Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladý inženýr si zařídil vlastní projekční kancelář a zadal svůj projekt do soutěže na velkou vodní stavbu. Jeho představy o poctivé a odpovědné práci narazí na spekulace bezcharakterního velkopodnikatele... Natáčení náročného exteriérového filmu se pro režisérovo vážné onemocnění nezvykle protáhlo. Téma bylo v té době neobvyklé, film zaujal spíše kritiku než diváky. Berka, postava hraná Karlem Hradilákem, se v první verzi jmenoval Rudolf Hertl. Zřejmě pro poválečné uvedení filmu byly v obraze vykryty všechny cedule označující stavby (původně německo - české) novými, pouze česky psanými. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (22)

minus 

všechny recenze uživatele

Na rozdíl od jiných bych Velkou přehradu neinterpretoval jako nacistickou propagandu. Pokud se nepletu, tak "goebbelsovská dramaturgie" využívala spíš populární žánry a byla daleko víc rafinovanější, než je tento podivný film z pracovního prostředí. Pro mě je to ojedinělý dokument doby. Kam až mohla zajít protektorátní filmová levice (námět sepsal K. M. Walló, který se potom vyřádil na Botostrojích apod.), která se v daných podmínkách možná tímto způsobem chtěla vypořádat s odkazem prvorepublikových poměrů. Že to udělala silně schematicky a že nás překvapí paralely s pozdější budovatelskou estetikou, je věc druhá. Rozhodně ale tento film nevypovídá nic o zrůdnosti nacismu a už vůbec ne o zrůdnosti komunismu - není přece ani produktem komunistického režimu. Moc by mě zajímalo přijetí filmu v době premiéry i okolnosti jeho dalších znovuuvedení po roce 1945. Jak film zapadl nebo nezapadl mezi produkci padesátých let, je složitější otázka, která souvisí i s obecně problematickým statusem meziválečných a protektorátních filmů po roce 1945. Dovysvětlující titulek, o kterém se tu zmiňují jiní, navíc pochází zřejmě z dob před únorem 1948. Titulky totiž mají značku Československé filmové společnosti - podniku, který předcházel poúnorovému Československému státnímu filmu. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Ultrasupermegamaxi čestný inženýr se raději vydá do hvozdů, než aby kryl šejdířství svého šéfa. Inu dobrá, tento naivní námět by se dal zkousnout. Nad čím už se dá mávnout rukou mnohem méně, je značná šablonovitost jednotlivých postav a jejich totální černobílost. Co však nedokážu snímku odpustit je podlézavost režimu. Českým filmařům se během okupace dařilo uniknout z oslav nacismu prostinkými romantickými filmy, lehkými komediemi a občas dokonce i hodně zdařilým snímkem. Zdá se mi, že krom Holmana nikdo z českých režisérů neměl potřebu, natočit oslavu národního socialismu. A není to jen v ukázce toho, jak se buduje velké vodní dílo, které dalo mnoha lidem práci a v budoucnu bude mnoha dalším sloužit, ale je to především v podprahových sděleních. Čestný inženýr je árijský typ, zlořečený stavitel je Žid. Dcera Žida svádí mladého muže, ale z její strany jde pouze o prospěch, nikoliv o cit. Mandlová je v roli této egocentrické mrchy hodně přesvědčivá. Gollová v roli mladého a naivního trdla plného ideálů také. Jsem dosti v rozpacích z toho, že by zúčastnění herci vědomě účinkovali ve filmu oslavujícím národní socialismus. Jelikož to, že pan velkostavitel je Žid, zazní ve filmu jen jednou a přestože v tu chvíli mluví Vejražka, je to vysloveno jiným hlasem, domnívám se, že tato informace byla do snímku vsunuta až po dokončení postsynchronů. Což dosti zužuje okruh těch, kteří mohli z naivního protektorátního filmu udělat české echo na Žida Süsse. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Kontroverzemi stíhaný Holmanův (téměř) velkofilm nepatří k zvlášť jednoduchým dílům soudobé produkce, už proto, že nabízí několik variant obsahové interpretace. Jistě se shodneme, že PŘEHRADA naplňuje představy o filmu z pracovního prostředí, který zdůrazňuje nutnost poctivého pracovního nasazení. Předmětem ideologického rozporu je nejen existence oné přehrady, která je ve filmu zobrazena jako něco veskrze pozitivního, ale především úloha titulní postavy, jíž je mladý stavební inženýr a sportovec v jedné osobě. Charakterová změť této postavy velice dobře ilustruje ideologickou tendenci, kterou se ubírá. Pavelec v podání Vítězslava Vejražky po krátkém morálním selhání nachází východisko v práci na stavbě nové přehrady a po boku nevinné, čisté dívky (Nataša Gollová). V kontrastu s amorálním prostředím podnikatelských salonů a povrchních charakterů (Adina Mandlová v jedné ze svých pozoruhodných negativních egoistek) je tento motiv zvlášť působivý a v podstatě divákovi podsouvá názor o ideálním hrdinovi doby. Závěr filmu je už typickou masovou propagandistickou záležitostí. "Zítra začneme znova na nových poctivých základech, přehrada patří nám všem, musí být věčná, stavíme ji pro sebe a pro ty, kteří přijdou po nás a budou stavět dál! Zítra ráno, kamarádi, do nové čisté práce!", zavelí samozvaný šéf stavby se zaťatou pěstí. Film tedy zcela konkrétně ukazuje bezprostředně přítomnou časovou osu, což nelze v kontextu doby bagatelizovat ani přehlížet. Ideologická tendence je v Holmanově filmu jasně účelová a na mnoha místech snadno identifikovatelná, v širším diskursu pak zrcadlově odráží ideologii poúnorovu, ale ta si z filmu bere jen určité prvky a nástroje, jakými bylo lze docílit opačného ovlivňování diváků. Osobnost levicového básníka K. M. Walló, který je autorem námětu, by pak částečně odpovídala poválečnému znovuuvedení filmu na plátna kin (Walló později přešel k filmové režii a uplatnil se jako tvůrce oficiálních soudobých témat). Není bez zajímavosti, že v době vzniku (počátek čtyřicátých let) patřila PŘEHRADA k nejrozsáhlejším a velkoryse financovaným projektům zkonfiskovaného českého filmového průmyslu, sám Holman na něm pracoval bezmála dva roky a dvě třetiny filmu vznikaly v exteriérech, což v té době nebylo vůbec obvyklé. Recenze na film byly celkově příznivé a některá periodika neváhala PŘEHRADU označit za film evropské úrovně, který splývá v ladný celek, v mohutnou oslavnou symfonii člověka a práce. V jakém smyslu a za jakých podmínek pak budou k tomuto dílu přistupovat současníci, záleží pouze na každém z nás. Bez znalosti historického kontextu a dostupných písemných pramenů jen těžko dosáhneme objektivního hodnocení a tím i vyrovnání se s minulostí války. ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

