Kimi no na wa.

Shinkai má nový film. To je mi milé překvapení. To zas budou pretty colors. A byly. Naštěstí ne tak moc, jak obvykle. Řekl bych, že tam byly i náznaky studia Ghibli. Učí se. Tématika? Výměna těl a cestování v čase... Pravda, když tuto sezónu máme 6 sérií s cestováním v čase, proč nemít i pár filmů. Jak se to povedlo? To dobré: animace, občasný humor, silnější začátek. To špatné: PŘÍBĚH (což pokládám za nejdůležitější), několik naprosto nelogických věcí (jako že se nikdo z nich nikdy nepodíval do kalendáře? Že se jako první v pořadí nesetkali? Probůh... Vždyť tak, jak se chovali, by se nechoval nikdo...), trapné zakončení, až moc velký důraz na osud a souznění, atd atd. Shrnutí: Není to špatný film, ale dělá ze sebě něco, co není. Člověku to přinese 1,5 hodiny pěkných barviče, občasného chichotu a některým možná i zvědavosti, jak že to vůbec skončí. Podívali by se na toto však podruhé? Hádám, že ne. Na Toki wo Kakeru Shoujo to nemá a je to škoda. Chybí mi zde nějakým způsobem zapamatovatelní hlavní hrdinové, což ani jeden z nich nejsou. Holčinu z TwKS si pamatuji doteď, i jejího milého. Celkově bych hodnotil jako průměr, poklidný film, když není na co jiného se koukat. Škoda toho nevyvedeného cestování v čase, děr v příběhu a dalších negativ, které z toho udělali takový, jak to říct, zmatený - přeskakující snímek z jednoho místa do druhého. Kdybych to měl shrnout do pár slov, použil bych označení jednoho mého oblíbeného recenzenta: "pretty colors, plot convenience, time travel bull*hit.". Střízlivých 60% (11.09.2016)

Šinkai Makoto má zkrátka svůj styl. Kámenem úrazu je však to, že jeho filmy pak všechny působí podobným dojmem. Z nějakého důvodu jsou dokonce i plakáty jeho filmů tak podobné, že není divu, že se mi to všechno slívá dohromady. Důraz na oblohu, dvě postavy s nějakým osudovým vztahem... Zkrátka to všechno působí jen jako obměna toho samého. A to je podle mě trochu škoda. Na druhou stranu, tenhle snímek přece jenom svou kvalitou a příběhem lehce vyčnívá. Rozhodně se mi líbil víc, než některé jiné Šinkaiovy filmy, které jsem viděla (přiznám se však, že jsem zdaleka neviděla všechny, takže nemám jak pořádně srovnat). Docela chápu, proč se tenhle film setkal s takovým úspěchem. Příběh je dobře vystavěný a vztah obou postav taky hezky vyobrazený, dokonce se dá mluvit o jisté "dojemnosti". Za mě byla ta "dojemnost" ještě docela příjemná a v mezích, ale je nutné říct, že Šinkai je přesně ten typ režiséra, který má tendenci přehánět to s melancholickou atmosférou. Právě proto mi jeho styl úplně nesedí. A to přitom jsem člověk, který si na nostalgický či melancholický tón ve filmech docela potrpí, jenže jde o to, aby vznikal přirozeně. U Šinkaie je to někdy tak nějak "na sílu", nebo jinak řečeno "přes čáru". A to mi vadí. Naštěstí v tomhle filmu to až tak přehnané nebylo. Ano, konec k tomu měl sice blízko a z mého pohledu nebylo nutné to konečné vyústění takhle rozvléct, ale nakonec jsem byla spokojená. Abych to shrnula, Kimi no na wa sice nepovažuju za žádný skvost, ale uznávám, že se řadí k významným anime filmům posledních několika let. ~(4,2★)~ (16.09.2019)

Ano, jistě se najde dosti podobných námětů. Asijská kinematografie, a nejen anime, je jimi až protkaná. Dalo by se najít i dost zdrojů inspirací. Ať již v tvorbě jiných, či přímo v Šinkaiově. Myslím ale, že srovnávání zde není na místě. Zde je to... jiné... Pokud se dokážete od srovnávání oprostit, dostane se vám nádherného až dech beroucího snímku. Detailní, propracované, vtipné, něžné, romantické, dramatické, uvěřitelné, úžasné a zapamatovatelné. Do nejmenšího detailu. (04.11.2018)

Nejpřeceňovanější anime roku 2016. Příběh nepřináší nic nového. Mistrně poskládané střípky nepříliš okoukaných klišé, skvěle odvedená řemeslná práce, emoce naladěné tak, aby film rezonoval ve vaší vlnové délce. Ale aby bylo jasno, stále je to výborná podívaná. U první poloviny jsem se náramně (neironicky!) bavila, ta druhá se na můj vkus už trochu táhla. Obávám se, že máme tendenci promíjet animovaným filmům mnohem víc, než by prošlo u hraných. Asi proto, že reálněji působící fikci budeme rozpitvávat ze všech hledisek, kdežto zde se necháme unést do jiné dimenze a když přistoupíme na režisérovu hru, zapomeneme na pozemské zákony a na konci nám zůstane jen ona melancholická rezonance... K žebříčku filmů mého života má však toto mooc daleko. (10.02.2017)

Nechce se tomu věřit, ale Šinkai to skutečně dokázal. Po téměř deseti letech od jeho vrcholného díla "5 centimetrů za sekundu" přišel s obdobně emocionální peckou, která se nebojí míchat/střídat neslučitelné žánry a razantně měnit směr vyprávění - divák je už před polovinou ponechán s otevřeným ústy a nemožností odhadnout následující vývoj. Stejně jako již zmíněných "5 centimetrů" jde o film pro lidi s hlavou v oblacích. Realisticky orientovaní jedinci se s ním nejspíš minou. 10/10 (21.11.2017)