Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Princ Ludvík Otomar Karel XII. zrozený Vznešený je velmi spjatý se svou milující maminkou, královnou Ludmilou. Jenže Ludvík je princ už poněkud přerostlý, je mu 39 let. Bojí se skoro všeho, do ženění se nežene a většinu života se poflakuje po přepychovém zámku a přilehlých oborách. Moudrý král Radomil mu proto připraví nečekaný dárek – princ se jednoho rána probudí v lese v obyčejných šatech a v doprovodu drsného rytíře Hudrovala se má vydat do světa, aby poznal, co je život a snad konečně dospěl. Na velké dobrodružné cestě ho čekají věci, o kterých zatím jen četl v knihách. Potká mocného čaroděje, zlé čarodějnice, ducha i samotnou paní Smrt... a možná najde i lásku svého života. Co na to všechno řekne maminka? A bude spokojený otec král? (Bontonfilm)

(více)

Videa (4)

Trailer 1

Recenze (327)

Necrotongue 

všechny recenze uživatele

Pokud tedy Janu Budařovi nemohu něco upřít, pak je to originalita a fakt, že šlo o opravdu zvláštní počin. Byla to tak divná záležitost, že když jsem v jejím průběhu přemýšlel o hodnocení, pohyboval jsem se na škále odpad- tři pěticípé. Nakonec jsem přiklepl dva kousky, protože si nedokážu představit dítě, které by se u této "pohádky" bavilo tak dobře, že by ji zvládlo až do konce. Třetí hvězdičku jsem nemohl přihodit ani pro dvě šišlavé čarodějnice (které měly ale skvělý příběh), jelikož mi evokovaly tvorbu Mistra Trošky, kterou bytostně nesnáším. Nebýt toho pitvoření, bylo by mé hodnocení vyšší, protože mě tento bizárek prakticky proti mé vůli jaksi zaujal a na ten nápad se Smrtí jsem všem třem tvůrcům (režisérovi, scénáristovi i představiteli titulní postavy) dokonale zabral. Jen autor hudby mě nepřesvědčil, ale i tak to všechno dopadlo mnohem lépe, než jsem původně očekával. Potěšil mě viselec Vladimíra Javorského i andrtejkr Bolka Polívky, jen Janu Nagyovou bych si pamatoval radši jako Arabelu. / Poučení: Než učiníš nějaké nezvratné rozhodnutí, dobře si to promysli, abys neskončil ve skříni. ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Pohádka, co není pro dětské publikum dostatečně bezpečná. A tím pádem nebude příliš vyhledávaná pro své morbidní, filosofické a experimentální pojetí. O vánočním období by si ji pustil jen málokdo. V úvodu vše ještě začíná pohádkově. Korunní princ Ludvík, kterému táhne na čtyřicátý rok života a který se urputně drží máminých spodních kalhotek, je jednoho dne svým autoritativním královským otcem (Martin Huba) vyhnán, či spíše tajně ve spánku vynesen daleko od svého zámku do lesa, aby přestal být maminčiným mazánkem a ve světě zakusil i negativitu života, konečně dospěl a hlavně absolvoval setkání se Smrtí. Po probuzení ho čeká pochopitelně šok a v doprovodu žoldnéřského rytíře (Ondřej Vetchý) se vydává do světa na zkušenou. Jejich první kroky vedou do krčmy, kde hosty obsluhuje sympatická Veronika Khek Kubařová s kilometrovým úsměvem. A také patří dvěma nevzhledným šilhajícím a šišlajícím čarodějnicím, co praktikují černou magii. Od těchto temnějších sekvencí se pohádkový ráz přemění na osobitě svérázný styl, kterým se Jan Budař, herec hlavní role, režisér, producent, skladatel hudební složky a scenárista, zřejmě vyrovnává s jednoduchostí a jednotvárností české pohádkové tvorby. Jak jinak si vysvětlit náhlou změnu ve vyprávění, naprostý odklon od pohádkové přívětivosti, kdy rodiče značně zneklidní, když jejich caparti musí zcela ve vážně pojatém vyznění absolvovat setkání s duchem oběšence (Vladimír Javorský) a posléze je náš hrdina hrobařem (Boleslav Polívka, který je i vypravěčem příběhu) z daného účelu zatlučen do rakve. Pak se vtírá otázka, zdali je to ještě vůbec pohádka. Vyprávění pak v mnohém spíše připomíná halucinogenní trip s prvky hororu, kdy vše korunuje (nedokonalá) imitace hlasu Josefa Kemra a paní Smrt s tváří Jany Nagyové a s hlasem Simony Stašové. Pokud jde o trikovou složku, příliš mnoho nečekejte. Na tricích rozhodně tenhle film postaven není. Hodně se činil kouzelník za kamerou Jan Malíř, který celek opatřil dostatečně kvalitně nasnímanými obrázky. Film netrpí nuzností. Výprava, technická stránka, kostýmy a další důležité náležitosti jsou finančně více než dobře pokryty. Jan Budař se svojí pohádkovou jinakostí to neměl vůbec lehké. Statečně se postavil zaběhaným klišé, přidal na originalitě i drzosti, děvečka jde dokonce vykonat malou potřebu, ovšem dospělé publikum bude konsternované a své děti za jeho pohádkou (napříště) nepošle. 7/10 ()

