Poslední přesun

Po zhlédnutí jsem se nemohl ubránit pocitu, že stačilo udělat pár jednoduchých změn, a mohl to být velmi slušný film. Zejména změnit hudbu, obsadit místo Zbyňka Frice kohokoliv jiného, vymyslet nějaký alespoň trochu nápaditější příběh a vyřadit různé klišovité scény, jako vzpomínání na hamburger. Hlavním pozitivem je dvojka Bartoška-Mrkvička, špatná není ani mladá Sandra Nováková v roli malé "drsné" holky. (03.09.2018)

Jako sorry, ale tohle je přehlídka neumětelství. Když neumím natočit scénu, aby dávala smysl, tak se do filmařiny neženu. A když si navíc pořídím imbecilního střihače, který debilním střihem zabije to málo, co by snad šlo pochopit, a hodím do toho hudbu jak z nějaké diskošky, až si člověk říká, proč mají v jeskyni furt puštěný magneťák, taky to moc nepomůže. Třeba hned úvodní scéna - chlap prchá lesem. Ale chvílemi jsou v záběru vidět na krátký mžik jiné barvy kabátů, než má prchající, a není jasné, jestli ho někdo honí, nebo sleduje, nebo on někoho honí.. a do toho jsou prostřihy na Bartošku, jak si hraje na Anče z Krkonošských pohádek, jen zapomněl tu říkánku "horo horo, otevři se pro člověka poctivýho, a vydej málo z bohatství svýho". Díky zcela zmateným dialogům sice asi odvodíme, že jsme v postapo světě, ale deset let vám fakt konzervy nevydrží, aniž byste měli zdravotní problémy a smrt. Navíc vás deset let nenapadne prozkoumat podzemí, kde žijete, třeba z nudy? A ta elektřina se potom jak vyrábí? Ano, holka řekne, že je tam mikrojádro - a to se chladí jak a co se děje s odpadem? Těch otázek začíná být daleko víc, třeba proč děda lezl ven, kde se tam vzala kočka, oč vlastně postavám jde, jak zvládl v závěru filmu postavou malý Mrkvička ten náročný logistický úkol, zvlášť když si předtím prohlíží pistoli, a vůbec jsou mi motivace postav zcela neznámé. Sandra Nováková tu má 13 let, ještě nemá kozy a nemohla se ještě před kamerou svlíkat, nebo možná mohla, ale to by to musel točit Kachyňa. Takže holt ani tady nic zajímavého. Pak je tam ještě nějaká tomboy, která běhá bosá po továrně, aniž by se bála, že si zadře ocelovou šupinu do paty, a jejíž význam pro film mi rovněž uniká. Jako, ono možná v tom filmu nějaké vysvětlení asi zakódované je, ale pan režisér zapomněl na dekódovací program pro diváky, a i když se člověk pokusí to vysvětlení sám rekonstruovat na základě útržků těch pár logických vět, dojde k názoru, že jde o pěkně nepromyšlený blábol. (07.04.2019)

Poněkud surrealistické postapo je vystavěno na silném základu tajemné atmosféry, která je trvale přítomná. Bez explicitního zobrazení násilí se daří prakticky soustavně se vracet k jedné ze zásadních otázek filmu, zda je možné si v boji o holý život zachovat svoji lidskost. To, co činí tento snímek mimořádným, není pouhá absence násilí, ale hlavně nadhled, s jakým obě hlavní postavy jednají. Především Plesnivec je vybaven břitkým humorem, který nesčetněkrát sklouzne až k sarkasmu. Hanzlík dokázal nejen vybudovat a po celou dobu udržet výbornou atmosféru, ale neopomněl svým postavám dát i filozofický přesah a na prvotinu takřka mistrně využít zkratky. (24.03.2023)

České, komorní, pozapomenuté postapo, který sleduje osudy starýho, mladýho a plesnivce. O skupinách lidí živících se kanibalismem je tady jen řeč. Reálnej střet nastane jen jednou. Poté musí trojice opustit svoje útočiště a potkávají malou přisprostlou princeznou Sandrou Novákovou. Někomu může připadnout, že se ve filmu v podstatě nic neděje a možná tomu tak je. Za sebe ale můžu říct, že jsem se nenudil. Film si mě prostě získal a já vlastně ani nevím čím. Je pravdou, že hudba se sice místy opravdu nehodí. Což neznamená, že je špatná. Jen je prostě použita na nesprávném místě respektive ve špatnou dobu. Líbilo se mi i zakončení filmu. Každopádně jde o jeden z těch filmů u kterýho pochopím jak odpadový tak 5ti hvězdičkový hodnocení. Za mě to jsou slabší 4 hvězdy. (15.11.2021)

Poslední přesun je dalším ze snímků, které se špatně shání. Na DVD nevyšel, VHS jsou pryč, v TV se nehraje a i pokoutní sehnání bylo dlouhou dobu nemožné. Vyplatilo se čekání? Ani moc ne. Snímek trvá devadesát minut, ale vleče se děsivě. Brabcova kamera místy slušná, herecké výkony ujdou (hlavně přisprostlá postava tehdy třináctileté Sandry Novákové), ale zároveň naprosto nesedící hudba (a to jsem měl některé písničky od Lucie rád). V rámci českých (československých) postkatastrofických snímků jde o bídu, případné zájemce odkazuji na Konec srpna v hotelu Ozon či méně známou Massebu. (26.05.2011)