Nosferatu - Fantom noci

Herzog sa s tým naozaj vyhral plus niektoré zábery kamery boli vskutku úžasné. Isabelle je krásna žena, a aj s Brunom boli typovo vhodne obsadení, bohužiaľ sa mi zdalo, že miestami až moc prehrávajú, čo ma celkom rušilo, ale asi to tak malo byť. Naopak Kinski bol fantastický (neverím, že som to napísala). Neviem, či to vystihnem správne, ale z celého filmu na mňa išiel taký zvláštny nepokoj, hlavne z druhej polovice. 3,5* (02.06.2016)

Herzog slepě nekopíruje ani nevykrádá, naopak příběhu přidává značnou dávku surreálné děsivosti. Groteskní noční můra bez happyendu, naopak s démonem Kinským, charismatickým Ganzem a přepjatě melodramatickou Isabelle Adjani. Ta skvěle funguje jako kontrapunkt k ledově chladnému hrběti Draculovi. Několik záměrně černohumorných momentů ještě posiluje "morová" hudba a všudypřítomné krysy. Pocta a reinterpretace jak má být. (23.03.2013)

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Prostřednictvím Herzoga se mi to takřka podařilo. K jeho vlastní cti je třeba pochválit, že čerpal zároveň jak ze Stokerovy knižní předlohy (Van Helsing, více prostoru pro akčnější paní Harkerovou) tak i Murnauovy předlohy filmové a přesto zůstal ještě svůj a přidal k tématu hodně vlastního (psychologie upíra, zajímavý závěr). Není to pravda tak kulervoucně vizuálně úchvatné jako Murnauův Nosferatu, i když i tady se najdou výborné špeky (geniální společná scéna Kinského a Adjani před zrcadlem), co mu však chybí v tomhle ohledu dohání mluveným slovem, díky němuž se dočkáme několika výborných a trefných filosofujících proslovů. Výborný výběr do hlavních rolí, Kinski je výtečný a divák mu sežere i fakt, že Nosferatu překvapivě mluví a Adjani, ta se prostě narodila jen pro tuhle roli, protože pro ni se její až éterická a nadpozemskost krása a charisma, které ohrožuje jakýkoliv fyzický kontakt, skvěle hodí. Vždycky jsem si přál vidět Adjani se ve filmu konečně usmát, tady jsem se dočkal a ten její věčně zachmuřený výraz jí tedy sluší mnohem více. Herzog nezklamal, naopak, hodně překvapil, byť Nosferatu byl, je a bude jen jeden. (13.05.2013)

"Nosferatu, nemrtvý. Pije krev svých obětí a proměňuje je v přízraky noci. Jako stín se neodráží v zrcadle. V noci vychází na lov. Proniká zdmi, stěnami a zavřenými dveřmi, jako by nikdy neexistovaly. V podobě netopýra vlétá do ložnic ke spícím. V podobě vlka pronásleduje své oběti. Vzdej se veškeré naděje, kdo se s ním setkáš." Ukecaná verze Murnauova originálu, která atmosféru viděla maximálně tak z vlaku. Ale abych nekřivdil. Nejatmosféričtější scéna je ta v koupelně s Lucií a Nosferatem. Tedy jen ten moment když přichází. Pak začnou kecat o teorii chrousta a atmosféra je zase ta tam. Zůstávají tedy jen zpomalené záběry na netopýry, které jsou nejlepší z filmu. Lucie je kapitola sama o sobě. V prvních scénách až neskutečně přehrává a to, že se bojí jí nemůže snad nikdo věřit. V druhé půlce filmu je zase hrozně otravná a její osud mi byl naprosto jedno. Jonathan je celkově jen takový maňásek, nevýrazný, bez jiskry a to nemluvím o Renfieldovi, který je jen taková parodie na výtečný originál. Samotný Nosferatu, i přes obstojnou masku a zahrání Kinskim, naprosto postrádá šarm a vznešenost Nosferata v podání Maxe Schrecka a stává se tak jen dalším záporákem. Nic víc, nic míň. O "doktoru" Van Helsingovi nemá cenu něco psát, jelikož sám vypadá že by potřeboval lékařskou pomoc. Jak jsem již naznačil, Murnaunův originál byl neskutečně atmosférický a až úžasný. Herzogův remake se mu sice snaží vyrovnat, ale pokud Jonathanova cesta na Nosferatův hrad zde vypadá jako když Honza šel do světa, tak to prostě nemůže dokázat. Když neberu pár nočních scén v Nosferatově hradě, tak snímek atmosféru, ať už dramatickou a natož hororovou, absolutně postrádá. Krásným příkladem je toho poslední scéna Nosferata a Lucie, která spíše vypadá jak jakási milostná scéna z Upířích deníků, než jako hororová scéna s mistrem Nosferatem. A to i na rok 1979. Tečku tomu dodává Nosferatův konec, který jak velice komický a pokud někdo předchozí děj hltal, tak tohle prostě projít nemůže. A samotný závěr? Ach ouvej... Velké zklamání tento snímek na kterém jsou nejlepší záběry na netopýry a z části i hudební podklad. Murnaunovu snímku toto nesahá ani po kotníky. A možná ani nechce... (21.07.2013)

Tvorbu Wernera Herzoga jsem sice teprve letos začal více objevovat, ale na základě 4 starších filmů, které jsem od Herzoga doposud viděl, by mě vážně nenapadlo, že režisér takových kvalit má potřebu na vrcholu svých sil zahazovat tak výjimečný talent v adaptaci zcela brakového horrorového příběhu. Na druhé straně každý má z času na čas právo na jisté úlety a Herzog jako režisér si svůj úlet vybral zde. Jak se mi v průběhu let podařilo vidět už tři adaptace slavného Draculy a tahle je z nich nejnovější, mám z nich zatím pocit, že čím je to novější a nákladnější, tím je to také horší... S postavou záhadného Draculy se tu vůbec nepracuje tak, aby z něj sálalo jisté tajemství nebo napětí, naopak svým hrůzostrašným zjevem s tváří a pohledem mrtvoly dává od počátku bez přetvářky svému hostovi znát, že „bude hůř“. Již ve své první scéně začíná Dracula pít příchozímu úředníkovi z rány krev, takže se jen divím panu Jonathanovi, že po takové zkušenosti neutekl pryč dveřmi poblíž hned (tedy divil jsem se mu ve stejném smyslu hned po prvním spatření netvora), ale naopak jal se pro to dobrovolně absolovat na zámku v Karpatech další dny a počkat, než se v Draculově obydlí totálně zblázní. Docela jsem se pobavil u scén, kdy Dracula sám před kamerou vyjadřuje svoje choutky na útok, zejména během Drákulovy kreace uprostřed tmy na lodi jsem se výtlemu neubránil. Ty zakomponované výjevy létajícího netopýra, údajně vypůjčené z přírodopisného dokumentu, pak tomu nasadily korunu. Za zdařilou považuji první půlhodinu do příchodu na zámek a všechny poetické exteriérní záběry, ať už v holandském městě nebo uprostřed čarokrásné slovenské přírody. Škoda tak krásných záběrů pro něco tak ubohého... [45%] (05.10.2021)