Říkali mi Džigu

Venkoncem se jedná o potrhlou hovadinu, která si však ve vyznění maže kdejakého márvela na focacciu. Mrtvý půl, nad kterým sliní kdejaký z nás, pubíků, co si chceme pěstit dojem, že jsme již dospělci a zvládáme náznaky nadhledu, se tady Dežožigimu dívá na paty, a to ještě z podhledu. Veselá slovní hříčka, n’est-ce pas‘? Ošklivá Pastorelli s kouzelným poprsím, ještě kouzelnější duševní výkolejkou a nejkouzelnější zraitelností se z hovádka, které by jeden zašlápl, aby už netrpělo, pozvolna stane slabinou citlivějšího kukera. A ano, jistý levicovější úhel podívané na životní štrapáce apeninských montérů mi samozřejmě zujal též. (09.08.2017)

"Ty jsi Hiroshi Shiba. Proměňuješ se v robota." Stačilo jedno setkání s roztomile bláznivou Alessiou a ze zabržděného Enza se stal hrdina. Tedy spíš týpek, který občas sroluje radiátor, přepere bankomat nebo roztrhne dodávku. To mě bavilo. I jeho soupeř Cigán mě bavil, protože byl jako stvořený pro pár facek sanitkou. Jenže Enzo je hrdina na prd, neboť je jediný pomalý mezi samými zlými a to je na zakládání fanclubu poměrně málo. (03.03.2018)

Amíci mají Kickasse, Angláni mají Podfu(c)k, Němci Klepání na nebezkou bránu, taloši si udělali Džiga. A pak že se film o superhrdinovi nedá udělat originálně (chtěl bych vidět nějakého z Avengerů jak po nocích čumí na porno). Klaďácká linka se moc originálně vymyslet v dnešní době moc nedá, ale u záporáků je to jinak. Hollywood nám servíruje furt dokola zničení měst, zemí planet a galaxií, Evropané si vystačí s jedním psycháčem a kvalitním houfem ostatních mafošů. Krom Jokera mě jen tak z fleku nenapadá nikdo, kdo by se mohl rovnat Cikánovi. Zajímavé překvapení pro odrostlejší publikum... Já se bavil BRAVO (18.06.2017)

Italský superhrdinský film? Ani bych neřekl. Tvůrci si vypůjčili pouze základní premisu hrdinských filmů. Tzn nějak se z loosera stal superhrdina a musí se s tím popasovat. A to je společně s dlouhou stopáží asi tak vše, co má tento film společné s americkými popkornáři. A oboje jsou také jediné slabiny, jinak velmi zdařilého dramatu o Enzovi, kterého láska vrátila mezi lidi. Kde Džigu jednoznačně boduje, je prostředí a postavy, které sledujeme. Civilní až špinavé pojetí, je v přímém rozporu s technickými fičurinkami, naleštěným brněním, vystajlovanými maskami a CGI hollywoodobordelem. Žádní vědci, inženýři, doktoři... . Ty "malé" sci-fi filmy jako Freaks, Upgrade, Spring a teď i Džigu, které stojí hlavně na autenticitě a tvůrci se opírají především o scénář, beru jako velké osvěžení, kterého je mi v té mainstreamoské smršti načančaných sci-fi, opravdu zapotřebí. (21.02.2020)

Dospělé akční scifíčko , kdyby tam nebyla ta zápletka s toxickým sudem , tak je to jen akční krimi , ale pořád něco , co je určitě vysoce nad průměrem . Příběh životního ztracence , mizantropa a nihilisty Enza , kterému pomůže prozřít čistá duše v podobě krásné  , ale pošahané mladičké sousedky Alessie . (03.08.2023)