Cikáni

„Bylo v tom cosi osudového, když zraky jejich poprvé se vpily do sebe…“ A to byl jen začátek, chudák gondoliér Giacomo si nakonec těch neštěstí stačil vybrat nejvíc ze všech, vždyť to bylo skoro na provaz, ehm…Ale nejvíc mě z postav bavil Pištěkův svůdník, sukničkář Lomecký („Krásné dítě, chceš mi ukázati cestu městem?“), zaujali třeba i bledá, zádumčivá mistryně skoku z okna (bez žíněnky!) Lea či neomylný detektiv a vysloužilec Bárta s jeho naprosto luxusním knírem („Mně pak řekl, abych šel k čertu. A já jsem šel - do hospody.“). S poutavostí děje to úplně slavné nebylo, ale pořád mě zajímalo, jak se dořeší rodinné vztahy, a díky neznalosti předlohy mě vcelku překvapila velká ponurost závěru. Díky restaurované verzi dělá s atmosférou hrozně moc výborná hudba, a svou nemalou roli hrají i osvěžující filtry a jejich rozmanitost. Celkově to vidím na slušné 4*. „Jaké štěstí, být milován tak krásnou ženou.“ - „Štěstí a krásným ženám nevěřím. Obojí je zrádné a proměnlivé. Zradí tě dříve, než kohout třikrát zakokrhá…“ (28.04.2019)

Film jsem zhlédnul v brněnském Kabinetu Múz za doprovodu živé hudby. Parádní zážitek a neskutečně originální propojení němého filmu s hudbou kapely Alphones. Po prohýřené sobotní noci jsem se bál únavy, ale tohle spojení mě vytrhlo z našeho světa a vplul jsem do jiné dimenze. Jako velký fanoušek československého filmu jsem Cikány viděl poprvé a musím říct, že na tu dobu je to naprosto unikátní level!! Krásně restaurovaný obraz, velice nadčasová kamera a její hrátky s obrazem a snímáním a příběh totálně deprimující a zoufalstvím prosycený. Ach ty ženy, až potřetí kohout zakokrhá....Krásný námět melancholika Karla Hynka Máchy natočil Karel Anton opravdu nádherně. Dóďa Pištěk ve své roli darebného hraběte Valdemara Lomeckého působí jako hrabě Drákula, jeho šílené výrazy jsou téměř hororové. Alphones tomu dodali takovou glazuru, že by s tím mohli vystupovat určitě vícekrát. Nepřetržitý soundtrack složený z různých samplů, zvuků a ambientních ruchů, basových vyhrávek a úderných škopků. Úžasný brnkací motiv, který se občas vracel měl neuvěřitelné kouzlo. Co mě ale odrovnalo a zapleštilo, byly scény znásilnění (snad poprvé natočeno v českém filmu!!) anebo poprava Giacoma za mohutného burácení bicích a baskytarového nášupu, který se mísil s obrazem a dohromady vytvářel neskutečný energický, až halucinogenní vesmír!! (Hodně mě to připomnělo podobné souznění kapely Lvmen). Vůbec celkové propojení hudby s projekcí bylo na jedničku! Myslím si, že i bez absence hudby bych hodnotil stejně, protože vzhledem k době vzniku film nepůsobí neohrabaně a právě naopak je nadčasový a ve srovnání s filmy vzniklých ve 20. létech je naprosto nesrovnatelný. Obrovská poklona za tak krásné zrestaurování. (18.11.2019)

Solidní překvápko. Nečekal bych, že se Antonovi takhle povede jeho debut, navíc podle obtížného K. H. Máchy. Vynikající práce s obrazem, herci vesměs hodně dobrý. Speciální poděkování paní Mgr. Blaženě Urgošíkové za skvěle odvedenou restaurátorskou práci. Zatím nejlepší českej němák, jaký jsem viděl. (09.07.2009)

Božské Antonovo zpracování Máchovy prózy Cikáni se neminulo účinkem. Obratné řešení libreta dalo vyniknout hře hlavního tria Olgy Augustové, Theodora Pištěka a Hugo Svobody, zejména v benátské kapitole. I Bronislavu Liviu bych snesla ve větší roli, ale těch se dočkala již velice brzy po tomto svém debutu. Rekonstrukce tohoto filmu byla dobrou volbou. A naštěstí už se také naplnila má hlavní tužba, aby film nebyl promítán jen v Ponrepu, nyní je již bohatě známý zejména díky CSF a DVD. (19.02.2009)

Film, který dokazuje, že filmová kvalita se u nás nepočítá až s příchodem Machatého a Batalionu. Již na samém počátku dvacátých let vzniklo toto ambiciózní dílo, které si dodnes zachovalo svoji působivost. Anton se ihned ukázal jako kvalitní režisér, který dokáže podat tento zamotaný a těžko uvěřitelný a až přehnaný příběh takovým způsobem, že mě od prosluněného počátku pohltil a ve vypjatém a temném závěru až dojal (krásný je hlavně poslední záběr filmu odchodu poutníka za sluncem). Napomohlo tomu určitě, že byla spletitá zápletka umně roztříděna do mnoha retrospektiv a také procítěné (někdy ovšem až příliš) výkony herců, kteří jsou zabíráni v dlouhých detailech tváří, tak jak později využíval tohoto prvku Machatý.Tajže jediné co se dá vytknout je trochu přehnaná délka, často zbytečné, i když někdy až básnivé mezititulky a samotná zápletka, v níž vše musí souviset se vším a závěrečná odhalení působí až cimrmanovsky. Navíc dle druhé poloviny snímku usuzuji, že jsem snad neviděl nihilističtější film. (23.12.2009)