Dívka ve vlaku

Gone Girl ve verzi od The Asylum? Hloupoučký film, který ke svému fádnímu zvratu směřuje nezadržitelnou rychlostí. A když už to nevydrží a čtyřicet minut před koncem řekne, jak to bylo (a samozřejmě to nedává sebemenší smysl - "záporákův" plán třeba počítá se stoprocentní jistotou, že bude mít Bluntová okno) a musíme ještě protrpět nekonečné polopaticky doslovné ilustrace toho, co už je bolestně jasné, už se chce člověku leda evakuovat ze sálu. Velký fail, který rutinně hezky vypadá, ale není v něm absolutně nic, co by mělo vzbudit zájem, nebo ho nedejbože držet. I ty dvě hvězdy jsou mírné hodnocení. (06.10.2016)

Vzácný případ, kdy adaptace kopíruje náladovou i subjektivně pocitovou křivku předlohy i s jejími největšími klady a zápory. Tedy perfektně vystavěný ženský trojúhelník svazovaný každou scénou blíž k sobě, paranoidní atmosféru, kdy žádné vysvětlení záhady není příliš přitažené za vlasy - a ve finále bohužel pointu, která mě zklamala jako to nejjednodušší a také značně černobílé řešení. Přesto jsem díky Emily Blunt dost dlouho zvažoval i vyšší hodnocení, když z Rachel dře uvěřitelné emoce i v nejjemnějších nuancích. Zabránila mi v tom Haley Bennett, která je i přes nezpochybnitelné půvaby příliš chladná a onu vysněnou zbožštěnou Megan nemůže pro zbytečnou průhlednost nikdy naplno dohrát. (24.10.2019)

Kniha lepší, šla víc do hloubky. Zmizelá lepší, byla víc šokující. Škoda, že se tolik spěchalo v tom, abychom se dostali k zápletce. Kdybych postavy neznala z knihy, úvod by mi prostě nestačil. Krátké flashbacky nejsou dostačujícím zdrojem pro získání informací o minulosti postav. Líbilo se mi zjištění Rachel, a to i přesto, že zde byla oproti knize zvolena jednodušší cesta, jak k němu došlo. Tenhle moment vnímám z celého filmu jako nejemotivnější. Herecky to bylo zvládnuté moc dobře. Jen mě štve, že vlak ve filmu mířil místo do Londýna, do New Yorku. Mezi Británií a Státy je sakra rozdíl. (19.10.2016)

Stejně jako při čtení předlohy se nelze vyhnout srovnání se Zmizelou. Oba filmy mají noirově ponurou vizuální stylizaci (v případě Finchera jde o signaturu, v případě Taylora spíše o nápodobu), oba ukazují manželství jako životu nebezpečnou hru plnou manipulace, lží a přetvářky (ve Zmizelé s cynickým nadhledem a ironickým odstupem od postav, v Dívce ve vší vážnosti), v obou se střídá více vypravěčů (ve Zmizelé s větší promyšleností). Dívka ve vlaku výrazněji než lehce misogynní Zmizelá cílí na dospělé divačky, které prostřednictvím Rachelina příběhu nabádá, aby spoléhaly samy na sebe, ne na to, co jim říkají a co po nich chtějí druzí. Zvlášť muži. ___ Daní za důrazný pro-ženský apel je stejně jako v knize závěrečné převrácení rolí oběti a viníka, které značně degraduje působivost a zpochybňuje význam předloženého portrétu alkoholičky. Film, stojící více na silných hereckých výkonech než na hrátkách s vyprávěním, je totiž z velké části koncipován ne jako kriminální thriller, ale jako psychologická studie vnitřně nejisté ženy, která hledá ztracenou (sebe)důvěru. Závěr, doplněný oproti knize o nadbytečný epilog, tento pocit studu a viny, zesilovaný v průběhu celého filmu za přispění výborné Emily Blunt, náhle neguje. Podobně jako v mnohých Hitchcockových thrillerech o přenosu viny se ukazuje, že pachatelem byl někdo jiný, než film dosud naznačoval, čímž je v tomto případě ovšem vyřešena pouze kriminální rovina vyprávění, nikoliv ta psychologická, která vyznívá neuspokojivě. ___ Díky grafické návaznosti záběrů a přesně načasovaným střihům se Taylorovi daří navodit dojem plynulosti a propojenosti jednotlivých segmentů vyprávění, potažmo jednotlivých vypravěček. Flashbacky ukazující různě vzdálené epizody ze života Megan zvyšují napětí ohledně toho, k čemu ve skutečnosti došlo. Stejně jako Rachel s pamětí poznamenanou usrkáváním vodky přitom známe pouze fragmenty reality a celkový obrázek si musíme průběžně doplňovat a upravovat na základě nových informací. Stejně jako protagonistka zároveň na základě dostupného kontextu mylně vyvozujeme, koho v některých představách vidíme. Nespolehlivé vyprávění tak nepůsobí jako scenáristický kalkul k ošálení diváka, ale je organicky propojené s duševním stavem a kognitivními schopnostmi hlavní hrdinky. Ve výsledku jde o semknutý a soustředěný film, jehož většina nedostatků (nezvládnutý konec, absence nadhledu, místy melodramaticky křečovitá tragičnost) vyplývá z knižní předlohy, případně souvisí s diváckým očekáváním (ne thriller, ale drama). Jestli vnímáte partnerské vztahy jako cynickou komedii, při které někdy tuhne úsměv na tváři, vaší oblíbenou vztahovkou zřejmě zůstane Zmizelá. Jestli preferujete tragičtější polohu, možná vám lépe sedne Dívka ve vlaku. 80% (06.10.2016)

Spočiatku absolútne všedný príbeh bez atmosféry či napätia si ma plnohodnotne dokázal získať v druhej polovici, kedy sa začína rozmotávať dostatočne metúco zapletená story. Spočiatku by som nedal ani dve, no nakoniec sme sa vďaka rozuzleniu vyšplhali k solídnej štvorke. Uznávam, že je to celé mierne pritiahnuté za vlasy, pričom sa jedná o akúsi obohranú pesničku, no mňa film bavil. (31.12.2016)