Děda

Tenhle film není špatný, ale je takový zmatený, jednak je tam hlavní dějová linka kolem dětí a jejich dědy a pak tam jsou prostřihy na záběry které poukazují na tradice na Valašsku, které jsou samozřejmě zajímavé, alě někdy trochu otravné. Spíš by se hodili uplně do jiného filmu, který by byl čistě o tradicích. Takhle to působí dost zmateně. Podle mě za to může spoustu režisérů, jako kdyby každý chtěl dělat trochu jiný film a pak z toho vzniklo tohle. Zajímavé jsou i scény s Bolkem Polívkou. Celý film by měl být taky kratší, protože 112 min. je na tenhle film až dost. (19.04.2019)

Jen další levný, druhořadě působící český film, co nezvládá přemíru témat, která postupně přemrštěně otvírá. A dramaturgicky je úplně mimo. Inu, tři režiséři jsou na jeden film až moc. A každý z nich chtěl evidentně natočit něco jiného, čímž si stanovili kompromis - natočí tři, lépe řečeno nacpou tři filmy do jednoho. Čekáte-li letní prázdninové dobrodružství dvou sourozeneckých "pražátek" vyslaných k dědovi do ValMezu, můžete si odfajfkovat kolonku, pokud vůbec taková existuje. Sourozenci najdou na půdě vzácnou letitou korespondenci svého pra příbuzenstva, což je asi největší dobrodrůžo za celé dvě hodiny. Začtou se do dopisů, čímž se otevře poměrně obsáhlá a rozsáhlá retrospektivní kapitola, v níž jsou divákům popisovány vřelé řádky ze života bábinky, která kupodivu byla všechno, jen ne nadržená, když musela určitou dobu obdělávat hospodářství, aniž by ji obdělával její odloučený manžel. Film v této fázi má tendenci být naučný, neb bábinka nám stihne nářečím sdělit, čím se lidé na venkově bavili na začátku dvacátého století. A pak ve své poslední třetině od toho slovanského naučného dědictví tvůrci upustí, čímž vznikne prostor pro pravou rockovou tancovačku, a dozvíme se, jaká bude pointa kolem nejzajímavější postavy, kterou si střihl Bolek Polívka. Abych to osvětlil, Polívka hraje místního maníka, co je identickým dvojníkem herce Bolka Polívky, čímž si ho celá vesnice dobírá a ho to neskutečně štve. Nenávidí, když je kupříkladu častován hláškami z Dědictví a má dávat autogramy, načež přestal kvůli tomu vycházet z domu. To byl originální a nejlepší nápad scénáře. Polívka měl klidně angažovat tvůrce tohoto filmu k pokračování Dědictví, zde zkušeně dával podrážděného maníka "bohušovských" rozměrů. A to je asi tak všechno. František Segrado v roli dědy je taková castingová hříčka, děti nejsou naštěstí z kategorie otravných parchantů, vykazují i nějakou inteligenci, Anna Čtvrtníčková se ve filmu dokonce shledá se svým skutečným fotříkem, Petrem Čtvrtníčkem. Herci známých jmen nemají moc prostor, film je samé nářečí a dvě hodiny řídce orientovaného a dramaturgicky nekompaktního děje jsou posléze znát. Konfrontace města s venkovem je celkem zanedbatelná. A zklamáním je i pointa související s tím, co děda ukrývá za dveřmi, kam je vnoučatům vstup přísně zakázán. Přidejte si k tomu i lehce odbytou realizaci, kdy nám vykoukne v záběru i nějaké to zvukařovo neuhlídané náčiní. Určitě ale film není žádná velká katastrofa. Má své dobré momenty, jen jich není tolik, aby předčily ty nežádoucí elementy, které se postupně nemile hromadily. 5/10 (30.03.2018)

Na samotném počátku bylo jedno Valašsko na Moravě. Pak se sešli 3 lidi, co ho očividně mají rádi a řekli si ,,Natočíme film o Valaších o Valších pro Valachy a budou tam hrát Valaši.´´ A jak řekli, tak taky udělali. Ale nazývat výsledek filmem by bylo nedůstojné vůči filmům. Jako já neříkám, že jsem neviděl mnoho horších věcí, ale připadá mi kuriózní, že něco takového jako je Děda bylo puštěno do kin. Nějaká pořádná dramaturgie, stavba scén, pevný scénář, příběh nebo filmařina se zde skutečně hledá těžko. Především ta dramaturgie a stavba scén zde skutečně není (Celé vesnici příjde zpráva od dědy, že se mu narodil třetí vnuk. Je to ogar a jmenuje se Matyáš. Ale až poté vidíme scénu, kde se děda s dětmi dozvídá o novém přírůstku. To tu esemesku napsal ještě předtím než se ten malý narodil?.) Snímek je vhodný čistě jenom k tomu aby zahřál srdce Valacha. Ale jak píše ve svém výstižném komentáři uživatel Attta je hloupé chválit film jenom proto, že se natáčel v místech mého bydlistě. Ale jestli z něho někdo měl radost, nechci být za cynika a brát mu ji. To je úkol kritiků typu Kamila Fíly, ne můj. Ale musím napsat, že pokud nejste Valach či nemáte k Valašsku žádný srdcový vztah, je úplně zbytečné abyste si Dědu pouštěli. Já jsem z něho byl ze začátku úplně vyřízený a uvažoval jsem si o odpadu, který skutečně nedávám denně. Pak ale nastoupil na scénu sebeparodující Bolek Polívka, hrající Bolka Polívku (nebo ne?) a já si řek, že dám alespoň jednu hvězdu. Ke konci to ale začalo být docela snesitelné, místy i dokonce jenom průměrné a přišlo pár vtipných hlášek (vyplácni si hubu) i scének (opilý Čtvrtníček, co na záchodech potká Polívku.) No a hlavně písnička na závěr od Františka Segrada byla moc pěkná a film o několik příček převýšila. Tak jsem se rozhodl, že dám nakonec dvě. (11.02.2018)

Mnoho řežisérů, divákova smrt. Námět dobrý, pokulhávalo zpracování. V titulní roli měl být charismatický kmet, který by to utáhnul. Takhle sjem měla dojem, že si z nás utáhi režiséři. A když už je těch režisérů tolik, mohli si víc ohlídat neherce, moc se tlačilo na pilu. Dětem chyběla hravá přirozenost, Anička hrála tak snaživě, až přehrávala. Překvapilo mě, že se to líbilo synkovi. Hlavním chodem měly být flashbacky prošpikované lidovými řemesly, současnost nebyla zdaleka tak zajímavá. Vyváženost by filmu prospěla. Použití valašského dialektu a obsazení Bolka Polívky do vedlejší role k úspěchu nestačí. (30.03.2018)

Trošku jiný český film, než na který jsme zvyklí. Mně ale sedl. Ano, děj nebyl vlastně žádný a dopisová linka byla spíš o citech. Film měl ale své kouzlo. Nemyslím si o sobě, že jsem hrdý Moravák, ale protože jsem Moravák, občas mě filmy z moravského prostředí potěší. I když jsem z Ostravy, Valašsko mi není cizí a je mi blíž (logicky) než třeba Chodsko. Člověk tak nějak zavzpomíná na známé, kteří jsou odtamtud a kteří tamním nářečím mluví. Postava dědy nám dává upomenout na valašskou svébytnost a i jistou hrdost. Děda v podání Františka Segrada mi byl velice sympatický – takový bodrý starý Valach, který si samozřejmě nade vše váží valašského národního moku – slivovice. Ve filmu se svými malými vstupy blýskli i osvědčení Bolek Polívka a Pavel Čtvrtníček. Mně si film fakt hodně líbil. (01.11.2019)