Holky z porcelánu

Když si tento film člověk pustí doma v televizi nebo přehraje z nějakého přehrávače tak dejme tomu, že to mohu brát jako oddechovou záležitost, nebo při projekci něco doma udělat atd. Ale když si představím, že se na film chodí do kina tak pak to mění situaci. A je jedno jaký rok se píše a jaký režim máme. Snímek je to slabý, jak dějově tak zpracováním. Lépe jsou na tom herecké výkony jako třeba Myslíková nebo Hartl. A aby mě stačilo k dobrému hodnocení, že přede mnou skotačí hezké holky s hezkýma nohama, tak to mě nestačí. (16.11.2009)

Z úcty k nedávno zesnulému režisérovi, jsem si prostě musel zas po nějakém čase pustit nějaký ten jeho film. Juraj Herz byl mistr svého oboru a já mám samozřejmě nejraději jeho „hororovou“ tvorbu. Já si však chtěl pustit něco z jiného soudku a tak samozřejmě padla volba na tuto ztřeštěnou komedii. Pěkné písničky, pěkná děvčata, spousta humorných situací i slušné herecké výkony, co víc si může člověk přát. Je sice pravda, že Herz natočil několik mnohem povedenějších a lepších filmů, ale i tento patří mezi dobrý průměr. (11.04.2018)

Na jednu stranu je to hrozná kravina, která je vlastně celkem o ničem, a navíc je tady D. Havlová (resp. tehdy ještě Veškrnová) naprosto hrozná, přehrává a ze všech je vlastně úplně nejvíc na facku, přesto se najdou scény, který pobaví, zejména pak slovní souboj hlavní skladnice a jejího exmanžela. Tam se najdou perly, který jsou nejspíš ze života, a to je na tom asi největší zábava. Zbytek je průměr a celkově můžu říct, že stačí tenhle snímek vidět jednou za čas... za delší čas. (23.11.2020)

Zdánlivě prostý příběh z naprosto neromantického prostředí plný stříbrného větru - po žensku-dívčensku. Mužské příběhy jsou v tomto pohledu viděny a vnímány z vnějšku jako rámec krášlící hned celý záhon dívčích nadějí a iluzí. Tato starší sestra obdobně komponovaného LÉTA S KOVBOJEM (scénáristkou v obou případech byla ne nezručná spisovatelka normalizace Jaromíra Kollárová) buduje fabulační jádro filmu již z námětu do potlačeného rodinného trojúhelníku, jehož hrdiny se stanou shodou okolností dva skladníci reprezentující obě základní pohlaví. Postavy nejsou schématy, jejich zasazení do kontextů je přirozené a jaksi samozřejmě zdařilé. Vedle Myslíkové překvapuje začínající Kořínková zdařilým postižením "dívky v rozpuku", osobitou figuru na malé ploše skládá ne o mnoho starší Jan Hartl a - vypůjčím si výstižné přirovnání svého kolegy spolukomentátora Karlose 80 o duchem mladé dámě První republiky - svou osobitou kreací exceluje Marie Rosůlkové, která se v zralejších letech přehrála-posunula do pozoruhodné polohy zralé dámy v nejlepších letech, jíž nic lidského není cizí - ani humor a sebeironie. Zapomenout nejde ani na režiséra Juraje Herze. Na jeden komediální odlehčený film je toho vlastně víc než dost. Tento dojem nedokáží zastřít ani ne vždy funkční - tím ne ve svém celku zbytečná - hudební čísla (zaujme zajímavá talentovaná Jana Robbová). Normalizační crazykomedie? A proč ne! (22.03.2008)

Námět je skoro dadaistický - revize ve skladu porcelánu, příběh je o ničem, ale herecké výkony a režie povyšují tuhle povinnou socialistickou blbost na roztomilý šperk. Tenhle film dělají maličkosti: "to" Hartl, písnička Svatební cesta kolem světa, roztomiloučká Kořínková, svobodná matka s očima, ve kterých by se utopily armády, Veškrnová a její gazela. Mimochodem - Herz prý tenhle námět, dlouho ležící na Barrandově, dostal za trest, za dekadentní Morgianu. Nic jiného mu nedovolili natočit. (29.10.2011)