Reklama

prkalil 

všechny recenze uživatele

Myslela jsem si, že film nějak přečkám (knihu už jsem četla, tak co by mě asi mohlo překvapit?), ale to jsem se spletla! Navíc - jako bonusek-bonbónek pro pečlivé čtenáře titulků - víte, koho hrál Miroslav Etzler? Taky kamera Jana Malíře je nepřehlédnutelná. Čaruje. Mamánka jsem nejspíš neviděla naposledy. Zatímco o většině (99 %) českých pohádek posledních dekád musím přiznat, že jsem je neviděla ani poprvé. ()

Lyli 

všechny recenze uživatele

Ten pocit, když si pustíš v tv pohádku, která podle popisu bude zábavná a zasměješ se….a ta chvíle, kdy zjistíš, že to je existenciální pouť přerostlého panice. Víte, kvůli tomuhle se nemusím dívat na tv, naprosto stačí mrknout na seznamku, pánové. Sranec a další důkaz, že některé sny by měly zůstat jen v éteru. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Honzu Budaře mám rád. Je to skvělý hudebník, mám moc rád jeho písničky (jeho CD mám snad všechna)  a nevadí mi ani jako herec ve filmu. Na jeho posledním koncertu tak před třemi roky nabízel po koncertu cédéčka a knihu co sám prý napsal a ilustroval. Pohádku Princ Mamánek. Hned jsme do toho šli. Jenže doma ouha, pohádka potomstvu moc neštymovala. Dokonce jsme knížku ani nedočetli. Přešla nějaká doba a je tu film Princ Mamánek. Když se na naší scéně objeví nová pohádka, každý tak nějak automaticky tuší, že to bude zase něco ve stylu štědrovečerních pohádek. K nezbytnému kapru, bramborovému salátu a cukroví, nás ČT pravidelně krmí pokaždé nějakou to novou pohádkou a všechno je to takové stejné, sterilní, přibarvené a aromatizované. Dokonce si pořádně nevybavuji, kdy se mi nějaká taková pohádka líbila naposledy a její jméno. Ne, tím že stárnu to fakt není.  Když se pak takový divák koukne na Mamánka (nedej bože s dětmi), čeká ho šok. Ona je to vpodstatě taková polodětská a hodně neumělá variace Sedmé pečeti.  Budař se nám tu něco snaří sdělit, ale moc mu to nejde a mnohdy vizuál výrazně kraluje nejen nad scénářem, ale bohužel i jeho herectvím. Pokud je to žánrově pohádka, má to být pohádka. A né filozofický maglajz na téma dospívání, zmoudření a přijetí smrti jako nezbytného konce všeho. To vše ale v dětsky pohádkových kulisách. Opravdu nechápu, jak se někomu může líbit radoby středověká krčma v Dětenicích. Něco tak umělého a ochotnického v tom nejhorším slova smyslu jsem vlastně nikde jinde neviděl. Donedávna bych věřil, že tohle aber echt historisch může fungovat snad jen na zájezd německých turistů odněkud z Bavor. Ale zdá se, že  i na Budaře, který byl prý v tamních prostorách zcela okouzlen tím ,,středověkem''...  No, proti gustu, žádný dyšputát.  Obdivuji ho, že si ve filmu zahrál hlavní roli, režíroval ho, produkoval a ještě si k němu složil hudbu. To musel být asi celkem mazec. I ta hudba mi ale přišla melodiemi dost podobná jeho dřívějším kouskům a tak nějak mne napadlo, že poslední jeho umělecké příspěvky naší kinematografii nedopadají úplně dobře. Nebo alespoň ne ve standardu, který bych od něj čekal. Už jen ta účast v roli těžko uvěřitelného vůdce zbouřenců v Jíškovi a teď tohle. Přál bych mu, aby z toho ártovna, kam byl asi zahnán sám sebou (a budiž mu to přáno) se zase vrátil do vod jeho fanouškům více srozumitelných. Dávám tedy jen za dvě otázky a také volám aby se Honza Budař vrátil zpátky do našeho světa. * * ()

Galerie (29)

Zajímavosti (15)

  • Film podpořil Státní fond kinematografie částkou 4 miliony korun. (SONY_)
  • Režisér se dlouho marně snažil získat kontakt na herečku Janu Nagyovou (Ludmila), nakonec se mu to podařilo až přes její dceru a prostřednictvím Instagramu. (raininface)
  • Kromě originální filmové hudby Jana Budaře zní v pohádce i několik známých melodií vážné hudby: Árie „Nessun Dorma“ z Pucciniho opery „Turandot“, árie „É lucevan le strela“ z Pucciniho opery „Tosca“, „Tanec komediantů“ od Bedřicha Smetany, 2. věta (Jaro) ze Čtvero ročních období Antonia Vivaldiho, Allegro z koncertu č. 3 Es dur pro lesní roh W. A. Mozarta. (HonzaBez)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno