám Ondřeje Štindla. Je nutné počítat vše. 70%. (13.03.2017)

Vaz tomu láme paradoxně převzatý formát. Protože hlavně ve druhé polovině se tomu daří fungovat jako "dobovka" podvratně se vymezující vůčí normalizačním seriálům – těm se vysmívá, zároveň docela dovedně opakuje jejich familiérní tón. Ani tady by neškodilo víc logiky a míň tlačení na pilu. Třeba hudební polo-citace Pitavalu spíš zbytečně sráží temně sarkastický tón, spojený s postavou Plachého. Čím víc se Svět pod hlavou soustředí na 80. léta a čím méně vpouští dovnitř hodně nezvládnuté delirické světlo, tím přesvědčivější je. Vlastně se mu úspěšně daří něco, čeho si vážím. Vůbec to není seriál o totalitě a totálním podmanění lidského vnímání ideologií, ale o oportunismu a kořenech kapitalismu 90. let, všech těch drobných i větších kompromisech a podrazech, které hlavně na Severu Čech vedly ke vzniku šíleného post-soc skanzenu. Svinské chování se rodí paralelně ke stranickým strukturám. Praví, kovaní soudruzi, jsou spíš užiteční idioti, kteří nechápou, že o komunismus už dávno nejde (Kroupova naivní víra v postavu Zemana). Jenže veliká témata, která se tu otevírají (v první polovině udavačství, ve druhé pak vzestup oligarchie), nakonec visí na dost tenké větvi fantasmagorického motivu kómatu / cestování časem. Katarze je tak hodně mlhavá a jasně ukazuje, kde má tenhle seriál svoje limity. Myslím, že kdyby se býval obešel bez lidských sirén a tajemných světel, mohl to být takový veřejnoprávní gamechanger. (08.03.2017)

Originál, podle něhož je upředena tato lokalizace, mi není znám, ale předpokládám, že musí být o mnoho lepší, zejména pokud jde o funkčnost celé hlavní mysteriózní zápletky s přeskokem v čase. Takto je to vlastně jen pouhá parodie doby osmdesátých let ještě k tomu poměrně zvláštně "přikrášlené" v celkem naivní snaze stále ještě propagovat onen poměrně černobílý obraz minulosti. Ta sama o sobě sice místy baví, ale příliš nepasuje ani k občasné přítomnosti napětí při řešení kriminálních případů, ani k rádoby mysteriózní složce a hledání smyslu přítomnosti hlavního hrdiny v minulosti, což je zde paradoxně upozaděno. 45 % (07.03.2017)

Svět pod hlavou jsem zaznamenal čirou náhodou, když jsem si omylem nahrál druhou epizodu. Jsem tady v pozici kolemjdoucího, který pochytí část náhodně odposlouchaného hovoru a na jeho základě si otipuje diskutující. Takový "assessment" může být pochopitelně zavádějící a nespravedlivý, nicméně uplatňujeme ho v životě často a pomáhá nám vystříhat se zbytečných zklamání a ztrát času. Zajímalo by mě, jestli podíl Ondřeje Štindla na scénáři je dominantní, protože jinak si s ním, resp. s jeho publicistikou, velice dobře rozumím a jeho filmové kritiky mě oslovují. Tady jsem byl ale víc než na rozpacích. Vlastně mám i zásadní problém s tím, jaký žánr seriálu přiřadit. Nejvíc ze všeho mi to totiž přišlo jako parodie nikoliv snad života v Československu 80. let, ale spíš zkreslených představ, které dnešní generace o životě v něm a fungování jeho systému má. Jenže záměr byl evidentně jiný. Zkrátka se to nějak tvůrcům vymklo z rukou. Postavy na mě působily jako karikatury, vůbec jsem měl pocit, že se nepohybuju na půdě psychologického dramatu, ale nějaké sofistikované komedie. Ovšem zahrané jenom velmi nedbale a navíc - jakkoliv mysteriózní žánr jsem jasně identifikoval, právě mysteriózní linie mi přišla absolutně nezvládnutá. On totiž mysteriózní žánr je jeden z nejtěžších a chce to vážit na lékárnických vahách, kde ubrat a naopak přibrat, aby do sebe kolečka zapadla a výsledek stál za to. (04.02.2017)

Česká televize neměla od dob "Případů 1. oddělení" lepší seriálové pondělky. Několik dílů mi trvalo, než jsem si zvykla na psychedelické výlety hlavního hrdiny, ale postupem času se mi příběh Filipa Marvana víc a víc zarýval pod kůži, a to hlavně díky skvělému vykreslení osmdesátkové atmosféry a poměrů mezi všemi těmi soudruhy. A Trojanův Plachý největší hvězdou seriálu. (11.03.2017)