Říkali mi Džigu

Kamera, výprava, střih jsou skvělé, i herecké výkony ale málo platné, když není o co hrát. Navíc je to zbytečně dlouhé na tak jednoduchý a chvílemi předvídatelný příběh. Postavy mne také moc nebavily. A celé se to bere strašně vážně, přitom chvílemi jako by se to ale snažilo o jakýsi humor, černohumorný, ale ani to nefunguje a u těch Italů člověk neví, protože přílišná gestikulace a rychlá mluva jsou jim vlastní, takže těžko soudit, kdy je to možná krapet přehnané. (01.09.2019)

Opravdu nevidím podobnost mezi tímto italským snímkem a americkým Deadpoolem, s nimž je tu srovnávan. Mezitím, co Deadpool je typický popkornový komiks a hlavní hrdina hláškuje jak o život, tento snímek na mě působil mnohem vážněji a hlavní hrdina je čistý introvert. Vzhledem k mému seznamu oblíbenců budu se tedy tvářit, že je ta podoba v příběhu, ale i to bych vyvrátil nejspíš, kdybych si pustil oba snímky k vzájemnému porovnání. No budiž. Kromě klasických spencrovek mě italská filmová tvorba míjí, o to víc jsem byl překvapen, jak schopně natočený to je. Atmosféra se dala krájet, drsnost některých scén a reálnost (třeba scéna s tramvají) jsou plusy a pak tady máme záporáka, který svým charakterem celý film slušně vede. Opravdu, budu- li k sobě upřímný, řekl bych, že jsem mu fandil o trochu víc, než klaďasovi a to i přesto, že je jasné, jak film dopadne. Je to za lepší průměr. (01.05.2017)

Amíci mají Kickasse, Angláni mají Podfu(c)k, Němci Klepání na nebezkou bránu, taloši si udělali Džiga. A pak že se film o superhrdinovi nedá udělat originálně (chtěl bych vidět nějakého z Avengerů jak po nocích čumí na porno). Klaďácká linka se moc originálně vymyslet v dnešní době moc nedá, ale u záporáků je to jinak. Hollywood nám servíruje furt dokola zničení měst, zemí planet a galaxií, Evropané si vystačí s jedním psycháčem a kvalitním houfem ostatních mafošů. Krom Jokera mě jen tak z fleku nenapadá nikdo, kdo by se mohl rovnat Cikánovi. Zajímavé překvapení pro odrostlejší publikum... Já se bavil BRAVO (18.06.2017)

Pro mě objev Varů. Netradiční superhero movie s hrdinou, kterému nesejde na záchraně světa nýbrž na osobním obohacení. Dokud ovšem nepotká pološílenou fanynku japonských animáků s Jeeg robotem (mimochodem v Itálii na tom kdysi ujížděli všichni), která ho přesvědčí, že konat dobré skutky je lepší. Naprosto úžasně obsazený a zahraný záporák, připomínající svou šíleností Jokera Heatha Ledgera. (17.07.2016)

Italský superhrdinský film? Ani bych neřekl. Tvůrci si vypůjčili pouze základní premisu hrdinských filmů. Tzn nějak se z loosera stal superhrdina a musí se s tím popasovat. A to je společně s dlouhou stopáží asi tak vše, co má tento film společné s americkými popkornáři. A oboje jsou také jediné slabiny, jinak velmi zdařilého dramatu o Enzovi, kterého láska vrátila mezi lidi. Kde Džigu jednoznačně boduje, je prostředí a postavy, které sledujeme. Civilní až špinavé pojetí, je v přímém rozporu s technickými fičurinkami, naleštěným brněním, vystajlovanými maskami a CGI hollywoodobordelem. Žádní vědci, inženýři, doktoři... . Ty "malé" sci-fi filmy jako Freaks, Upgrade, Spring a teď i Džigu, které stojí hlavně na autenticitě a tvůrci se opírají především o scénář, beru jako velké osvěžení, kterého je mi v té mainstreamoské smršti načančaných sci-fi, opravdu zapotřebí. (21.02.2020)