No téda...takovouhle tématiku bych hledal spíše na přelomu 40. a 50. let a ne v roce 1942... Jak se to těm komoušům vůbec mohlo podařit, natočit v Protektorátu takovýhle sračkovo-budovatelský film - dvě hvězdičky dávám pouze za herecké výkony Mandlové a Vejražky - Mandlová jako vždy nádherná a krásně ledová (a dokonce se odvážím tvrdit, že je zde půvabnější než v Kristiánovi a všech ostatních filmech), Vejražka výtečný herec. Zklamáním je výkon Gollové - ona opravdu není romantický typ - září pouze v komediích... ()

Pitryx odpad!

všechny recenze uživatele

Čekal jsem legrační agitku. Tohle mne ani za mák nebavilo a tak jsem přestal film jaksi "vnímat". 20110906asi 30/10604++++++++++++++++Souhlas s mým předchozím komentářem. Jen bych ještě dodal, že se mi Mandlová nikdy nelíbila, ale zde v tomto filmu, v tom účesu a saku jsem měl drobátko potíže ji rozeznat od chlapa. 20170504 ()

Zajímavosti (6)

  • Irenu, dceru stavitele Berky, měla původně ztvárnit Lída Baarová. Natáčení, zahájené v roce 1940 se ovšem nečekaně protáhlo a Baarová byla mezitím nacistickými úřady vyloučena z české kinematografie. Na její místo byla potom angažována Adina Mandlová. (Marthos)
  • Adina Mandlová zpívat neuměla, v tomto filmu nazpívala její part Zdena Vincíková, píseň se jmenuje „Prodávám polibky“. (sator)

Reklama

Reklama