Neviditelný

„Je pryč, Cecilie. Viděl jsem jeho tělo. Poslouchejte, nenechte ho vyhrát tím, že ho přivedete zpět k životu.“ Jenže Cecilia to vidí trochu jinak…Novým hororům se spíš vyhýbám, ale proč nezkusit nového Whannella, který mě do teď nezklamal, že. Neviditelný mě hned od úvodu bavil budováním atmosféry, spíš takové nenápadné, ovšem právě v tom je její síla. Chvilky napínání a uvolňování jsou načasované tak, aby byl divák v pozoru, ale přitom netrpěl lacinými lekačkami. Navíc si Whannell vyhraje s mnoha detaily (třeba takový zvuk u „procházky“ před dům je naprosto vypiplaný). A s výjimkou 2 momentů (nevyužití nalezené „možnosti“ či „laciný“ kód) jsem se opravdu dlouho dobře bavil. Jenže po cca 90 minutách se náhle hned 2 postavy začnou chovat tak debilně, že to začne jít s filmem sice pomalu, ale jistě z kopce (i detaily váznou). Závěr dojem zachraňuje, ale tam mám zas problém s jistým rozhodnutím, které je zcela v rozporu s tím, jak se do té doby ona postava chovala. Předchozí výtečný Upgrade byl o level výš, za mě tedy „jen“ slabší 4*. (28.06.2020)

Tleskám! Je to opravdu strašidelné. Umí to skvěle podat představu, že i když jste sami v místnosti, tak to tak vlastně vůbec nemusí být. Vnímám v poslední době velkou péči o hororový žánr, že to už není jen o tom, že nějaký maniak běhá po lese s mačetou a likviduje nebohé lidi, jen z toho důvodu že ho to baví nebo že prostě chce. Tady se už dostáváme do zcela jiných scénáristických výšin. Neviditelný srší nápady, stříká z něj napětí a hlavní hrdinka sice není žádná modelka, ale to trápení má v obličeji zcela jasně napsané. 85% (26.05.2020)

Zajímavý polo-horor s perfektně vybranou hlavní herečkou, která už svým výrazem zapadá přesně do své role týrané a zoufalé ženy. Tento psychologický thriller s několika strašidelnými prvky zaujme od samého začátku a ze svého sevření diváka prostě nepustí. Velice chválím především první dějství které je velice strašidelné. Ve druhém nastane zlom, který filmu určí zcela jiný směr plný perfektní akce a zajímavé technologie. Závěr je však tím, co filmu nasadí pomyslnou korunu za dokonalost. V poslední řadě jsem byl nadšený i uměním s kamerou a za tento výtvor si kameramana přidávám do své topky. 90% (30.01.2021)

// Nic není odpornějšího než strach zranitelné ženy a touha toho využít, a nic není uspokojivějšího než chvíle, kdy taková žena svůj strach překoná. Neviditelný exceluje nejen jako psychologický thriller o oběti domácího násilí, zároveň do toho ještě zvládá chytrými nápady kombinovat prvky hororu, takže zůstává vždy o krok před vámi, a to až do samotného konce. Víc takových filmů, prosím. 9/10 (02.04.2020)

Ten tolik vypichovaný feministický podtext je samozřejmě funkční, ale mě spíše bavila chytře variovaná transtextuální forma, v rámci níž se s neviditelnou maskulinní hrozbou zachází. Skvělým tahem je hned pomyslná absence prologu a okamžité navázání na hledisko ztrápené ženy, která se chce zoufale vyprostit z okovů svého manžela - hned úvodní sekvenci ostatně po prvním zhlédnutí považuji za filmařsky nejlepší z celého snímku. Nepřítel se tak stává postupně vyprofilovaným především skrze dialogy ostatních postav, skrze úvodní představení jeho honosného sídla a prostřednictvím uvědoměle vkloubené MeToo kampaně, zatímco hlavní hrdince jsme vyloženě nuceni držet palce již od prvních vteřin a Whannell může v druhé polovině upouštět od dominantního vytváření napětí na úrovni jednotlivých scén (odkazujících k známým duchařinám více, než se na první pohled a při absenci viditelného nepřítele zdá) a přesouvat se k motivům překvapení a vyvolávání zvědavosti na úrovni příběhu jako celku (jak to všechno narafičil a jak přimět ostatní, aby Cecilii uvěřili?). Díky oné transtextuální žánrové vyhraněnosti jde o dílo mnohem sofistikovanější než jen 'únik zneužívané ženy před bohatým tyranem' a divák si v jeho průběhu může klást interpretační výzvy, ale na druhou stranu se na většinu otázek odpoví příliš brzy či se dají snadno vytušit a závěr funguje spíše jako nutná satisfakce než jako odvážné završení různých žánrových a motivačních konceptů. Musím ale uznat, že to celé drží celkem suverénně pohromadě a s výjimkou pár scén, jejichž účinek napodruhé předem zpochybňuji, je to výborně (byť vlastně nenápadně) zrežírovaný průsečík mezi klasickým hororem od Universalu a moderní žánrovou hrou s divákem, jakých v současnosti opravdu moc nevzniká. Scéna s barvou na půdě a konkrétně její vyvrcholení mě vystrašila skoro jako pasáž ve ventilaci z prvního Vetřelce. 80% (14.03.2020)