Spojenci

Hodně jsem se rozhodoval jestli mám hodnotit na 80% nebo 60%, je to totiž úplně přesně 70%. První půle doslova nuda. Je to takový hezký příběh s hezkou výpravou kde se nic neděje, poznáte krásy Casablanky z roku 1942, krásný francouzský styl budov á la Paříž s nádechem orientu, chodící velbloudy v ulicích a staré auta z třetí říše. Prostě idylka na sobotní dopolední oddech po páteční pařbě, kdy se vám nechce moc přemýšlet a kdy si chcete uvařit snídani a u filmu luštit třeba křížovky, nebo posílat fotky z předešlého večírku. Jenže kvůli tomu do kina nechodíme, že? Druhá půle začala alespoň trošku povedenou scénou s písečnou bouří a ta mi trošku nabudila testosteron a já se začal konečně probouzet z deliria. Začal jsem lehce vnímat problémy nacisty ovládanému Vichistickému režimu v této orientální zemi, kterou chtěli spojenci získát díky strategicky významnému přístavu. Začal jsem jim fandit, ale stále taková pohodička idylka, která už byla i skoro ve 3/4 a stávalo se to tak trochu nechutně nezajímavé. Poté konečně pořádný zvrat, a začalo ródeo, které si Brat Pitt alias Max Vatan vysnil po válce. Posledních 30 minut opravdu tedy konečně obrat a mě film začal opravdu bavit. Byly v něm cítit konečně pravé emoce, jenže dalo se jim věřit? Poslední scénu milostného páru jsem hltal a zanechala ve mě hluboký dojem, odcházel jsem ze sálu spokojen. Zemeckis má ale na víc, stejně jako film a doma se mi rozložilo, že vlastně konec zachránil vše a mohli v klidu vypustit 80 minut filmu. Proto nakonec pouze za *** i když pocitově na 69,9%. Výkony Pitta a Cotillard nezklamali. (26.01.2017)

Film o ničem, který ze mě dostal nulové emoce. Při jeho sledování jsem pořád jen přemýšlel, jestli se mi Marion Cotillard líbí nebo ne (pořád to nevím), a jak je možné, že zde Brad Pitt vypadá tak mladě (makeup? triky? plastické operace? co já vím). Nebavilo mě to, celé mi to přišlo strašně umělé, a tak nějak i zbytečné. A některé scény mi přišly vyloženě jako trapas (sex v autě během písečné bouře). Nic jsem od toho filmu nečekal a měl jsem chuť i odejít z kina - sice jsem to nakonec "vydržel", ale že by to za to stálo... (26.01.2017)

„Jakou máme šanci? Že přežijeme?“ - „60:40…že ne. Jestli oba, netuším.“ Už úvod mě velmi chytl. Snaha hrát přesvědčivě manželský pár mě bavila, o hlavní hrdiny jsem se bál (zbytečně, ale co už) a především jim v jejich počínání fandil. Výborné byly hlavně pasáže s mícháním karet a večírkovou přestřelkou. Navíc, nemám moc rád samoúčelné milostné scény, které jsou ve filmech jen proto, aby byly, avšak ta za písečné bouře měla cosi do sebe. Což se ovšem nedá říct u „efektní“ scény porodu, kdy jsem protáčel oči v sloup. Chvíle relativního klidu rodinného života měly svoje opodstatnění, člověk si o to více užil tu postupnou prohlubující se nedůvěru, zpětné promítání si jistých indicií, podezřívání, zmatenost a strach z pravdy, to mě bavilo hodně. O to víc jsem smutnil z krapet naivní akce ve Francii (nejslabší části filmu). Protože i konec, ačkoliv trochu natahovaný, byl překvapivě výborný. Celkově mi tahle podívaná vychází na slušné 4*. „Velvyslanec přijede přesně ve 20.30.“ - „A když se zpozdí?“ - „Je to Němec. Přijede včas.“ (05.05.2017)

Špionský filmy mám rád, druhou světovou taky, ale toto mi úplně nesedlo. Je to totiž postavené na lásce mezi hlavnímy postavami a já jsem jim to absolutně nevěřil. Brad Pitt vypadá jak vosková figurína a první půlku filmu odehraje se stejnym ksichtem. S Marion Cotillard to mezi nimi vůbec nejiskří a jen tak najednou jí v autě řekne, že se vezmou. Když tam pak žijou spokojenej rodinnej život, tak jsem jim to zase nevěřil. Chvíli jsem si myslel, že to dítě je snad taky špion nebo co. Uznávám, že je Pitt dobrej, když hází granáty na německý obrněnce, ale jeho nedostatek mimiky prostě tuhle roli zabil. Jinak zvraty fajn, má to i atmosféru, ale jako drama dvou postav zoufale nefunkční. (15.04.2017)

Když já ty filmy Roberta Zemeckise mám pořád ráda. Pro mě je to stále především výborný vypravěč, který přesně ví, jak chce, aby daná scéna působila na diváka. Spojenci mě vtáhli a nepustili po celou dobu, napětí perfektně funguje. Obě poloviny filmu se od sebe značně liší a jsou jak z jiného žánru. Emočně mě to nedostalo, ale ke konci jsem měla nepříjemně mrazivý pocit. 70% (12.02.2017)