Neviditelný

Post-MeToo reinterpretace Wellsova Neviditelného muže, která proměňuje podtext mnoha slasherů a paranoidních thrillerů (toxická maskulinita je zlo) v hlavní text, a oproti předloze zohledňuje primárně hledisko oběti, ne útočníka. Scénář sice napsal muž (režisér Leigh Whannell), ale na základě konzultace s odborníky a oběťmi stalkerů a citových manipulátorů. K jeho doladění si pak kvůli co nejcitlivějšímu zohlednění ženské perspektivy přizval Elisabeth Moss. Nejděsivější je plíživější první polovina filmu, dávající nám zakusit, jaké peklo zažívá partner člověka s poruchou osobnosti i po (zdánlivém) ukončení vztahu, a trpělivě odhalující metody agresora. Ze způsobů, jakými Cecilii její ex psychicky deptá, ničí její kariérní vyhlídky a izoluje ji od její rodiny a přátel, aby prohloubil její bezmoc, mrazí i z toho důvodu, jak snadno by mohly být aplikované ve světě, kde neviditelnost zatím nikdo nevymyslel. (Pachatel této formy násilí se vzhledem ke své schopnosti přenést vinu na oběť ostatně často jeví jako někdo nepřítomný a neviditelný, kdo vlastně není.) Oproti jiným podobným filmům, které nás až do konce drží v nejistotě, jestli hlavní postava opravdu neztrácí kontakt s realitou (čili máme stejnou pochybnost, kterou se ve své oběti při gaslightingu snaží vyvolat manipulátor), zde od začátku víme, že Cecilie je v právu a její kognitivní schopnosti jsou v pořádku, což spolu s výkonem Moss a výrazně subjektivním vyprávěním posiluje naše přimknutí k ní i frustraci z toho, že ji nikdo nevěří, zatímco moc nad jejím životem s pomocí mrazivě promyšleného plánu krok za krokem přebírá někdo jiný. Druhá polovina filmu má blíž ke standardní vyvražďovačce a psychologická přesvědčivost v ní nápadněji ustupuje žánrovým konvencím, ale pořád jde v první řadě o to, co prožívá protagonistka. Díky zájmu o ústřední postavu skvěle funguje také finále, slastné tím, kdo a jak se v něm ujme vedení, i tím, jak prostě a přitom efektivně je zrežírované (což platí pro celý film, využívající namísto vizuálních efektů a lekaček nesmírně nápaditě těch nejzákladnějších stylistických prostředků hororových tvůrců: ticho a prázdné prostory, pomalé kamerové švenky, dobře načasované hlediskové záběry). Horor, který je v demaskování některých zdrojů dnešních společenských úzkostí srovnatelně důležitý jako před pár lety Uteč (už z toho důvodu, že žijeme ve společnosti důvěřující spíš těm, kdo dokážou dobře předstírat, než obětem předstírání). 80% (06.03.2020)

K herečke Elisabeth Moss mám taký zvláštny vzťah. Občas mi lezie na nervy, občas sa to dá ustáť, ako napríklad v Príbehu služobníčky. No v tomto prípade, aj keď tu opäť hrá niečo na spôsob ženy trpiteľky, mi to nesadlo. Príbeh mal potenciál, no tých niekoľko divností to celé zabilo. Hlavne v závere. Na druhú stranu natočené to bolo pekne a nenudilo. Lepší priemer. 65/100 (08.04.2020)

Podařená jednohubka za pár korun, která si na nic nehraje - po Upgradu a Neviditelném už nic nebrání vzniku termínu "whannellovka". Tenhle chlapík má (po odpoutání se od Jamese Wana, byť první Saw se do téhle škatulky náramně hodí taky) talent dělat malé věci, jimž je vlastní milá nekorektnost a nekompromisnost. Ve výbavě sem tam efektní režijní/kamerový nápad. Proč ne. (23.04.2020)

Pozor možný bojler! A neúsporný! Horor je to jen proto, že v tom hraje hlavní roli opravdu strašlivá obluda. Ten neviditelňák musel být fuckt těžký úchyl. Chtít něco takového doma, ještě to naprcat a pak to urputně neviditelně honit, místo naplno využít potenciál moderní pokrokové technologie a urputně honit někde ve sprchách osmnáctiletých volejbalistek, to může napadnout jen krutě ujetého perverta a masochistu. Nehledě na to, že varianta b) by celý film nebývale oživila. Opravdu nechápu, jaxe Bětka mohla dostat do hauptky hlavněproudé produkce, aniž by se jednalo ryze o snímek o mutantech, oživlých mrtvolách či genetických anomáliích. Dobře vypadající prkna se tam většinou profelují přes nějakého toho Einschweina, ale od téhle taky dost tragické neherečky by nechtěl přeblafnout snad ani Úve Ból. Čili velmi podezřívám strýčka Toma či jiné Habárdovy kluky z protekcionismu zkurvené Vědeckonelogické sekty a z podprahového náboru prostřednictvím záměrného kulturního i estetického týrání diváka, aby se tento posléze toho traumatizujícího zážitku snažil zbavit engramem. Po vynikajícím kreativním Apgrejdu jsem Šanelovi dost věřil, nicméně svůj stín nepřekročil ani omylem, a jedná se pouze o veskrze průměrný a klišovitý, byť zručně natočený, rádoby napínač, který vyděsí jen hlavní představitelkou. S přihlédnutím k tomu, kolik rozličných kreaturivních vyfikundací by se dalo vyvádět s neviditelným milovníkem, jsem v podstatě zklamán, a navíc mám z té toporné krasavice koule zalezlé hluboko v břiše. (06.03.2020)

50% Krom několika nelogicnosti tomu ubližuje hlavně obsazeni hlavní ženské role, nějak mi Moss nebyla v této roli sympatická. I přesto, že to mělo dobre a silné momenty, které byly řemeslně natočeny, pocit dobrého filmu z toho moc nemám a dostal jsem chuť se opět podívat na Verhovenova Muž bez stínu, který nebyl také žádná velká pecka, ale bavil mě a zanechal pocit, že se rád po pár létech podivam- což u Neviditelného nehrozí. (18.07.2020)