Policejní inspektorka

Starý francouzský kriminální filmy mám rád, ale tohle mě moc nenadchlo. Vyšetřování probíhá dost nudně, postrádá to napětí, žádný velký překvapení se taky ve finále nekoná a Miou-Miou s jejím neustále unylým pohledem do toho nějak nepasovala. Myslim si, že tady měl tu hlavní roli hrát prostě chlap. Spíš to na mě působilo jako sociální drama než kriminální film. Ale já mám rád tu atmosféru francouzskýho venkova a starý Renaulty, takže jsem to celkem bez problémů dokoukal. Ale asi mi to bohatě stačilo vidět jednou. (07.10.2023)

„Nemocní mocní, tak zvrácení, bezmocní chudí, tak ztrápení.“ Beztrestná perverze nedotknutelných vs. jedno příliš něžné kuře. Křehká Miou-Miou nemá svaly ani buldočí houževnatost divizního komisaře Borowitze a tak ranám osudu i fackám nadřízených nastavuje druhou tvář. Suché a nezáživné drama o prohnilosti systému, s echt pesimistickým a bezútěšným závěrem. OKÉNKO ANTONU: [][] Čím jsou francouzské kriminálky tak specifické? ## Správný Francouz policajty pohrdá a při každé příležitosti jim to dává sežrat. ## Kdykoli policie vymezí páskou místo činu, hned se kolem srotí dav, nadávající policajtům do neschopných blbců. ## I několikrát soudně trestaný prznič je u výslechu drzý jak opice a mlátí kriminalisty po hlavách svými právy. ## Policie na oplátku nesnáší občany, snaží se na ně něco ušít a při demonstracích je řeže jak žito. Mlátí samozřejmě jen chudinu a anarchisty. Kolem boháčů chodí po špičkách a servilně se jim klaní. [][] Ha! Takže kolébkou organizované a státními úředníky chráněné sítě pedofilů je severofrancouzské město Lens. Malý kousek, jen co by medvídkem dohodil, od hranic s Dutrouxovou Belgií. (08.10.2023)

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 20.8.1983, réžia českého znenia (ÚPF) = MARIE FRONKOVÁ - Kedysi uvádzané s hviezdičkou, dnes si to ČT dovolí odvysielať trebárs aj popoludní. Nuž časy sa menia, ale svinstvo o ktorom pojednáva tento film bujnie čoraz viac. --- Mladá idealistická inšpektorka bojuje proti veterným mlynom a napriek nepriazni okolia sa nevzdáva. Koľko je takých medzi nami ? A koľko je medzi nami "plukovníkov" ? (9.6.2009) (09.06.2009)

Při hodnocení tohoto filmu bych rád poukázal především na rozdíl mezi samotným tématem (a příběhem) a jeho zpracováním; mezi tím, co autor "chtěl říct", a tím, "jak to řekl". Zatímco téma je stále velmi aktuální a nezpochybnitelně vážné (z hlediska obecně platných morálních norem), film jako takový působí příliš sterilně, nudně, bez jakéhokoli výraznějšího přesahu. Od začátku do konce je divák s autorem ve shodě v tom, že to, co se děje, je hnusné a zavrženíhodné. Příběh se odvíjí v poklidném (vlastně až příliš poklidném) tempu; divák po rovnoměrném přísunu informací skládá celkový obrázek zločinu a sdílí s hlavní hrdinkou frustraci z marnosti boje s mocnými. Problémem však je onen pravidelný rovnoměrný přísun informací a indicií... To zabíjí jakékoli napětí a redukuje film na dokument. Všechno je příliš doslovné (vše je řečeno, nic není ponecháno na divákovi). Pokud jde o zjišťování pravdy, policejní inspektorka prochází vyšetřováním velmi hladce (pokaždé se najde někdo, kdo něco ví a - hlavně - řekne to) a jen pokud jde o to uplatnit zákon, tu a tam se náhle zjeví nějaký klacek pod nohama (který má zdůraznit marnost jejího boje s mocnými a jejich služebníky). V dobré víře ukázat na špatnost a odsoudit ji však dochází k hrubému podcenění divákových schopností: Průměrný divák ví o existenci dětské pornografie, ví, že mocní rádi zneužívají svého postavení a že lidé ze strachu o svůj vlastní klid s nimi ochotně kolaborují. V tomto film prostě nepřináší nic nového, a aby mohl na diváka silněji zapůsobit, měl by trochu víc pracovat s dramatičností a divákovou fantazií a méně užívat stereotypy. Navíc kromě Miou Miou (která byla snad ve všech scénách a která film drží) naprostá většina herců hrozně přehrávala. Policejní komisařka mi tím zpracováním trochu připomněla film Pravý břeh, levý břeh, se kterým má podobné téma (dobro vs. zlo - reprezentované mocnými) i ono televizní zpracování bez šťávy. (20.05.2011)

"Policejní inspektorka" by se dala s troškou nadsázky a fantazie nazvat "Serpicem" v sukních. V obou případech máme čestného a zásadového poldu, který se snaží spravedlivě potírat zločin, ovšem, jak už to bývá, postupem času se znelíbí bezcharakterním mocipánům, namočeným v leckterých zločinech, kteří pod heslem "poctivý polda je nejnebezpečnější člověk na světě" začínají jednat. Celý film má dokonalou atmosféru Francouzského prdelákova, jehož obyvatelé, jakoby odříznuti od civilizace, se bojí jeden druhého s temným oparem, který ani na chvilku nezmizí. A uprostřed toho všeho stojí mladá inspektorka Lavasseurová, svádějící marný a předem prohraný boj ani ne tak se zločinem, jako se systémem. Téma dětské pornografie je hrůzné i když se o něm jen mluví a film, ačkoli se vyhýbá akci a honičkám, si žádné servítky nebere. Naprosto civilní a vynikající krimifilm, ve kterém mě přesvědčivá Miou-Miou, s krásným kukučem a srdcem lvice, naprosto dostala. 100%. (14.06.2009)