Děda

Pokud jste Valach jak poleno, tak vás to buď bude bavit a nebo vás unudí, nic mezi. Film sám o sobě je v podstatě o ničem a o nějakém pořádném ději se mluvit nedá. Je to v podstatě takový filmový valašský skanzen a pokud by se film obešel bez amatérského přehrávání v kombinaci se špatně napsanými dialogy, tak by tomu asi nemohl nikdo co vyčítat, zvláště pak pokud se bavíme o nějakém nízkorozpočtáku. Pro mě to ovšem tohle pohřiblo a nucené tlačení valašských až klišoidních hlášek. Pokud je valašsko o nečem, tak je to přirozenost a ta filmu chybí. Nejsmutnější na tom je to, že z valachů už blbce nedělají jen pražáci (a to už taky není pravda), ale sami valaši (Kolik znáte internetových providerů co jezdí v 30 let starém rapidu?). (06.06.2016)

Toz, na Valassku mam odziteho skoro pol zivota, preto mam k filmu velmi blizko. Rovnako ako k zivotu mimo mesta. Mejla mi crnkol na emocnu strunu, velmi pekne vymaloval a potesil - navratom do minulosti vo farebnom have. - Decka si uzivaju, prirodzenosti a vernosti neubuda a ja sa rozplyvam. Najhorsie bolo na tom to, ze to skoncilo. .. (07.01.2017)

Nejenom Ostrava je kraj razovity. Přiznám se, že mi všechno to na odiv stavěné nářečí přišlo děsně umělé. Ne snad, že by se na Valašsku takhle nemluvilo, ale v Dědovi mají dialogy a hovorová čeština sloužit jako vtipy, a to nefunguje a naopak platí, že čeho je moc, toho je příliš. Je mi záhadou, proč přesto jako komedie nebo spíš milý film z prázdnin docela funguje. Polívka, který není Polívka ale Polévka, je trochu trapas, Segrado asi taky nezíská vavřín pro nejsympatičtějšího herce roku, ale dětské výkony jsou jakž takž zvládnuté, výběr lokalit výborný a obsahově to není průšvih. Možná proto, že nikdo netlačí na emoce a to léto tak nějak i se slivovicí příjemně plyne. Akorát postupem času začaly otravovat dopisy a přednesy z nich, no a ty rádoby historické vsuvky, do kterých napůjčovali kroje, jsou od ostatních děje příliš odtažité, a v několika případech se nepodařil ani vyřešit nenásilný přechod současnosti a minulosti. (24.01.2017)

Film jsem shlédnul hlavně proto, že ho natočil Mejla, u kterého jsme v jeho studiu v Poličné natáčeli první desku s kapelou Mincing fury. Mejla se přes zvukařinu dostal až k filmové režii a jeho Děda je docela povedený příběh o pražských děckách, které jedou na prázdniny za dědou na Valašsko. Na půdě potom najdou staré dopisy od dědových předků, které si potom děti čtou a ve filmu se vytváří druhá historická rovina, do které jsou dopisy převyprávěny a mimo jiné popisují tradice a život, který se na Valašsku žil v době První světové války. Vkusně se obě roviny prolínají a vzájemně se nenarušují. Valašské nářečí také nevadí, akorát si myslím, že Mejla jako zvukař si film mohl lépe podchytit. I tak ale Děda stojí za shlédnutí, ale asi ne každý ho pobere. (30.03.2018)

Hodně slabé, chápu že chtěl režijní tým docílit jisté formy autenticity, což se svým způsobem i podařilo. Poměr dřev a herců však musí být nějakým způsobem vyvážený, což se tady pochopitelně nestalo. Valašský Katalánec Fero Segrado film neutáhl a Bolkova postava byla snad špatný vtip. Pustím si raději Cestu z města. (26.01.2018)