Atomic Blonde: Bez lítosti

Atomic Blonde má o něco složitější startovací pozici (John Wick nastavil laťku zatraceně vysoko). A netřeba to protahovat - příběh chladné agentky MI6 Lorraine Broughtonové se na Wicka nechytá. Snaží se nabídnout složitější strukturu vyprávění, ale výsledek nemá zdaleka tak vyvážené tempo ani dostatečně zajímavě vykreslené pozadí světa tajných služeb. Finální nálož zvratů je navíc dost nepřehledná (asi vím, o co tam šlo, ale ruku do ohně bych za to nedal). Na druhou stranu je Berlín atmosférickou kulisou, herci přesně vybraní, soundtrack několika nápady pobaví a režie nepostrádá silné momenty. Být scénář vyváženější a konec o něco méně zmatený, Wick by měl přímou konkurenci. Takhle mu Atomic Blonde kouká na záda. Na druhou stranu - v jednom momentu zabijáka Keanu Reevese překonává a to finální akcí na schodech. Ta trvá dobrých deset minut a patří mezi to nejlepší, co kdy v akčním žánru vzniklo. I kdyby vás zbytek filmu nudil, u téhle scény vám 100% padne brada na zem. A Charlize Theron je v hlavní roli naprosto fenomenální a hodně hlasitě si říká o ženskou bondovku. 70% (31.07.2017)

Atmosférický Berlín, hodně neonů, osmdesátkové hity, nekompromisní choreografie a Charlize Theron na ledu. Několik scén, a není jich málo, je naprosto exkluzivních. Tvůrci se nebojí do toho šlápnout a David Leitch po prvním Johnu Wickovi rozmetává dosud smutnou skutečnost, že režírující kaskadér nebyl nikdy zárukou kvality. Teď je, a zatraceně chutnou. Samozřejmě stále (u Wicka víc) surfujeme na vlně absurdnosti, útlá blondýna řeže stokilové chlápky v kvalitní kaskadérské práci a hraje lopotnou hru na kočku a myš, ale stejně to celé sežereme. Má složitější strukturu vyprávění, místy zbytečně zamotanou a neučesanou, kdy o mnohých zvratech nelze nepochybovat. A tempu mnohdy dochází dech. Učesaná je naopak hlavní hrdinka, vychytralá potvůrka, která vycedí několik hlášek, drsných pohledů a hbitých úderů. Akce mění atmosféru, někdy je přestylizovaná, jindy brutálně syrová (viz. opěvované divočení na schodišti, které naši nohatou hrdinku zatraceně bolí – protivníky ovšem víc). Sympatické grády má i lesbická scéna. I to se počítá. (03.08.2017)

Atomic Blonde sice disponuje zajímavým vizuálem a neotřelým prostředím, ale zdaleka diváka nezaujme tak, jak by chtěla. Nechybí tu násilí, odhalené sexuální hrátky, či hra na více stran, to je pravda. Každopádně se Leitchovi nepovedlo tyto prvky uspokojivě zkombinovat a ve finále dostanete jen lehce nadprůměrnou podívanou. (28.10.2017)

Přestylizované a překombinované. V některých jednotlivostech vyloženě skvělé (akce, soundtrack), jako celek ale sotva průměrné (dějové zvraty jsou s blížícím se koncem čím dál tím křečovitější a nepochopitelnější). Chad Stahelski se v druhém Johnu Wickovi projevil jako výrazně soustředěnější a důmyslnější režisér. S citem pro konzistentní atmosféru, nápady i mimo rámec akčních scén a nadprůměrnou schopností gradovat děj. Leitch oproti tomu budí dojem, že ho zajímají jen přestřelky, bitky, honičky a audiovizuální sexy pozlátko. Nicméně pro zaryté fanoušky Charlize Theron (můj případ) je Atomic Blonde přesto povinnost vidět. Ta ženská je prostě bohyně! ;-) 60 % (17.10.2017)

Karlík Theron se urputně snažil vyprodukovat si na stará kolena nějaký ten fetiškultík a dokonce při tom neváhal snad poprvé exponovat skoro všechno kromě bobra. Samozřejmě z milosrdných úhlů, taková nahá čtyřicetiletá lesba s chlapeckou prdelí a hrudníčkem, z něhož by pindíci na Člověče určitě příliš nesklouzávali, je schopna vyděsit i nejednoho heteráka. Stylizoval se tedy do notně přechlazené androgynní barakundy, jejímž autfitům chyběly k dokonalosti snad už jen jezdecký bitchík a obří latexové dildo s kovovými ostny. Na to, že předlohou byl nějaký zkurvený homix, nebo jak někteří rádi říkáte „grafická novela“, abyste nevypadali jako úplně vypatlaní dyslektici, je to překvapivě obyčejný špionážní napínač s kulisově vymazlenou NDR, klišovitě plnou trojitých, čtveřitých a pětitých agentů, v němž kamera celou dobu lačně narcisticky okusuje superzabijáckého Reztrokarlíka jak při lízání škaredých cigošek, tak při mlácení stokilových soudruhů z KGB. To mlácení je ovšem naprosto perfektní až famózní, a nebál bych se zde opět použít ani vysoce odborný filmově teoretický termit – totálně popiči! Laikové prominou a někde si to vygůglí. Je nesporným fucktem, že nikdo nikdy neuměl a neumí natočit akční scény tak dynamicky, brutálně a vizuálně dokonale jako Džonvíkovci Stahelský s Lečem, kteří se navíc rozhodně neštítí ani pořádného stříkání kečupem. Být jich tam víc třeba na úkor toho trapně sterilního měkojadrného lesbení, bandy zbytečně nudných retrokudrlinek a jako vždy odporně slizkého Skřeta Mekevoje, jemuž by místo ukrutných borečků daleko lépe sedly role ochrnutých šikanovaných chcípáků nebo vůbec žádné, byl by to plnotučný pětipruhový Addidas. (06.08.2017)