Říkali mi Džigu

Venkoncem se jedná o potrhlou hovadinu, která si však ve vyznění maže kdejakého márvela na focacciu. Mrtvý půl, nad kterým sliní kdejaký z nás, pubíků, co si chceme pěstit dojem, že jsme již dospělci a zvládáme náznaky nadhledu, se tady Dežožigimu dívá na paty, a to ještě z podhledu. Veselá slovní hříčka, n’est-ce pas‘? Ošklivá Pastorelli s kouzelným poprsím, ještě kouzelnější duševní výkolejkou a nejkouzelnější zraitelností se z hovádka, které by jeden zašlápl, aby už netrpělo, pozvolna stane slabinou citlivějšího kukera. A ano, jistý levicovější úhel podívané na životní štrapáce apeninských montérů mi samozřejmě zujal též. (09.08.2017)

Amíci mají Kickasse, Angláni mají Podfu(c)k, Němci Klepání na nebezkou bránu, taloši si udělali Džiga. A pak že se film o superhrdinovi nedá udělat originálně (chtěl bych vidět nějakého z Avengerů jak po nocích čumí na porno). Klaďácká linka se moc originálně vymyslet v dnešní době moc nedá, ale u záporáků je to jinak. Hollywood nám servíruje furt dokola zničení měst, zemí planet a galaxií, Evropané si vystačí s jedním psycháčem a kvalitním houfem ostatních mafošů. Krom Jokera mě jen tak z fleku nenapadá nikdo, kdo by se mohl rovnat Cikánovi. Zajímavé překvapení pro odrostlejší publikum... Já se bavil BRAVO (18.06.2017)

Kina jsou přecpaná komiksovýma hrdinama a jejich moci a libovůli bojovat za správnou věc. Spousta soubojů, zničených domů a silných hlášek. Co se ale na to podívat reálně. Prostě z prostého lidského hlediska. Italští tvůrci to zkusili a vida, ono to jde. Zlodějíček Enzo Ceccotti přišel ke schopnostem jak slepý k houslím, ale vůbec nic si z toho nedělá. Že by si okamžitě ušil kostým a začal něco dělat? Ne. Proč taky? Má svůj život, své problémy. Silný příběh poukazující převážně na lidskost, která dokáže změnit i takového neřáda s mizerným životem, jako je Enzo Ceccotti. Tvůrci si vypomohli postavou postižené dívky, které při kšeftech zastřelili otce. Sociální téma nakonec vždy zabíralo. Dojetí se však nekoná a je tak dobře. To by celý koncept akorát zprasilo. Postava psychopatického gangstera přezdívaného "Gipsy" je však vskutku šílená a je v tom charakterově vidět Joker. Náhoda nebo úmysl? Každopádně se Italům snímek povedl a zaslouží si obdiv. Slovy Karla Gotta: " Tohle jsem opravdu nečekal!" (02.05.2017)

Džigu pro mě znamenal velké zklamání. Těšila jsem se na neotřelou superhrdinovskou pecku a místo toho se mi dostala mdlá napodobenina Hollywoodských trháků. Postava samotného Džiga neobsahuje ani trošku originality a po prvních pár minutách a získání super vlastností je jasné, jak to s ním celé vlastně dopadne. Tak trochu šílená super girl sice ze začátku vypadá dost zajímavě, jenže pak i její chování zapadne do připravené škatulky a diváka začne nudit. V podstatě to samé se dá říci i o solidně zahraném záporákovi, který sice vypadá dobře, ale jeho postava je jen těžko uvěřitelná. Zejména v závěru filmu bylo jasné, která scéna se bude ubírat kterým směrem a já jsem se začla dost nudit. Říkali mi Džigu je sice docela dobrý pokus o oživení evropské filmové produkce, ale příště by to chtělo podstatně zapracovat na vlastním, aspoň trošku originálním scénáři. (12.07.2016)

Italský superhrdinský film? Ani bych neřekl. Tvůrci si vypůjčili pouze základní premisu hrdinských filmů. Tzn nějak se z loosera stal superhrdina a musí se s tím popasovat. A to je společně s dlouhou stopáží asi tak vše, co má tento film společné s americkými popkornáři. A oboje jsou také jediné slabiny, jinak velmi zdařilého dramatu o Enzovi, kterého láska vrátila mezi lidi. Kde Džigu jednoznačně boduje, je prostředí a postavy, které sledujeme. Civilní až špinavé pojetí, je v přímém rozporu s technickými fičurinkami, naleštěným brněním, vystajlovanými maskami a CGI hollywoodobordelem. Žádní vědci, inženýři, doktoři... . Ty "malé" sci-fi filmy jako Freaks, Upgrade, Spring a teď i Džigu, které stojí hlavně na autenticitě a tvůrci se opírají především o scénář, beru jako velké osvěžení, kterého je mi v té mainstreamoské smršti načančaných sci-fi, opravdu zapotřebí. (21.02.2020)