Popírání holocaustu

Velice věrně natočené historické drama o jednom soudu s mezinárodními dopady. Snímek je celkově velice komorní s dobrými hereckými výkony a několika nezapomenutelnými pasážemi jako Osvětim či první setkání Deborah s Davidem. Dialogy jsou správně peprné, vedlejší aktéři jsou správně britský a Rachel Weisz je ozdoba toho všeho. Tak proč tři hvězdy? Inu ač celek se drží skutečnosti, těch momentů proč si ho pustit podruhé nebo potřetí zas až tolik není. Přesto palec nahoru. 70% (29.06.2017)

Skvěle obsazený snímek se strhujícím příběhem, který je ale podáván na příliš dlouhé stopáži se zbytečně "agresivním" emočním důrazem. Denial mě šokoval ve dvou rovinách. V té první faktem, že může být někdo vážně tak zabedněný, aby popíral holokaust - jedno z nejhrůznějších zvěrstev moderních dějin. V té druhé tím, o jak neuvěřitelně promarněnou filmovou příležitost se jedná. Celý příběh a herci přímo vybízejí k tomu, aby šel daný výsledek více do hloubky, možná byl i více kontroverznější a aby byl celý film podán komorněji za použití dokumentárního stylu. Takto je to jen bohužel průměrný film, u něhož jsem měl pocit z dobře odvedené filmové práce jen při scénách z Osvětimi a obžaloby postavy skvělého Timothyho Spalla. „Trouble is, what feels best isn't necessarily what works best.“ (22.04.2017)

Pútavý príbeh, ktorý je tu niekedy zbytočne považovaný za židovskú propagandu. Aj mne je jasné, aká existuje židovská tlačenka nielen v Hollywoode, ale celkovo v médiách a ďalších lobbystických skupinách. Tento film sa ale o to z môjho pohľadu nesnaží, nie je tu taký nátlak na citovú stránku, na ľútosť nad týmto národom. Skôr ide o veľmi slušnú právnickú drámu. A hlavne, nech už človek pochádza z akéhokoľvek názorového spektra, popierať existenciu holokaustu môže len absolútny blázon a to by nemalo byť len trestné, ale takýto človek by mal stráviť celý život rovno na psychiatrii. Inak scéna výletu z Osvienčimu bola naozaj dych berúca. A Timothy Spall naozaj vynikajúci. (09.06.2017)

Už jsem to asi zmínil i jinde. Moje babička tehdy na konci války mladé děvče - ošetřovala na Štiříně v rámci akce pana Přemysla Pittra ,,Zámky'' děti přeživší peklo vyhlazovacích táborů. Spojenci je nácházeli po celé okupované Evropě, hlavně v Polsku. Učila je znovu mluvit, jíst příborem, dávala jim lásku a něhu jako by byly její vlastní. Každá ošetřovatelka měla takto na starost skupinku dětí - chlaců i děvčat. Dětí těžce traumatizovaných jež přišly o vše a jež zažily nepředstavitelné nevyslovitelné věci. Dnes už jich žije jen pár. Žijí většinou v Izraeli, ale na mojí babičku nezapomněli. Jezdí za ní a za námi jako za vlastní rodinou (byť dnes mají své vnuky a dcery) ale pro ně a to už navždycky bude moje babička - maminka. Láskyplně jí tak oslovují byť jejich pravé maminky z Polska, Ukrajiny zmizely někde tam kde miliony dalších... Nezapomněli na ně, ale udělaly za tím tlustou čáru. Mojí babičkou jim začal nový život. Když jsem s nimi poprvé večeřel všiml jsem si, že každý má na předloktí vytetované číslo. Číslo, v které nacistické bestie změnili lidskou bytost, bližního svého... Dávno po válce u dobré večeře v útulném bytě s rodinou okolo mně opravdu v tu chvíli zamrazilo... Na chvilku jsem si musel představit dezorientované lidi zmožené hrozivou cestou, lidi vyháněné z dobytčáků, řev esesmanů, štěkot psů, srdceryvné ,,třídění'' a trhání rodin kdy jedna strana znamenala smrt hned a druhá pak až po vyčerpání hladem a upracováním... Pro většinu roztříděných pak už jen poslední cesta tam dolů po schodech ke ,,sprchám''... --- Nedivím se paní Lipstadové, že se s nácky nebaví. Nejsou hodni diskuse. Když je někdo magor, nebudu si s ním povídat nebo dokonce diskutovat o faktech, která jsou NEODDISKUTOVATELNÁ !!! Je dobře že nakonec Irving Lipstadovou sám zažaloval. Způsobil si tak sám svůj pád celou věc popírání holocaustu skvěle zviditelnil, nicméně považuji za šílené, že se 50 či dokonce 70 let po válce stále vedou diskuse zda holocaust byl. Kam se asi poděly ty miliony lidí? Děsím se skutečnosti, kdyby Irving vyhrál nebo až jednou nějaký jiný soudce nechá nějakého Irvinga vyhrát. Film se perfektně drží faktů a detailně popisuje celý proces. Vysvětluje rozdíly práva britského od amerického i ono nebezpečí, kdy soud se měl odehrávat v Londýně. Je tam perfektně vidět způsob boje špičkových právníků z teamu Lipstadové, kteří jak chirurgové aniž by umožnili Lipstedové do procesu vnášet osobní rovinu - vedli přesné řezy do nadutosti žalujícího, které nakonec Irvinga usvědčily z rasismu a ze záměrného pokřivování historických faktů. Tenhle film (stejně jako byl proces sám) je svým způsobem také hlasem všech těch umučených a zavraděných. Je další svící na oltáři pravdy, u kterého musíme neustále dbát aby to světlo nikdy vyhaslo. * * * * * (01.10.2017)

Nechápu nízké hodnocení, jde o velice chytře napsané soudní drama, kde se můžete kochat skvěle vysoustruženou strategií a argumenty při soudním líčení, které je samo o sobě velmi absurdní, jak už to v angloamerickém systému chodí - že tu existují rádobyhistorici a falzifikátoři typu Irvinga (který je idolem i mezi těmi "intelektuálnějšími" českými nácky a jeho grafomanské odpadky vycházejí i u nás, ale nebudu těm nakladatelstvím dělat reklamu), je jedna věc, ale že je třeba před soudem dokazovat, že holocaust byl a voda je mokrá, to je už trochu moc. Timothy Spall se pro tuto roli hodí ještě víc než pro Červíčka - odpornější člověk než Irving v jeho podání je snad už jen Miloš Zeman. Kromě soudu je ve filmu i moc působivá scéna návštěvy opuštěné a zmrzlé Osvětimi, kde hlavní hrdinka šlape po zbytcích plynových komor a s hrůzou si uvědomuje, co se přesně zde před 50 lety dělo (zažil jsem ten pocit při mé navštěvě také). (02.04.2017)