Vlak do Pusanu

Mali sme tu Hadov v lietadle, v tomto prípade máme zase zombíkov vo vlaku. Popravde nie som príliš fanúšikom tohto subžánru, čiže na jednej strane uznávam kvality tohto kultového filmu, na tej druhej ma ale nedokázal ničím ohromiť. Zopár scén ma ale potešilo, ako napríklad uviaznutie pasažierov medzi skupinkou zombíkov a skupinkou ľudí, kedy asi najviac cítiť tú ústrednú myšlienku, že kto je tu v skutočnosti ten zlý. Máme tu klasické prototypy, sebec, ktorý sa vzchopí a stáva sa z neho hrdina, sebec, ktorý sa nevzchopí a ostane sebcom, hromotĺk bitkár hrdina, malé dievčatko, bezďák, tehotná žena... 70% (16.07.2020)

Jede vláček motoráček kolik zombíků asi má. Ano může se zdát jako takový prequel Světové války Z, nakonec tam ta epidemie měla jedno z prvních ohnisek v Korei. Prostředí je vybrané dobře a scénář dobře napsán. Otcové malých dcer a otcové nastávající se jsou zajímavě profilované postavy. Někteří muži jsou opravdový muži, i když někteří úplně nejvyspěli. Konec zakončen velmi dojemně a trochu poetický, takže občas u někoho ukapne nejedna slza. A byť na na začátku se Vlak do Pusanu tvářil na 3 hvězdičky, tak se rozjel a i díky konci skončil na pěti. (26.11.2017)

Tento hraný follow-up animovaného Seoul Station (od toho istého režiséra) je práve lepšie doceniteľný až spätne, keď si ho spojíte práve so zmieňovaným Seoul Station. Vyniknú tak rozdiely v tom, čo mohlo a nemohlo byť naplno povedané v hranej verzii (s jasným ťahom na jeden z blockbusterov roka v krajine pôvodu, preto aj styčné trecie plochy sociálnej kritiky museli byť patrične uhladené) voči tomu, o čo lepšie v niektorých veciach šlape Seoul Station. Až v spoločnom kombe vyznie tento kórejský duo zombie príbeh v lepšom svetle. (04.10.2016)

Seok-woo, správce fondu, vidí jen svoji práci, myslí jen na sebe (což mu vyčte i jeho dcera). Ale protože dcera Soo-an slaví své narozeniny, rozhodne se splnit jí stále slibované a odpírané přání - navštívit společně její matku žijící v Pusanu. Cesta za exmanželkou nabere nečekané obrátky již v momentě, kdy vlak opouští nádraží a na perón vbíhají nemrtví likvidující každého, kdo jim přijde do cesty. Jedna nakažená se samozřejmě dostane do vlaku, a tak je jen otázkou času, kdy vypukne mezi pasažéry šílenství. Kromě otce s dcerou sledujeme ještě několik dalších dvojic, mezi nimiž je pouto - manželé, milenci či sestry. Snímek má několik rovin - osudy hlavních postav a jejich vývoj, kdy především Seok-woo projde velikou změnou, cesta do Pusanu, boj o přežití a dění v zemi, které se divák dozvídá z médií nebo prostřednictvím telefonátů cestujících. Akční scény mají dynamiku a provází je vynikající hudba - útěk k vlaku, boj ve vagonech, nemrtví sypající se skrze okna budovy, vlaků či z vrtulníků, horda zavěšená na lokomotivě nebo jedoucí hořící vlak. Vyloženě brutální gore chybí, ale krev cáká v hektolitrech. Zavilý padouch nechybí. Srdceryvné scény jdou na dřeň, ale nepůsobí násilně ani rušivě. Nejkrásnější je však úvodní scénka se srnečkou. Jen na to, že nemrtví běhají rychleji než živí, si nikdy nezvyknu. (09.01.2019)

Jakožto hororový expert jsem byl zvědav, jestli si Korejci po nepříliš povedeném snímku Gokseong napraví reputaci a přijdou konečně s hororem, který snese ta nejpřísnější hororová měřítka. Bohužel se jednalo pouze o zbožné přání. Busanhaeng nepřichází v rámci zombie subžánru s ničím novým. Námět je opravdu velmi jednoduchý a v různých obměnách již tisíckrát viděný, což by snímku mohl náročný hororový divák odpustit za předpokladu, že by Busanhaeng místo akce vsadil například na budování tísnivé atmosféry, případně je vhodným způsobem propojil. To se však nezdařilo. Četné nedostatky lze spatřovat i v logice chování jednotlivých postav. Nechtěl bych však příliš spoilerovat, tak zmíním alespoň zombies, které jsou nám v úvodu představeny jako velmi hloupé bytosti, které nedokážou otevřít dveře. V pořádku, jenže ke konci snímku se jejich inteligence zázračně zvýší a při dobíhání ujíždějícího vlaku je dokonce napadne vytvořit ze svých těl řetěz. Dále musím pokárat úroveň digitálních efektů, jejichž přítomnost je v některých scénách až do očí bijící. A v neposlední řadě i dvouhodinovou stopáž snímku, která Busanhaeng v závěru posouvá téměř ke hranici nudy. Uděluji slabší dvě hvězdy a ke zhlédnutí rozhodně nedoporučuji. (12.09.2016)