Ready Player One: Hra začíná

Sucker Punch od Spielberga? Leda do mé tváře.. Konejšivě sladké popkulturní vjemy a šup - zvedák na bradu pro ty, co preferují úterky a čtvrtky. Díky za těch pár vteřin cizího peří před kinem a v interiéru hotelu Overlook s Main Title Theme, které v porovnání se vším předtím a se vším potom ukázaly, jak na tom Ready Player One doopravdy je.. (26.09.2019)

Lepší předlohy, která je příliš rozkročená mezi žánrovkou pro mládež a cílením na nostalgické (pěta)třicátníky. Filmová adaptace adresuje většinu nedostatků, upravuje úkoly pro filmové plátno, rozumí popkultuře i komerčním videohrám, ustojí záměrný a stylizovaný digibordel, neutápí se v aluzích, ale je během finálního úkolu stopáží příliš nabobtnalá, postavy nikdy zcela nepřirostou k srdci a stále to je hloupé (speciálně řešení prvního a třetího úkolu; na to netřeba zasvětit život, závodní "glitch" by objevil troll během prvního závodu a to poslední by napadlo většinu hráčů 30+). Každopádně Spielberg je po dlouhé době zase v duši za děcko a tak si hraje s formátem, tempem vyprávění (OASIS versus skutečný svět) a mnohdy až nadočekávání nápaditě pracuje s popkulturou (speciálně zasazení druhého úkolu srdéčko rozplesá; ony vůbec časté horrorové aluze tu patří k vůbec nejzdařilejším). Výsledný megamix popkulturních easter eggů, Karlíka a továrny na čokoládu, Matrixu, tradičně střižené amblinovky, Sucker Punche a Posledního akčního hrdiny je výrazně lepší než čím hrozily ukázky. On je dokonce tak dobrý, že těch pár otravných "ale" ve výsledku zamrzí o to více. (29.03.2018)

Už mi není patnáct, abych hýkal nad tím, že někdo dovede herní intro natáhnout na víc jak dvě hodiny. Jasně, Spielberg má vejce pevně v hrsti a hýčká jej s elegancí uhrovitého nerda s gamepadem v ruce, ale ta bujará vizuální laskomina se lepí na patro už po pár minutách, protože v poměru cena/výkon si vesměs může plácnout s Clineovou knihou. Na jednu stranu se to chce zavděčit všem, ale v klíčových pasážích tomu unikají propriety běžného mainstreamu, tedy zajímavé postavy a funkční interakce. Zde film dost zásadně prohrává s (už tak dost jalovou) předlohou a moje zívání bylo chvílemi teatrálnější, než zde přítomné herecké deklamace. Vytříbený vizuál a luxusní triky už jsou dneska běžný standard, víc toho ale Ready player one bohužel nenabídne. (01.10.2018)

Trend videoherních digifestů zachytil i mistr Steven a výsledek je obecně spíše pozitivní, nemohu se zbavit ale pocitu, že je místy Ready Player One zbytečně zběsilý a nepřehledný. Obecně se nepředpokládá, že by snad Spielberg chtěl po tolika letech áčkového točení v Hollywoodu ještě někoho šokovat samoúčelně napěchovanou akcí, či strhujícími triky za každou cenu, ale těch situací tak trochu na hraně je tam docela dost. Instantní romantika, ani závěrečná bitva nejsou nic co by se vyhlo typickému klišé. Pomrkávání na filmové klasiky, přičemž pár z nich je dílem samotného tvůrce této vypalovačky, je v pořádku. Těch 140 minut ale už ke konci docela drhlo a komediální vsuvky nic moc. Víc jsem si užil pozvolnějšího, osudovějšího a AUDIOvizuálně vypiplanějšího Trona Legacy od Kosinského, jehož digitální scénografie a cit pro vizuál jsou dál, narozdíl od jeho režisérských schopností uchopit slušný scénář. (15.06.2018)

Hm, byl jsem takořka nahnán na přečtení knihy. Abych si ji užil, dal jsem si ji v originále, shltl ji za pár hodin, a snad 80% věcí jsem znal, navzdory železné oponě. Pak film, obával jsem se... a ... hm. Co se nepřekvapivě stalo – muselo se veeeelmi krátit a zjednodušovat. Bohužel ale sice zůstala většina příběhu, nikoli však jeho svět, který ho dělal zajímavým. Místo planety, která je v háji a usa na ní nehrají žádnou roli, protože je každý za sebe, lidem nic nezbylo a jediná jakžtakž práce je UVNITŘ virtuální reality... zbyly v reálném světě nepřesvědčivé kulisy jakéhosi malého vypulírovaného sterilního "slumu" obklopeného celkem normálním světem jako dnes. Místo nemilosrdné mašiny korporátu, který neosobně ničí lidi jako položky, zbyla karikatura padoušského manažera a jeho poskoka, který si vede osobní vendetu. Místo nekonečně rozsáhlé virtuální reality, která má ohromit, ve které je vše možné, lze v ní najít jakékoli světy, kopie světů z veškerých her a Hallidayových veškerých vzpomínek... jakési americké panoptikum počítačové chodičky. Místo největší představitelné bitvy vesmíru, kde máte k dispozici veškerou techniku a magii z veškerých počítačových her a simulací a můžete se převtělit v cokoli, jakási parodie na pěší bitvu s pár mechaboty. Místo láskyplných fanouškovských citací světa ustrnutého v osmibitové počítačové estetice a osmdesátkové nostalgii, inteligentních odkazů např. na Monty Pythony... americká velmi zúžená popkultura pro diváky bez jakéhokoli rozhledu a bez srdce, s proti knize plytkou love story. Místo ku***sky obtížné dlouhé řady úkolů, vyžadujících obrovské znalosti a zkušenosti v počítačových hrách / hudbě / filmech atd., triviální akce, kde hraje roli skoro až náhoda. Místo aktivního vypořádání se s IOI jedno hacknutí + taková velice podivná honička v ulicích města. Místo výborné role Ogga v příběhu taková dost trapnost. Jo a všichni byli v Columbusu, to "nahrávalo" autentičnosti světa, opravdu. Místo typově dobrých gunterů modelové. Místo režiséra Spielberg. Díky za holy hand granade (ale posrali jste ho) a Excalibur, ale to bylo drobet málo. P.S. myslím, že velká část filmu měla být z pozice 1st person a bylo by to výrazně lepší. /// Komentáře: mnohem méně kecy než já to řekla Jossie. Dobrý xxmartinxx. /// P.P.S. dnes ráno jsem k tomu jako poslední slovo doma řekl, že hlavní problém je, že Spielberg byl starý už v osmdesátkách. (06.02.2020)