Bába z ledu

Žel, pro mě nejslabší režisérův snímek. Od uvolněných Divokých včel, kde byl Sláma spojením komedie a dramatu úžasně nad věcí, přes drsnou psychologii Štěstí, až po další jeho lidské příběhy, se dostal do současné tuzemské dějové prázdnoty, kde jeho osobitý štyl jen nedočkavě přešlapuje za kamerou a žánrové póly se těžce odpuzují. Nepomáhá ani jeho klasický herecký tým plus pár "nováčků", kteří společně vytvořili přemíru postav bez možnosti pořádného hereckého projevu. Kontrast mezi životními styly je sice pěkný, nicméně postavy obou synů a jejich rodin mi ve finále přišly neskutečně zbytečné (jak mám Petru Špalkovou rád, tak Lva za vedlejší roli vážně nechápu...). Daleko více mne zaujala Alena Mihulová a její příběh, na kterém bych, po totálním vymazání Haniny rodiny, jejichž příběhy se mohly klidně odehrát v desetiminutové retrospektivě, která by divákovi i silněji přiblížila životní odtažitost hlavní hrdinky, celý film postavil. V žádném případě si nedovoluji kázat či poukazovat, jak to měl vítěz letošního Českého lva točit, nicméně z nabídnutého materiálu jsem k tomuto závěru došel. (12.03.2018)

Bába z ledu je možná nejkonvenčnější Slámův film, který se třeba divácky oblíbeným filmům dua Hřebejk - Jarchovský blíží zejména přesunem důrazu z vyprávění obrazem na herecký projev a dialogy. Ostatně, podobně jako v hřebejkovinách tu k řadě konfrontací mezi postavami dochází u jídelního stolu. _______ A v nich právě vynikne jeden zásadní problém: Postavy jsou až příliš typizované na to, aby mohly být vnímány jako realistické obrazy skutečných lidí a zároveň je nelze považovat ani za trefné karikatury, protože ztělesňují spíše lidové předsudky a klišé, než reálné charaktery. Paradoxně je tak Bába z ledu mnohem méně výstižná, než třeba neprávem přehlížený Instalatér z Tuchlovic (2016), jehož tvůrce Tomáš Vorel jinak rád sahá pro karikatuře a grotesknosti._______Tak třeba jeden z Haniných synů (Marek Daniel) si hraje na ušlechtilého intelektuála, který okázale pohrdá plebsem, ale jinak je to spíš budižkničemu, jenž se stížnostmi na morální zkaženost doby snaží na něco svést svou neschopnost materiálně zajistit vlastní rodinu. Jeho bratr (Václav Neužil) slouží jako šablonovitý protipól a je tedy bohatým podnikatelem, co si u jídla stěžuje na „nemakčenka“ ve státní sféře, nicméně v jeho životě schází – ó, jak originální - opravdu vřelé citové vztahy. A to jak k jeho přecitlivělé manželce (Tatiana Vilhelmová), která jí jen bio potraviny a tiše pohrdá lidmi, co nemají její vybrané způsoby, tak k malému synovi Ivánkovi, jehož citová odcizenost je ve filmu demonstrována tím, že neustále hraje videohry vydávající iritující „počítačové“ zvuky. _______Zatímco ambiciózní evropské filmy sbírající pozitivní ohlasy na festivalech se buď odráží od životných, bravurně odpozorovaných postav, jež sledují ve zcela přirozených situacích (např. celé rumunská nová vlna) nebo hledají originální, stylizovaný způsob, jak nahlížet na klasická témata (např. Saulův syn), Bába z ledu uvízla v nepříliš podnětném fikčním mezisvětě, který je v principu všední, ale zároveň zřetelně umělý a vykonstruovaný. (23.03.2018)

Pojetí lidského domova v mnoha jejích podobách. Je v tom samozřejmě dosti životních pravd. Tedy jakých se odehrává denně hodně. Dějová linie se nijak nepodbízí lacinou líbivostí. V každém případě se jedná o film, které psal život. Způsob, jakým je Bába z ledu natočená, jak už výše bylo řečeno, je přinejmenším podle mě to lepší ze současné české tvorby. (30.10.2017)

K tématu stárnoucí hlavy rodiny, která se vzepře potomkům a začne si žít svůj život, se u nás natočilo poměrně dost. Chápu, že je jiná doba a že poetika Högra s Medřickou v Romeovi a Julii na konci listopadu je už lehce passé, zatímco tady jsme svědky poměrně naturalistické scény, kdy si Zuzana Kronerová olivovým olejem promazává frndu, aby mohla kopulovat. Taky jsme uměli dělat filmy, kde se prolínalo několik dějových linií, které se vzájemně doplňovaly a byly humorné i smutné (Vesničko má středisková, Pelíšky). Zatímco tady jede jediná a poměrně nudná linka, kdy babě hrábne, začne se otužovat a spustí se s pochybnou existencí. Nášlap k humorným situacím ze života v podobě povinných sobotních obědů se nějak nedaří a všechny postavy se chovají úplně ujetě a v celkovým kontextu nelogicky. Jediná normální je tu Petra Špalková a jí pak stačí čtyři repliky na Českýho lva za vedlejší roli. Bábu z ledu dávám k ledu. (13.03.2018)

Neviem z akého dôvodu je tento film stále v modrých číslach, lebo podľa mňa je to určite jeden z tých naozaj dobrých a kvalitných filmov, akých paradoxne v Čechách v poslednej dobe nevzniká zas tak veľa,napriek tomu, že sa tam točí množstvo filmov. Najsilnejšia zbraň tohoto filmu je jednoznačne jeho civilnosť a reálnosť, fakt to trochu pripomína tie kvalitné severské filmy z poslednej doby v ktorých povie pohľad viac než 10 slov. Z. Krónerová jednoznačne kraľuje a s O. Novým si výborne sadli. Sex. scéna o ktorej sa pomerne veľa hovorilo je dosť odvážna vzhľadom na ich vek, ale režisér to podal celkom stráviteľne, navyše ju okorenil humorom. Olivový olej vždy dobre padne. Rodinné scény a vzájomné vzťahy boli veľmi dobré, ale mohlo sa na nich ešte viac zapracovať, čo je u mňa jediné mínus. Myslím, že Český lev je v správnych rukách. 80%. (15.04.2018)