Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol je na tuzemské podmínky takřka přírodním úkazem. No, i v zahraniční kinematografii podobný film abys pohledal. Jeho výtvarná stránka a nadčasová kamerová práce pana Miloty je neuvěřitelná. Černobílá tomu sluší jako holkám bikiny a systém křivých úhlů a rybích ok se začal v kinematografii plně využívat až mnohem později. Celý film má také nepřehlédnutelný psychedelický nádech. O Rudolfu Hrušínském a jeho zdejším výkonu bylo už napsáno mnohé, nebudu se k tomu tedy vyjadřovat, ale přece jen, přečtete si nápisy na úvodní straně DVD. Ačkoli on je hlavním tahounem (ani na minutu nesleze z obrazovky), za zmínku stojí rovněž Vlasta Chramostová nabitá ženskostí a nesmělý a zatrpklý pan Dvořák v podání Jiřího Menzela. Spalovače mrtvol bych nikdy nenazval hororem. Nepůsobí děsivým dojmem (snad jen návštěva lapidária a scéna z krematoria s Kopfrkinglovou dcerou), spíše se jedná o morbidní černou komedii s vytříbeným humorem alá Tim Burton. Kultovní film, ve kterém si každý něco najde. 95%. (15.08.2008)

Morbidní, temný, mrazivý a děsivý filmový klenot s neopakovatelnou atmosférou. Film, jako je Spalovač mrtvol se rodí jednou za století. Zjeví se jako temný Anděl smrti, který pokryje vše okolo sebe temnotou. Pro Ameriku je legendární horor Psycho. Pro nás je to Spalovač mrtvol. Protože to největší zlo je to, co je v nás. Naše představy, myšlenky a pocity. Hranice šílenství, která se někdy může zdát mnohem blíže, než si myslíme. To, čeho je člověk schopný, jaké hranice je schopen překročit. Tento snímek není jen "filmem". Je jakoby z jiné dimenze, nadpozemsky hodnotné a jedinečné umělecké dílo. Životní role Rudolfa Hrušínského. Jeho proslovy a myšlenky jsou dovedeny k naprosté dokonalosti díky jeho mistrovskému umění a citu, jak zacházet s hlasem. Jeho hlasový projev je dost možná jednou z věcí, díky níž je Spalovač mrtvol tak hypnotický. Nebeská hudba Zdeňka Lišky, prostupujíc celým tímto blaženým snímkem, je jako jakýsi děsivě uklidňující balzám pro uši. A vybroušené dialogy, které v sobě nesou hrůzné poselství, které je zároveň kruté i pravdivé, stejně jako obdařeno černým humorem. A Helena Anýžová, jako Kopfrkinglova můza, přelud, "Dáma v černém", působí jako bytost z jiného světa. Je dokonalá. Jeden z nejlepších českých snímků vůbec. "Vidíš tu tyč? Pan Dvořák ji chtěl odstranit, ale já mu říkal, že ji ještě někdy... můžeme... potřebovat...", "To je učitelka klavíru. To snad bude vhodnější." (28.11.2007)

Jeden z nejsilnějších zážitků, který jsem v bohaté české kinematografii okusil. Ať už se jedná o výsledný pocit, herecký um Rudolfa Hrušínského (který už ve své filmografii nepřekonal), „fantaskní“ Milotovu kameru nebo dekorativní hudbu. Vše by klidně mohlo působit samo o sobě, ale obratným skloubením jednotlivých složek dostává film „vyšší“ rámec, nádech nadčasovosti. Hrušínský plně vystihl psychiku Kopfrkingla, jeho „humánní“ filosofii. Při poslouchání jeho ód na nejmilosrdnější a očišťující smrt zbavující lidstva utrpení člověku neustále běhá mráz po zádech. Je to dáno i precizně vybudovanou atmosférou, tím zamlženým, temně absurdním oparem. Jeho myšlenky začínají dostávat reálný charakter v momentu, kdy se o slovo hlásí nacistický režim. A zvrácená proměna jedince dostává ještě jasnější kontury. Je jasné, že jiné podobné dílo už nikdy nevznikne, a proto si vážím tohoto klenotu o to víc. (29.10.2003)

Naprosto destruktivní záležitost, u který se neobejdu bez pořádné řádky nervů, protože Rudolf Hrušinský hraje tak dokonale, že strach jít z něj by ještě bylo hezké, ale tady je to ještě něco více. Ten film se promítal v Holandsku a lidi se tomu neskutečným způsobem smáli, když film promítali v Itálii, prožívali to na plátně jako ten nejkrutější horor, který kdy vůbec viděli, protože spalovat mrtvoly při premiéře v té době bylo zakázané a diváci z toho museli mít noční můry, ale když se film promítal tady, byl z toho každý šokovaný. Spalovač mrtvol je dost možná nejlepší český film v celé historii česko-slovenské kinematografie, ale já musím potvrdit, že českých filmů, a pětihvězdičkových existuje přeci jen více, i když čtyři hvězdičky tady jsou také hodně silné, jsou hlavně proto, že ten film nepřináší nic dobrého. Je to vlastně velký herecký koncert Rudolfa Hrušinského, protože zahrát někoho tak brilantně jsem snad ještě nikdy neviděl, nebo jsem nad tím minimálně po skončení filmu chvíli přemýšlel. Ze Spalovače mrtvol šel strach, ještě aby ne, tvůrci to prý točili proto, aby se lidi smáli, ale nakonec odvyprávěli tak zlý příběh, že černý humor zastřel celý ten příběh vlnou strachu. Mně se tento film líbil, tvrdím, že je to dost možná nejlepší český film, ale přesto dávám čtyři hvězdičky a na více se nezmůžu. Měl jsem z toho prostě tak zvláští rozporuplné pocity, kterým jasně vévodil Rudolf Hrušinský, ale taky fakt, že depresivní film, kde příběh jde od deseti k pěti stačí vidět jen jednou a víckrát už ne, a to je docela škoda. --- Dáš si rakvičku nebo věneček? (21.08.2008)

Už při prvním zhlédnutí jsem byl naprosto ohromený tímto grandiózním filmem a nezapomenutelným zážitkem z něj (i když se pak u mě dostavila docela slušná depka ;-)). Při dalších zhlédnutích jsem si Spalovače užíval ještě víc, a to všech jeho složek, ať už to byl brilantní Rudolf Hrušínský (pro mě osobně jeho nejlepší herecký výkon), výtečná Herzova režie, Liškova hudba, Milotova kamera, Janáčkův střih, mrazivá atmosféra, či cynický, černý a morbidní humor (ale naprosto chápu, že to někomu vtipné nepřišlo; ostatně i mně při prvním zhlédnutí do smíchu zrovna nebylo...viz Herzův monolog v bonusech). Myslím, že ani nebudu moc přehánět, když Spalovače označím za jedno z nejlepších dramat, které kdy byly natočeny (z československých možná vůbec nejlepší). (29.03.2008)