Bába z ledu

Film o bláznech! Já nevim, ale takhle se snad normální lidi nechovají. Ano, jsou sobci, jsou nevychovaní malí parchanti, jsou lidi , kteří by se pro rodinu rozdali atd., ale ty jejich reakce zachycené ve filmu mi prostě přijdou nenormální. I ta Hana je svým způsobem praštěná, i když Zuzana Kronerová ji zahrála senzačně. Nevim, asi to byl účel - jakože jsme všichni svým způsebem blázni, např. v Pelíškách to funguje skvěle, ale v tomhle případě mi to nefungovalo, asi se moc tlačilo na pilu. Nakonec nejlepší byly nic neřešící scény s otužilci. A co ten závěr? Podle mě jedno velké rozhádané a rozvrácené nic. Rád bych dal 4*, ale bohužel, ty dávám jen když vím, že si film rád pustím znovu. A taky marně přemýšlím za co dostala Petra Špalková Českýho lva, mě se zdála naprosto nevýrazná. (11.03.2018)

Film, který je opravdu ze života a spousta lidí se v něm pozná. Zbytečné vykecácání je zde nahrazeno velmi zdařilými hereckými výkony. Kronerová si tu sošku zasloužila. (Ostatní ocenění mne zas tak výrazně nepřesvědčili, že by to mělo být to nej v čs kinematografii za onen rok) Není to film, který by si člověk dal do filmotéty a třikrát za rok pouštěl, to ne. Je to "jen" dobře natočené drama o rodinných vztazích. (17.03.2018)

Civilní a velmi čistý lidský film. Je pravdou, že k porozumění je potřeba si něco odžít a nabýt životních zkušeností. Každý má přesně TO, co potřebuje k tomu,, aby pochopil, prozřel a doplaval právě TAM, kam má. Chlad a nejen ten z ledové vody nás provází celou dobu a pokud ho dokážeme přijmout, nakonec naplní celou naši duši teplem přijetí a láskou. Vždyť cesta již je cílem. Poděkování všem za velmi intimní zážitek. (05.04.2019)

Baba z ľadu je ďalším príkladom toho, že sa film nie len u nás, ale aj u bratov Čechov po malých krôčkoch posúva vpred. Zuzka Kronerová má môj obdiv za prijatie tejto role. Nielenže pravdepodobne nie je pre ženu v jej veku celkom príjemné sa pred kamerou pretŕčať v plavkách, ona v nich dokonca musela plávať v trojstupňovej vode. Navyše hrá solídne, akurát jej postave život celkom naložil. Po nebohom manželovi jej zostal obrovský starý dom a dvaja dospelí synovia, ktorých by som nechcela ani zadarmo. Vlastne, ak by som si mala vybrať, zo všetkých postáv z tohto filmu by to vyhrala tá sliepka. Tá bola parádna. No napokon, aj ona z toho všetkého dostala depresiu. Ale teraz vážne. Šesťdesiatnička Hana sa snaží zo všetkých síl držať rodinu pokope spoločnými obedmi, na ktoré vždy vypečie päťdesiat rezňov a polievku nezabudne preliať z hrnca do ozdobnej misy pre zachovanie patričnej úrovne. Ako prejav vďaky dostáva možnosť vypočuť si vzájomné bratské osočovanie, sebaľútosť a pohľad na vnuka, ktorý svoj mobil máča v polievke, pretože ho nevie pustiť z rúk ani na tú krátku vzácnu spoločnú chvíľu. Minimum dialógov často pekne nahrádzajú veľavravné pohľady. Keď čistou náhodou Hana spozná skupinu otužilcov, jej život sa začína meniť. Prestáva chcieť byť dokonalou mamou, začína chcieť konečne aspoň trošku žiť. Charaktery vedľajších postáv by som viac rozvinula, na niektorých miestach by som pokojne ešte viac pritvrdila. Nie je to zlý film, no na štyri hviezdy do cieľa mu ešte pár metrov chýba. (03.04.2018)

Mně je to poselství, které chce film předat, velmi sympatické - ono zamyšlení nad sebeúctou, sebepoznáním, vlastní svobodou a především sebeuvědoměním -, ale když ono je to tak těžce tezovitě, v podstatě prvoplánově a předvídatelně natočeno. Navíc mi vadilo, že zde máme spíše karikatury, než životné postavy, až absurdně dovedené do krajnosti (především postava Vilhelmové-Dykové, i když tu moderní hipsterskou blbku zahrála skvěle, pokud ji tedy musela hrát, toť otázka) a mužské postavy jsou všechny do jednoho slaboši, a to dokonce i ta, která zdá se už ví, co od života chce. Ten zvrat do slabocha na konci filmu to celé tak nějak posadil na zadek víc, než obě postavy bratrů, opět vyvedené v absurdně krajních polohách chudého lenocha a závisláka na nakupování starých knih a pracovitého boháče, který jde pro úspěch přes mrtvoly, jak je naznačeno u jednoho z obědů. Mimochodem, tuhle doslova úchylku českých tvůrců na scény u jídelního stolu dodnes nechápu (třeba Hřebejk je v tomhle zcela ulítlý), asi holt jiný kraj, jiný mrav. Vadily mi nezvládnuté herecké výkony u neherců, časem už mi slepice lezla na nervy (byť chápu tu metaforu k lidem, kteří jsou v depresi, dokud nenajdou sebe a místo, kde jsou šťastní), samotné seznámení s otužilci na začátku mi přišlo hodně nevěrohodně podané, nepotěšila mne sexuální scéna a olej, což se sem moc nehodilo, vadila mi další teze, že Ivánkovi stačí k odložení tabletu prostředí těch správných lidí (bez bio produktů, bez přehnané přecitlivělosti a sledování moderních trendů – i když cyklisté mi tu chyběli), přece jen to chtělo více rozvést (včetně scény, kde klukům ve škole nabančí, ta zde zoufale chybí), vadilo mi nedořečení mnoha motivů, i ten konec, ze kterého se Bohdan Sláma vylhal nejjednodušším možným způsobem (včetně postav manželek) a k němuž vlastně nevede rozumné vysvětlení, proč. Jak jsem už psal - samotná myšlenka, některé vtipné či úsměvné scény, to vše je fajn, navíc se to natáčelo U Sváry, kam chodím na pivo, takže tam to prostředí znám, ale celkově mi přišel ten film postavený na vodě. Ale jinak samozřejmě, klobouk dolů před herci a jejich plaváním ve studené vodě. (08.09.2020)