Kimi no na wa.

Kdybych neměl nakoukanou anime řadu Rascal Does Not Dream... dal bych filmu i vyšší hodnocení, ale takhle nemůžu. Příběh je rozhodně zajímavý a nedivím se, že mnoho lidí zaujal, ale zas tak moc to mé srdce nezasáhlo. Taki a Mitsuha jsou fajn dvojice a všechno tam dává svůj smysl, jenže se to chvílemi i docela táhne a dílku bych tak ubral takových 10 minut. Animace je ale jinak nádherná, hudba vše skvěle podkresluje a je tu i pár zajímavých twistů. Na druhou stranu je film ale trošku nadhodnocený a celkově tu máme kvalitnější příběhy s různými paradoxy, jako je právě Rascal. 75% (09.09.2020)

No, takže ten typ se nějakej čas prohazuje s tou holkou a je to celkem i vtipný. Nikdo ale neví proč. Pak se zjistí, že to bude asi z toho důvodu, že vypil saké udělané z jejích slin, které ona dala do nějakého chrámu nějakému bohovi. Vůbec, pokud se nevyznáte v japonské mytologii, tak na to ani nekoukejte, jinak to nepochopíte (já to tedy nepochopil, ale možná jsem jen blbej). No a ta kometa s tím v podstatě vůbec nijak nesouvisí, má asi pouze přidávat na dramatičnosti. Takže asi tak... 20% (18.10.2017)

Nejpřeceňovanější anime roku 2016. Příběh nepřináší nic nového. Mistrně poskládané střípky nepříliš okoukaných klišé, skvěle odvedená řemeslná práce, emoce naladěné tak, aby film rezonoval ve vaší vlnové délce. Ale aby bylo jasno, stále je to výborná podívaná. U první poloviny jsem se náramně (neironicky!) bavila, ta druhá se na můj vkus už trochu táhla. Obávám se, že máme tendenci promíjet animovaným filmům mnohem víc, než by prošlo u hraných. Asi proto, že reálněji působící fikci budeme rozpitvávat ze všech hledisek, kdežto zde se necháme unést do jiné dimenze a když přistoupíme na režisérovu hru, zapomeneme na pozemské zákony a na konci nám zůstane jen ona melancholická rezonance... K žebříčku filmů mého života má však toto mooc daleko. (10.02.2017)

Úplně nejlepší anime film dle Rotten Tomatoes? No ačkoliv všechny další místa zabírá Mijazaki a jeho úchvatné starší kousky, nelze s tím nesouhlasit. Už sakra dlouho jsem neviděl nic takhle kouzelného, takhle hlubokomyslného a do anime podoby po dramaturgické stránce naprosto bezchybně zpracovaného (jestli vznikne film, asi nechci být u toho :D). Je pravda, že v tomhle žánru nemám tolik nakoukáno a anime seriálům se cíleně vyhýbám, ovšem jakmile jsem si zvykl na pověstný japonský koncept vyprávění, tak jsem byl naplno vtažen do děje. Půlku práce odvede nádherná podmanivá hudba..někdy velice hravá a v určitých momentech dokáže perfektně vygradovat neskutečné příběhové situace, které se rozhodně nevyplatí zjišťovat dopředu. Nic víc netřeba dodávat, pokud bych měl doporučit jeden anime film a nebyla by to Princezna Mononoke, bylo by to toto. (11.10.2017)

I když to tak možná podle mých hodnocení nevypadá, tak mám tvorbu Makota Šinkaie v podstatě velmi rád. Ten pán dokáže rozehrát opravdu skvělé, příjemné, poetické a hluboké představení, které si člověk dokáže velmi dobře užít. Jediné s čím jsem měl až do dnešního dne tak trochu problém a asi hlavní důvod proč jsem některým jeho dílům nemohl dát plné hodnocení byl prostě konec. U většiny z nich jsem vždycky něco očekával, představoval si jak by to mělo být zakončené a snad nikdy mi to nevyšlo. Navíc ve mě způsoby jak to Makoto povětšinou uzavíral vyvolávaly spíše zklamání, které mírně posílalo do kopru ten silný zážitek, který jsem si během sledování úspěšně budoval. No a teď je to konečně překonáno. Makoto konečně předvedl závěr, který umocnil mé dojmy a tak si ode mě prostě 5* zaslouží. Animace, hudba i postavy jsou opět výborné a i to jak si Makoto pohrává s časem a vědomím je prostě hodně originální a zajímavá podívaná. Nemám co vytknout, krásné příjemné a poetické... 9,5/10 (10.09.2016)