Panna a netvor

Do hororu daleko a k pohádce, která se dá oblíbit, ještě dál. Herz je jako jediný režisér výrazným zástupcem hororového žánru, který u nás nikdy neměl na růžích ustláno. V dětství mně film nenahnal strach, a jsem si jistý, že ani dnes se to nikomu nestane, zvláště když Vlastík Harapes tančí v tak nepovedené a vypelichané masce a Zdena Studénková svým křikem zdatně předstírá šílený strach. Maskéři by zasloužili za takovou nevkusnou masku pokárat a svoji vinu na tom nese i režisér, který se nedržel původní předlohy. Příběh je pochopitelně věčný a vzniklo bezpočet variací na příběh o síle lásky, která zlomí sebevětší kletbu. Jestli to takhle funguje mimo filmový svět, odzkoušeno nemám, ale nic není vyloučeno. Herz zvolil pro složitou látku kvalitní filmový přístup, přesto netrefil ten správný poměr, a řada vážně míněných, původně strašidelných scén, působí z dnešního pohledu spíše úsměvně. 40% (05.04.2012)

Juraj Herz opravdu balancuje na hraně únosnosti. Jako malé děti nás na tuhle hrůzu vzali soudružky učitelky do kina, aniž věděly, o co jde. Myslím, že jsem nebyl jediný, který měl podstatnou část filmu zavřené oči a klepal se strachy. Dokonce, i když film později dávali v televizi, nechtěl jsem se dívat, protože jsem měl z tohohle hororu strach. Až v dospělosti jsem film viděl celý bez přivření oka a musím napsat, že atmosféra je strhující. URČITĚ NEPOUŠTĚT MALÝM DĚTEM. (20.06.2005)

Pojďme se krásně bát, než z netvora stane se baleťák a panna přestane býti pannou.. Není bez zajímavosti, že Herzova romantická pohádka s hororovými prvky se z úsporných důvodů natáčela současně s jiným autorovým startérem dětských depresí a pomočování (Deváté srdce) a Jurajovi nutno přičíst k dobru, že i do exteriérových scén v lesích, co vypadaly jak sibiřská tajga po pádu meteoritu, vnesl neodolatelně děsivé kouzlo. Hlavní hybná síla filmu (Hapkův ústřední klavírní motiv), je tady sám o sobě za pět hvězd, ovšem ty "volume up" varhany z kremační síně začnou být po čase otravně ohlušující, až by z toho háral pes. Zajímala by mě gáže pana Vosky, když na začátku bylo v lese zahaleném mlhou skrytým podtextem řečeno: „Ty se hlavně starej o to, aby Voskové měli co jíst a pít..“ (02.11.2010)

Neviem prečo som si počas projekcie spomenul na Caprov Život je krásny (1946). Asi preto, že rovnako končil rozprávkovo idealisticky a práve onen sarkazmus a prevedenie nadprirodzených prvkov, vďaka ktorým tak skončí vyznieva maximálne cynicky a nereálne. Panna a netvor je toho typickou ukážkou. A Herz si to dozaista uvedomoval tiež. Dáva rozpoznávať Jakubiskov štýl, prácu s obrazom, okulahodiaci svet tajomných miestností a nevyspytateľných komnát. A lásku. Opätovanú, ale za akú cenu. Český a slovenský divák by si takto kvalitné kúsky nemal nechať ujsť. Vrelo odporúčam 75-80%. (19.05.2016)

Žádná pohádka,tohle je nekompromisní hororová fantasy a vidět to v takových deseti letech,aspoň měsíc neusnu hrůzou.Herz dokázal jen za pomoci zvuků a famózní hudby vytvořit tak hutnou atmosféru,že člověk chvílemi ani nedýchá.A samotný netvor má na hony daleko k vypulírovanému zvířeti ze známé disneyovky (ostatně,to celý film).Je skutečně děsivý,démonický,zakletý v samotě.A jeho narůstající láska k dívce,která ho v té samotě vyruší a nenávist k sobě samému,je přímo hmatatelná a dojímavá.Jediná má výtka směřuje k podivnému konci,který nic nevysvětluje,prostě nastane a nechá diváka,aby si vše vyložil sám.Ale možná to byl ten nejlepší možný závěr.Alespoň se nic nepokazilo a zůstal jenom jeden krásný film,v naší kinematografii řekl bych ojedinělý. 90 % (02.01.2011)